8 Tdo 996/2025 — Nejvyšší soud

8 Tdo 996/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:8 Tdo 996/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TDO.996.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přítomnost při soudních jednáních Krádež Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. b), 2 tr. zákoníku § 202 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 996/2025-377 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání obviněného R. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 7 To 202/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 26/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 51 T 26/2024, byl obviněný R. G. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, za což byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 7 To 202/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že 1) dne 6. 2. 2024 ve 14:59 hodin v Praze XY, XY, se nezjištěným způsobem vloupal do skladu ve 3. patře budovy D, odkud odcizil 63 ks různých deskových her v celkové hodnotě 82 750 Kč ke škodě poškozeného P. Š., 2) dne 8. 2. 2024 ve 14:49 hodin v Praze XY, XY, se nezjištěným způsobem vloupal do skladu ve 3. patře budovy D, odkud odcizil 92 ks různých deskových her v celkové hodnotě 90 600 Kč ke škodě poškozeného P. Š., celkem tak způsobil škodu ve výši 173 350 Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 10 T 24/2022, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2022, mimo jiné i pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 10. 9. 2023. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 7 To 202/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř. Namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. 5. Konkrétně dovolatel vytkl, že soudy nižších stupňů jednaly v jeho nepřítomnosti, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces a obhajobu, nadto když neměl obhájce. Předně konstatoval, že ve věci bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, proto nedošlo k prostudování spisu po jeho ukončení. Z toho důvodu si prostudování spisu u soudu zařídil na den 11. 3. 2024, kdy mu také bylo předáno předvolání k hlavnímu líčení, které mu bylo společně s návrhem na potrestání zasláno na jinou adresu, ačkoliv při svém výslechu doručovací adresu sdělil. Hlavní líčení se pak konalo bez jeho přítomnosti i přesto, že předmětného dne ráno se z něj omluvil a doložil lékařskou zprávu o jeho ošetření z předchozího večera se zjištěním, že trpí akutní bronchitidou. Soud se rozhodl konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, když měl za naplněné podmínky pro takový postup s ohledem na absenci vyjádření obviněného, že se líčení účastnit chce, a žádosti o jeho odročení. Dovolatel však měl za to, že dostavením se k soudu k prostudování spisu, vyžádáním kopie DVD i přípisem s hodnocením dosavadního průběhu trestního řízení projevil opravdový zájem o obhajobu. Soud prvního stupně tudíž neměl předpokládat, že pouze z důvodu absence formální žádosti o odročení líčení na své účasti netrvá, nadto když ve své omluvě též uváděl, že soud bude informovat o dalším vývoji jeho zdravotního stavu. V tomto smyslu poukázal i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“), podle níž se lze vzdát práva být přítomen u hlavního líčení jen nezpochybnitelným způsobem jednoznačně vyjadřujícím skutečnou vůli (rozsudek pléna ESPL ze dne 10. 2. 1983 ve věci Albert a Le Compte proti Belgii, stížnost č. 7299/75 a 7496/76, bod 35), což z jeho e-mailu dovodit nelze. Doplnil, že u hlavního líčení hodlal důkazy nashromážděné v průběhu přípravného řízení vyvrátit, neboť se závěrem o vině nesouhlasí. 6. Obviněný měl za to, že odvolací soud naznačený nedostatek zapříčiněný soudem prvního stupně nenapravil, a navíc posléze sám rozhodl opět v jeho nepřítomnosti, ačkoli předtím k jeho žádosti veřejné zasedání několikrát odročil, čímž se dopustil v podstatě stejného pochybení. Postup soudů označil za příliš formalistický a upřednostňující rychlost řízení před jeho právem osobně se hájit a před potřebou řádného objasnění věci. Odvolací soud si byl přitom dobře vědom skutečnosti, že obviněný byl trvale nemocen (od 1. 4. 2024 byl na nemocenské až do doby přiznání starobního důchodu v listopadu 2024). 7. Navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 7 To 202/2024, a současně i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 51 T 26/2024, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Současně požádal o odložení výkonu rozhodnutí podle § 265o tr. ř. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že námitky, jež dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. postrádají opodstatnění, a současně že pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. žádná z obviněným přednesených námitek nespadá. Státní zástupce dále zdůraznil, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn toliko za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením. Připomněl podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, uvedené v § 202 tr. ř. Tyto podle jeho názoru splněny byly. S ohledem na konání zkráceného přípravného řízení pak odpadla podmínka upozornění na možnost prostudování spisu. Upozornil, že se nejednalo ani o žádný případ vyjmenovaný v dalších odstavcích citovaného ustanovení, které vylučují konání v nepřítomnosti obhájce, obviněného či bez jeho výslovné žádosti o konání jednání v jeho nepřítomnosti. Doplnil, že se zřetelem k ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) by měl soud zvážit, zda je v konkrétním případě namístě konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného i tehdy, jsou-li jinak podmínky ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. splněny. S ohledem na okolnosti konkrétního případu a nutnost zachování práva na spravedlivý proces totiž podle povahy věci nemusí přicházet v úvahu provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného v situaci, kdy mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a řádně doloží a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno. 9. V aktuálně projednávané věci však měl státní zástupce za to, že konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nic nebránilo. Trestní řízení bylo vedeno pro spíše banální a spolehlivě objasněný trestný čin. Obviněný byl k hlavnímu líčení nalézacím soudem řádně a včas předvolán, přičemž z účasti se sice soudu prvého stupně v den konání hlavního líčení omluvil pro nemoc, na své účasti však netrval a o odročení nežádal. Soud tak logicky předpokládal, že svého práva využít nehodlá. Ostatně – jak to plyne z judikatury Nejvyššího soudu – zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného tak, jak jsou vymezeny v § 202 tr. ř., nejsou nijak vázány ani na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co je důvodem jeho nepřítomnosti. Za podstatné pak považoval, že se jednalo o skutkově velmi jednoduchou věc, v níž bylo možno spolehlivě rozhodnout i v nepřítomnosti obviněného. V případě