8 Tz 10/2025 — Nejvyšší soud

8 Tz 10/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 3. 2025 Spisová značka:8 Tz 10/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:8.TZ.10.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podmíněné propuštění Přečin Dotčené předpisy:§ 89 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 10/2025-86 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. V. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32 byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 89 odst. 1 tr. zákoníku. Pravomocné usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Nymburce se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : 1. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, byl obviněný L. V. podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 50 T 81/2021 ze dne 14. 2. 2022 v trvání 18 měsíců, rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 47/2022 ze dne 28. 4. 2022 v trvání 12 měsíců a rozhodnutím Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 44 T 64/2022 ze dne 15. 7. 2022 v trvání 10 měsíců, a podle § 89 odst. 1 tr. zákoníku stanovil soud obviněnému zkušební dobu v trvání 7 let za současného dohledu probačního úředníka. Podle § 89 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil, aby se ve zkušební době podmíněného propuštění v rámci dohledu probačního úředníka podroboval namátkovým kontrolám na OPL, dokladoval legálnost svých příjmů a dále, aby se podrobil léčení závislosti na návykových látkách, které není léčením podle trestního zákoníku. Obviněný po poradě se svým obhájcem a státní zástupce se po vyhlášení rozhodnutí vzdali u veřejného zasedání opravného prostředku a shora uvedené rozhodnutí nabylo právní moci. 2. Proti výše uvedenému usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, podal ve prospěch obviněného ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které po rekapitulaci předchozích odsouzení, která se stala předmětem rozhodování o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu, poukázal na skutečnost, pro kterou byla stížnost pro porušení zákona podána, a to zjištění, že obviněnému byla v rozporu s ustanovením § 89 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání sedmi let. Ministr spravedlnosti konstatoval, že všechna odsouzení, kterých se podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody týkala, byla odsouzení pro přečiny, tudíž okresní soud mohl obviněnému uložit maximální zkušební dobu v trvání tří roků. Tím, že Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání sedmi let, porušil zákon v neprospěch obviněného. S ohledem na shora uvedenou skutečnost navrhl v závěru stížnosti pro porušení zákona, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 89 odst. 1 tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Nymburce věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 3. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření plně ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona včetně závěrečného návrhu. 4. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil. 5. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. 6. Z předloženého spisu Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, Nejvyšší soud zjistil, že dne 7. 8. 2024 podal obviněný, který v té době vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Jiřice, prostřednictvím zvoleného obhájce, žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (součástí žádosti byly také další písemnosti, kterými dokladoval důvodnost své žádosti). Dále z předloženého spisu vyplývá, že soud prvního stupně si před svým rozhodnutím připojil rozhodnutí o předchozích odsouzeních obviněného, ke kterým se vztahovala jeho žádost (viz č. l. 28). Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 2. 2022, č. j. 50 T 81/2021-1090, vyplývá, že jím byl obviněný uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a za tyto přečiny a sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 1 T 26/2021, který nabyl právní moci dne 10. 8. 2021, za sbíhající přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 3 T 46/2020, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2020, a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 1 T 92/2020, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2020, mu byl uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání šesti let [podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků (trestních příkazů) dřívějších (shora uvedených)]. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 3 T 47/2022-317, vyplývá, že jím byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 ods. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto přečiny byl podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 tr. zákoníku odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. 7. 2022 č. j. 44 T 64/2022-215, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, který spáchal ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za tyto přečiny a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 7. 2021, č. j. 37 T 42/2021-157, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2021, a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodníh