8 Tz 16/2011 — Nejvyšší soud

8 Tz 16/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 24 odst. 1 tr.ř., § 17 odst. 1 písm. b) tr.ř. úč. od 1. 1. 2010 Datum rozhodnutí:30. 3. 2011 Spisová značka:8 Tz 16/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.16.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 16/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Bláhy projednal ve veřejném zasedání dne 30. 3. 2011 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných J. Ž. a P. Ž., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010, a rozhodl takto: I. Podle § podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010, byl p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 24 odst. 1 tr. ř. a § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění zák. č. 41/2009 Sb. v neprospěch obviněných J. Ž. a P. Ž. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení se z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že podle § 24 odst. 1 tr. ř. k projednání věci je příslušný Okresní soud v Kladně. O d ů v o d n ě n í : Obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně sp. zn. 1 ZT 378/2009, podanou dne 30. 11. 2009 Okresnímu soudu v Kladně byli obvinění J. a P. Ž. obžalováni z pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění tam popsaných měli dopustit tím, že dne 25. 7. 2005 v K. přivedl obviněný P. Ž. do budovy Magistrátu města K. manžele I. L. a Z. L. s tím, aby v jeho přítomnosti podepsali kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vlastnického podílu 323/1000 manželů L. na rodinném domě s příslušenstvím v K. Ž. a pozemcích v katastrálním území K. Ž., okres K., za kupní cenu 1.000.000,- Kč L. S., nevlastnímu synu obviněného P. Ž., a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, přičemž tomuto podpisu předcházela jednání, při kterých obviněný J. Ž. podepisoval listiny a obviněný P. Ž. jednal s I. L. a Z. L. poté, co dne 25. 8. 2000 po předchozím jednání mezi obviněným P. Ž. a poškozeným I. L. poskytl obviněný J. Ž. pod obchodním jménem SP K. Ž. J., D., K., I. L. půjčku ve výši 8.000,- Kč, kterou I. L. uhradil jen v části, postupně obviněný P. Ž. ústně a obviněný J. Ž. písemně, vymáhali dluh takovým způsobem, že zakrývali pravý stav věci, vymáhali i neexistující pohledávky včetně příslušenství, a přitom využili toho, že schopnost manželů L. orientovat se v právních formulacích a pochopení listin předkládaných jim k podpisu je snížena, že nejsou dostatečně schopni rozpoznat manipulaci ze strany obviněných, jež je může poškozovat, že snadno podléhají nátlaku a jsou tak zneužitelní k záměrům druhé osoby, nejsou schopni rozpoznat důsledky takového jednání, a dále využili i psychického stavu poškozených manželů L. po dlouhodobém vymáhaní neexistujících dluhů k tomu, aby tak neoprávněně vylákali a získali hodnotu spoluvlastnického podílu na nemovitosti manželů L. ve výši 960.000,- Kč, ačkoli manželé L. žádnou peněžní částku za prodej neobdrželi a výše jejich dluhu dosahovala jen částky 48.900,40 Kč, a tímto jednáním se obvinění pokusili obohatit o částku 911.100,- Kč. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 3. 2010, sp. zn. 5 T 175/2007, byla tato trestní věc podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. postoupena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Tento postup okresní soud odůvodnil tím, že podle § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. koná v prvním stupni řízení o trestných činech spáchaných prostřednictvím směnek, šeků a jiných cenných papírů atd. krajský soud, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu. Vzhledem k tomu, že ke spáchání žalované trestné činnosti byly užity směnky, a škoda, která byla podle obžaloby jednáním obviněných způsobena, je vyšší než hranice škody značné, kterou je částka 500.000,- Kč, je nutné, aby předmětnou věc projednával krajský soud. Vrchní soud v Praze na základě takto předloženého sporu o věcnou příslušnost usnesením ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010, rozhodl tak, že podle § 24 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Praze. V odůvodnění tohoto usnesení odkázal na ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. podle něhož koná krajský soud v prvním stupni řízení mimo jiné o trestných činech spáchaných prostřednictvím směnek. Dále konstatoval, že v předmětné věci bylo již jednou rozhodováno o příslušnosti soudu, a to ve vztahu k původně podané obžalobě, v níž bylo v popisu skutku uvedeno, že jednání obviněných se opíralo i o směnku na 750.000,- Kč, a tehdy Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 2 Ntd 1/2008, rozhodl, že je k projednání věci příslušný Krajský soud v Praze. Poté však byla uvedená věc vrácena k došetření a následně podána nová, shora uvedená obžaloba. Tato nová obžaloba v popisu skutku obsahuje obecnou formulaci, že obvinění „k zakrytí pravého stavu věci vymáhali i neexistující pohledávky“, avšak nezmiňuje již žádnou směnku, a jen z odůvodnění obžaloby je patrno, že trestná činnost obviněných mohla být spáchána i prostřednictvím směnky na částku 100.000,- Kč, která je obsažena ve spisu a je navrhována k důkazu v řízení před soudem. Zmíněná směnka byla nástrojem k naplnění celkového záměru pachatelů, tj. k pokusu obohatit se o částku 911.100,- Kč, což představuje ve smyslu § 89 odst. 1 tr. ř. značný prospěch, resp. značnou škodu. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010, sp. zn. 12 Ntd 18/2010 podal Ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných J. Ž. a P. Ž. stížnost pro porušení zákona, neboť jím byl porušen zákon v ustanovení § 24 odst. 1 tr. ř. v souvislosti s § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2010, a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a to v neprospěch obviněných. V této stížnosti pro porušení zákona Ministr spravedlnosti poukázal na ustanovení § 24 odst. 1 tr. ř., podle něhož nadřízený soud je pro určení příslušnosti vázán jen zákonnými hledisky. Za podstatné považoval ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2009, podle něhož konal krajský soud v prvním stupni řízení o trestných činech, spáchaných prostřednictvím směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot obchodovatelných na kapitálovém trhu, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu, a to i tehdy, byla-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší než pět let, a jednak podle § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř., ve znění zákona č. 41/2009 Sb., účinném od 1. 1. 2010. Podle něho koná krajský soud v prvním stupni řízení o trestných činech, spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu, a to i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší než pět. Ministr spravedlnosti dále poukázal na pojem investičních nástrojů, jak je vymezen v § 3 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Konstatoval také, že podle čl. 38 odst. 1 na podkladě uvedených okolností zdůraznil, že Vrchní soud v Praze ve stížnosti napadeném usnesení nereflektoval změnu ve znění ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř., k níž s účinností od 1. 1. 2010 došlo, a jejíž podstata spočívá v relevantním zúžení okruhu případů, v nichž je daná věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně. Tzv. zajišťovací směnky, v daném případě poškozenými vystavené, totiž rozhodně nejsou investičními nástroji ve smyslu § 3 zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Tím, že Vrchní soud v Praze rozhodl o věcné příslušnosti Krajského soudu v Praze, nikoliv Okresního soudu v Kladně, došlo nejen k porušení § 17 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve znění v době jeho rozhodování účinném, ale také čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože obvinění byli fakticky odňati svému zákonnému soudci, jehož věcná příslušnost je uvedeným z