8 Tdo 964/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 964/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 11. 2025 Spisová značka:8 Tdo 964/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.964.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pohlavní zneužití (zneužívání) In dubio pro reo Dotčené předpisy:§ 185a odst. 1,3 písm. a) tr. zákoníku § 187 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 964/2025-512 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání obviněného V. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2025, č. j. 2 To 41/2025-460, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 12/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný V. J. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2025, č. j. 30 T 12/2024-400, uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (účinného do 31. 12. 2024). Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2025, č. j. 30 T 12/2024-400, podal obviněný i státní zástupkyně (proti všem výrokům) odvolání. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 2025, č. j. 2 To 41/2025-460, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea třetí, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění zák. č. 166/2024 Sb., a obviněného odsoudil podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, když pro účely trestu odnětí svobody ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. O nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. Týmž rozsudkem bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedl, že nechce opakovat námitky již uplatněné ve svém odvolání, musí však poukázat na to, že se s těmito námitkami odvolací soud řádným způsobem nevypořádal. Dovolatel je přesvědčen, že soudy nižších stupňů „naprosto vadně zjistily skutkový stav, a jejich právní závěry jsou tak v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními“. Dále poukázal na rozhodovací praxi Ústavního soudu a závěry plynoucí z jeho rozhodnutí, které umožňují zásah Nejvyššího soudu také do skutkových zjištění, za situace, pokud došlo k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve vazbě na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Podle obviněného se odvolací soud nedostatečně vypořádal např. s jeho námitkou stran biologických stop, kdy se závěry soudů „pohybují pouze v pravděpodobnostní rovině, a to s velmi nízkou pravděpodobnostní hodnotou, přičemž odvolací soud s nimi nepracoval správně“. Podle obviněného bylo povinností soudů důkazy, které umožňovaly i pro dovolatele příznivější výklad, postupovat v intencích § 2 odst. 6 tr. ř. a respektovat zásadu in dubio pro reo, což se nestalo, tudíž došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Vyjádřil rovněž své přesvědčení, že došlo postupem soudů k založení nepřezkoumatelnosti vydaných rozhodnutí, neboť soudy pominuly zabývat se skutečnostmi zásadními pro rozhodnutí a „odmítly provést důkazy nezbytné pro řádné zjištění skutkového stavu“. Rovněž zdůraznil, že popíral a popírá svoji vinu a jediným usvědčujícím důkazem je tak pouze výpověď poškozené, která se v čase vyvíjela – s tím, že v podrobnostech odkazuje na argumentaci uvedenou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a věc mu vrátil k novému projednání. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu dovolání uvedla, že dovolací argumentace obviněného je založena na zpochybňování důvěryhodnosti poškozené a poukazování na údajná pochybení soudů při vlastní interpretaci skutkového stavu, přičemž tyto námitky nijak nepřekračují rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem hodnocení důkazů soudy. Státní zástupkyně v této souvislosti uvedla, že výpověď poškozené byla spontánní a věrohodná, podpořená výpovědí matky poškozené, stejně jako znaleckým posudkem a výslechem samotné znalkyně, která výpověď poškozené označila za věrohodnou. Podle státní zástupkyně vina dovolatele je nepřímo prokázána také výsledky odborného rozboru biologického materiálu, který byl nalezen na spodním prádle poškozené, přičemž nelze ani přehlížet zvuk zachycený na kamerovém záznamu z prostoru budovy, kde k jednání obviněného vůči poškozené mělo dojít, přičemž křik matky poškozené a pláč poškozené jsou v souladu s výpovědí matky poškozené. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně navrhla, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí. 5. V replice na vyjádření státní zástupkyně obviněný uvedl, že není pravdivá argumentace státní zástupkyně, že se soudy vypořádaly řádným způsobem s jeho námitkami, když v průběhu dokazování byly jím vzneseny zásadní a důvodné pochybnosti k závěrům o jeho vině, přičemž soudy nižších stupňů tyto pochybnosti nebraly v úvahu, a tudíž se s nimi ani zákonu odpovídajícím způsobem nevypořádaly. S ohledem na uvedené skutečnosti se obviněný nadále domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu k novému projednání a rozhodnutí. II. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí [provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022] na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu – který obviněný v dovolání zmiňuje) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedna