8 Tz 14/2017 — Nejvyšší soud

8 Tz 14/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 7. 2017 Spisová značka:8 Tz 14/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TZ.14.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace Dotčené předpisy:§ 4 písm. c) předpisu č. 119/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 14/2017-20ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2017 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného J. M., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného J. M. na přezkumné řízení rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, byl porušen zákon v ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., v neprospěch obviněného J. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného J. M. na přezkumné řízení rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Sokolově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon (dále též jen „zákon č. 86/1950 Sb.“), a podle § 265 odst. 1, § 30 citovaného zákona byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 68 odst. 1 písm. a) zákona č. 87/1950 Sb., trestní řád (dále jen „zákon č. 87/1950 Sb.“), mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů trestního řízení. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. dopustil tím, že „v S. dne 5. 10. 1956 nedostavil se k povolávacímu řízení dle povolávajícího rozkazu k výkonu služby v branné moci a po předvedení orgánem VB prohlásil, že nehodlá sloužit v Čsl. branné moci vzhledem ke svému náboženskému přesvědčení“. 3. Rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, byl k odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu, jeho nepodmíněnosti a nákladech trestního řízení. Obviněnému byl podle § 166 odst. 1 (správně § 265 odst. 1), § 22 odst. 2 zákona č. 86/1950 Sb. uložen dodatkový trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jímž byl doplněn trest vyslovený rozsudkem bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 9. 1956, sp. zn. 2 T 339/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech jako odvolacího soudu ze dne 28. 12. 1956, sp. zn. 3 T 468/56 (správně 3 To 468/56) za trestný čin podle § 263 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. Podle § 26 zákona č. 86/1950 Sb. byly tresty uložené oběma rozsudky nepodmíněné. 4. Dne 18. 11. 1991 podal obviněný návrh na přezkumné řízení svých odsouzení z let 1956 a 1957 za trestný čin „nenastoupení základné vojenské služby“. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, pravomocným dnem 17. 12. 1991, byl podle § 4 a contr. zákona č. 119/1990 Sb. zamítnut návrh odsouzeného J. M. na přezkumné řízení ve věcech z rozsudku Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 9. 1956, sp. zn. 2 T 339/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 28. 12. 1956, sp. zn. 3 To 468/56, kde byl uznán vinným trestným činem podle § 263 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., a z rozsudku Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, kde byl uznán vinným trestným činem podle § 265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného J. M. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného na přezkumné řízení stran rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, v neprospěch obviněného J. M. porušen zákon v ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., účinného od 1. 3. 1991. 6. Stěžovatel poukázal na § 4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., účinného od 1. 3. 1991, podle něhož přezkumné řízení podle tohoto oddílu lze konat ve věcech, v nichž bylo v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v § 2, spáchané po 5. květnu 1945 podle hlavy první a hlavy druhé oddílu prvního zvláštní části zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, dále pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 a 266, vyhýbání se služební povinnosti podle § 270, pro trestný čin zběhnutí podle § 273 odst. 3 a pro trestný čin spolčení k zběhnutí podle § 275 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona. 7. Okresní soud v Sokolově své zamítavé usnesení zdůvodnil tím, že ve věci se nejednalo ani o rehabilitaci ze zákona podle § 2 zákona o soudní rehabilitaci, ani o trestné činy uvedené v § 4 zákona o soudní rehabilitaci, ve vztahu k nimž by mohlo přezkumné řízení proběhnout. Podle stěžovatele je zřejmé, že soud vycházel z dikce § 4 písm. c) zákona o soudní rehabilitaci před jeho novelou provedenou zákonem č. 47/1991 Sb., tedy z právní úpravy, která konání přezkumného řízení, pokud jde o trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 a 266 zákona č. 86/1950 Sb., neumožňovala. V době podání návrhu na přezkumné řízení (dne 18. 11. 1991) a v době rozhodování soudu o návrhu (5. 12. 1991) však odsouzení obviněného pro trestný čin podle § 265 zákona č. 86/1950 Sb. dávalo pro provedení přezkumného řízení podklad, poněvadž novela, která to umožňovala, nabyla účinnosti dnem 1. 3. 1991. Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Sokolově bez dalšího zamítl včasně (§ 6 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci) podaný návrh na konání přezkumného řízení ohledně pravomocného rozsudku, jímž byl obviněný odsouzen za trestný čin, který spadá do výčtu trestných činů, které přezkumné řízení umožňují konat, porušil v neprospěch obviněného zákon. 8. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného J. M. na přezkumné řízení stran rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení v příslušné části zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. 9. Obhájce obviněného se ke stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil. S jejím obsahem souhlasil, přičemž doplnil, že prozatím není třeba řešit otázky svědomí, náboženského vyznání, práva na odepření vojenské služby apod., ale je nezbytné napadené rozhodnutí zrušit, a umožnit tak provedení řádného rehabilitačního řízení na základě návrhu, který zemřelý