8 Tdo 915/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 915/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:8 Tdo 915/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.915.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Úhrnný trest Dotčené předpisy:§ 205 odst. 2 tr. zákoníku § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 43 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 915/2025-415 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. G., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 13 To 93/2025-383, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 161/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný P. G. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 1. 2025, č. j. 4 T 161/2024-332, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (bod 1 výroku rozsudku) a pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 2 výroku rozsudku). Za tyto trestné činy (jednání popsaná bodech 1 a 2 výroku citovaného rozsudku) byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O náhradě škody poškozenému bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. (poškozený byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních). 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 1. 2025, č. j. 4 T 161/2024-332, podal obviněný odvolání (směřující toliko do výroku o trestu, neboť v řízení před soudem prvního stupně obviněný podle § 206c odst. 1 tr. ř. prohlásil vinu a soud toto prohlášení přijal), které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2025, č. j. 13 To 93/2025-383, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájkyně (dále jen obhájce) dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. i) a h) tr. ř. [ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že jej uplatnil „z důvodu nejvyšší právní opatrnosti“], které zaměřil výlučně proti výroku o trestu. V rámci námitek uvedl, že uložený trest je extrémně nepřiměřený, přičemž díky soudní libovůli došlo k porušení jeho základních práv, zejména pak práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. V této souvislosti zdůraznil, že se ke spáchání trestné činnosti plně doznal, projevil skutečnou lítost a sebereflexi a nahradil způsobenou škodu. Podle obviněného soudy nerespektovaly ustanovení § 39 odst. 4 tr. zákoníku s tím, že v některých jeho věcech byla trestní stíhání z důvodu výkonu řady dříve uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody zastavena pro neúčelnost podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 13 To 93/2025-383, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 1. 2025, č. j. 4 T 161/2024-332, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k novému projednání a rozhodnutí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že podstata dovolací argumentace spočívá v subjektivním přesvědčení dovolatele o nepřiměřenosti uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, a tedy jeho přílišné přísnosti s tím, že nebyla respektována kritéria vyplývající z § 39 odst. 4 tr. zákoníku. Podle státního zástupce takto koncipované námitky pod obviněným uplatněné ani žádné jiné dovolací důvody podřadit nelze. V této souvislosti odkázal na přesvědčivé a komplexní úvahy soudů vyjádřené v odůvodnění jejich rozhodnutí s tím, že uložený trest nepřiměřeně přísný ani nespravedlivý není. Obviněnému sice svědčí polehčující okolnosti ve smyslu doznání, náhrady způsobené škody a částečná spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, zároveň mu však přitěžuje jeho trestní a přestupková minulost. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. 5. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou, ve které poukázal na to, že odkaz státního zástupce na rozhodnutí č. 22/2002 Sb. rozh. tr. je nepřípadný a formální, pomíjející hlediska vyjádřená v později vydaných rozhodnutích Nejvyšším soudem. V té souvislosti pak odkazuje např. na rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 362/2023, které podle dovolatele „zcela jasně připouští možnost revize uloženého trestu“. Podle mínění dovolatele je právě v jeho případě splněn požadavek extrémní nepřiměřenosti uloženého trestu, spočívající mezi uloženým trestem a povahou a závažností jím spáchaného trestného činu, přičemž v jeho případě došlo k naplnění podmínek, aby mu trest již s ohledem na uvedené ustanovení trestního zákoníku nebyl ukládán, a to mj. s ohledem na jeho velmi špatný zdravotní stav, skutečnosti, že se plně k trestné činnosti doznal a nahradil způsobenou škodu. S ohledem na jím uvedené skutečnosti setrval na závěrečném návrhu, který učinil v dovolání. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze například namítat, že obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu, kterou pro daný trestný čin stanoví trestní zákoník, nebo mu byl uložen nepřípustný druh trestu. 9. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). III. Důvodnost dovolání 10. Z koncepce dovolacích námitek je zřejmé, že obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný. V této souvislosti z konstantní judikatury vyplývá, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. nelze namítat uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný žádné námitky v dovolání neuplatnil [není povinností Nejvyššího soudu za obviněného domýšlet případný směr jeho dalších úvah, pokud nejsou v dovolání vyjádřeny – sp. zn. I. ÚS 452/007, či „aktivisticky prověřovat dokazování a skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace“ – sp. zn. I. ÚS 3298/22. Pod uvedený dovolací důvod lze stěží s ohledem na argumentaci uvedenou v dovolání (a skutečnosti shora uvedené)