8 Tdo 958/2024 – Nejvyšší soud

8 Tdo 958/2024-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 11. 2024 o dovolání obviněného K. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, č. j. 44 To 152/2024-188, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 131/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný K. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel”) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 3. 2024, č. j. 2 T 131/2023-164, uznán vinným přečinem maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsaná ve výrocích 1 a 2 citovaného rozsudku) byl podle § 347a odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 19 000 (devatenáct tisíc) Kč, vyměřenému jako 100 (sto) denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 190 (sto devadesát) Kč. 2. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 3. 2024, č. j. 2 T 131/2023-164, napadli obviněný a státní zástupce (toliko v neprospěch obviněného do výroku o trestu) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 odvoláními, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2024, č. j. 44 To 152/2024-188, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci uplatněných námitek předně uvedl, že samotné předložení jakékoliv listiny, byť by byla pozměněná či padělaná, není dostatečným jednáním, které by naplnilo skutkovou podstatu přečinu maření spravedlnosti. V této souvislosti zdůraznil, že nezbytnou podmínkou naplnění uvedené skutkové podstaty je, že tato listina musí mít podstatný význam pro rozhodnutí, což listina „Poučení adresáta“ nesplňuje, neboť nemůže mít podstatný vliv na rozhodnutí soudu o doručovacích lhůtách, byť by byla předložena v soudním řízení v jakékoliv podobě. Běh lhůt není totiž odvislý od obsahu či doručení listiny „Poučení adresáta“, tento se odvíjí ode dne doručení, resp. od data dodání výzvy či písemnosti do právní sféry adresáta. V této souvislosti poukázal na § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že okamžik doručení je stanoven zákonem, nikoliv zmíněnou listinou. Běh lhůt podle obviněného počíná od okamžiku připravení zásilky k vyzvednutí na poště, případně od data vyplněného Českou poštou ve výzvě k vyzvednutí zásilky (v návaznosti na dikci správního řádu a tam upravený běh lhůt). Fakt, že uvedená listina neměla podstatným způsobem vliv na rozhodnutí v soudním řízení, ve kterém byla předložena, potvrzuje podle dovolatele fakt, že nebyl v řízeních úspěšný a soudy od dané listiny žádný běh lhůt neodvozovaly. Stejně tak nebylo podle dovolatele prokázáno, že by předložil listinu, o níž věděl, že byla pozměněna či padělána. V této souvislosti poukázal na výpověď doručovatelky K. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2024, č. j. 44 To 152/2024-188, zrušil a podle § 226 písm. b) tr. ř. jej zprostil obžaloby, neboť popsaný skutek není trestným činem. 4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle něj lze pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit námitky, že předložené listiny neměly podstatný význam pro rozhodnutí. Ty však státní zástupce považuje za nedůvodné. Přečinu maření spravedlnosti podle § 347a odst. 1 tr. zákoníku se podle něj obviněný dopustil tak, že v řízení před soudem předložil listinný důkazní prostředek, který měl podstatný význam pro rozhodnutí, a o němž věděl, že je pozměněný, a to v úmyslu použít jej jako pravý. Podstatný význam pro rozhodnutí má takový listinný důkazní prostředek, který orgán uvedený v § 347a odst. 1 tr. zákoníku (v posuzovaném případě soud rozhodující o správní žalobě), musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat. V posuzovaném případě byla v obou řízeních o správních žalobách řešena otázka včasnosti podání řádného opravného prostředku a pro posouzení této otázky mělo zásadní význam datum, ke kterému byly předmětné zásilky správního orgánu na poště připraveny k vyzvednutí. Podle běžné praxe vhazuje doručovatel zásilky při neúspěšném pokusu o doručení do poštovní schránky. Pokud byly listiny opatřeny pozdějšími daty, vyvstaly pochybnosti o tom, ke kterému datu skutečně proběhly neúspěšné pokusy o doručení a o připravenosti zásilek k vyzvednutí na poště, resp. byly způsobilé vyvolat pochybnosti o správnosti údajů uvedených v jiných dokumentech (doručenka, výzva k vyzvednutí zásilky). Krajský soud v Praze, který rozhodoval v předmětných věcech, musel dovolatelem předložené listinné důkazy vzít v úvahu, což také učinil (o tomto svědčí skutečnost, že ve věci sp. zn. 52 A 23/2021 ověřoval okolnosti doručování a uložení zásilky osobním výslechem poštovní doručovatelky, přičemž zjištěné skutečnosti se týkaly i věci vedené pod sp. zn. 43 A 12/2022). Předložené listiny tak měly podstatný význam pro rozhodnutí soudu. Přečin podle § 347a odst. 1 tr. zákoníku je navíc dokonán již předložením pozměněného listinného důkazu a není nutné, aby v důsledku jednání pachatele došlo k vydání nesprávného rozhodnutí. Je tak zcela irelevantní, že ve věci sp. zn. 52 A 23/2021, byla správní žaloba zamítnuta a ve věci sp. zn. 43 A 12/2022, vzal obviněný podanou žalobu zpět. Pokud jde o námitku, podle které mohly být listiny nesprávně vyplněny poštovní doručovatelkou, jde o námitky skutkové, deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídající. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). 8. Nejvyšší soud musí rovněž zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojet