8 Tz 18/2024 — Nejvyšší soud

8 Tz 18/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 7. 2024 Spisová značka:8 Tz 18/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:8.TZ.18.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Hodnocení důkazů Odvolací řízení Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem Poškozený Povaha a závažnost trestného činu Provádění důkazů Trest Trest odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5 tr. ř. § 2 odst. 6 tr. ř. § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. § 259 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku § 263 odst. 7 tr. ř. § 39 odst. 1 tr. zákoníku § 39 odst. 2 tr. zákoníku § 39 odst. 3 tr. zákoníku § 81 odst. 1 tr. zákoníku § 185 odst. 1 tr. zákoníku § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku § 185 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:30. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 18/2024-426 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2024 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného P. V., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 9 To 366/2023, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 9 To 366/2023, byl porušen zákon ve prospěch obviněného P. V. v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř., § 263 odst. 7 tr. ř., § 39 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a § 81 odst. 1 tr. zákoníku. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-63/2024-ODKA-SPZ/9 podaná ministrem spravedlnosti (dále též jako „stěžovatel“) podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V. směřuje proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 9 To 366/2023, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 46/2023. 2. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 2 T 46/2023, obviněného P. V. uznal vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit poškozené AAAAA, nar. XY, nemajetkovou újmu. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 9 To 366/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že výkon trestu odnětí svobody obviněnému podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Jinak ponechal rozsudek nalézacího soudu nezměněn. 3. Stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti směřující proti tomuto rozsudku odvolacího soudu poukazuje na průběh dosavadního řízení a znění relevantních ustanovení zákona, jejichž porušení ministr spravedlnosti shledával, a rovněž shrnuje závěry soudů nižších stupňů obsažené v jimi vydaných rozsudcích (viz body 1. až 26. stížnosti pro porušení zákona). Stěžovatel odvolacímu soudu vytkl postup, na jehož základě o trestu obviněného rozhodl, jakož i důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly, zejména poukazoval na to, že svůj závěr o uložení podmíněného trestu odnětí svobody učinil bez provedení vlastního dokazování a nevytvořil si pro něj dostatečné podklady. Poukazem na ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. a § 263 odst. 7 tr. ř. zdůraznil, že postupuje-li odvolací soud v rozporu s dotčenou právní úpravou a doplní skutková zjištění nalézacího soudu, aniž by pro ně ve veřejném zasedání provedl nezbytné důkazy, vytváří extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními, neboť skutečnosti, o něž své závěry opírá, nemají a ani nemohou mít v provedených důkazech svůj podklad. V předmětné věci odvolací soud podle názoru ministra spravedlnosti v rozporu se zákonnou úpravou doplnil skutková zjištění nalézacího soudu o iniciaci sexuálního kontaktu s poškozenou, osobních, rodinných a majetkových poměrech obviněného a následcích trestné činnosti na poškozenou, aniž by kromě výpovědi obviněného učiněné před odvolacím soudem provedl další důkazy. Skutkové poznatky oproti tomu, jak je bral do úvahy soud prvního stupně, přitom byly odvolacím soudem doplněny podstatným způsobem, a na jejich základě změnil výrok o trestu, přičemž takový postup byl v rozporu se shora citovanými ustanoveními trestního řádu. 4. K iniciaci sexuálního kontaktu ze strany poškozené ministr spravedlnosti zmínil, že odvolací soud vycházel z tvrzení obviněného a pro jeho objasnění přihlédl k výpovědím poškozené pořízeným ve dnech 10. 6. 2022 a 27. 7. 2022, avšak jde o důkazy, které nebyly provedeny při veřejném zasedání před odvolacím soudem ani dříve v hlavním líčení. K výpovědi poškozené ze dne 10. 6. 2022 ministr spravedlnosti zdůraznil, že byla učiněna před zahájením trestního stíhání formou vysvětlení zachyceného na úředním záznamu podle § 158 odst. 6 tr. ř., který je možné v trestním řízení použít pouze, je-li proveden za splnění podmínek podle § 211 odst. 6 tr. ř., tedy se souhlasem státního zástupce a obviněného. Uvedený důkaz však nebyl při veřejném zasedání před odvolacím soudem proveden, souhlas ani jedné ze stran nebyl dán, a tudíž k němu ani nemělo být při rozhodování odvolacího soudu přihlíženo, což však odvolací soud nerespektoval (viz bod 25. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud podle ministra spravedlnosti své závěry činil na podkladě nezákonně provedeného dokazování, resp. jeho úplné absence. Zmínil, že pouze z výpovědi ze dne 10. 6. 2022 je patrné, že poškozená měla za iniciátora sexuálního vztahu označit sebe, protože z dalších jejích sdělení (ze dne 27. 7. 2022, č. l. 36 spisu, ze dne 30. 1. 2023, č. l. 170 spisu) a ze zprávy zaslané obviněnému prostřednictvím aplikace Messenger dne 24. 12. 2021 (č. l. 92 spisu) vyplývá, že za toho, kdo dal impuls k prvotnímu sexuálnímu kontaktu, opakovaně označovala právě obviněného, který ve svých výpovědích ze dne 29. 6. 2022 (č. l. 21 spisu), ze dne 17. 8. 2022 (č. l. 28 spisu) a ze dne 6. 2. 2023 (č. l. 199 spisu) ani jednou poškozenou jako iniciátorku sexuálního kontaktu neoznačil. Pokud tedy obviněný až v podaném odvolání uvedl, že měl být sexuální vztah vyprovokován poškozenou, šlo o účelové tvrzení, jehož pravdivost odvolací soud řádně nezkoumal a nekriticky ho převzal do svého rozhodnutí (viz bod 25. rozsudku odvolacího soudu). Stěžovatel proto shledal závěr odvolacího soudu nesprávným v tom, že kdyby poškozená k sexuálním kontaktům s obviněným nedala impuls, s vysokou mírou pravděpodobnosti by ke spáchání trestné činnosti vůbec nedošlo. Tvrzení a závěry odvolacího soudu považoval za spekulaci, která nemá podklad ve skutkovém stavu a v kontextu spáchané trestné činnosti je zcela irelevantní, protože předchozí konsenzuální vztah mezi obviněným a poškozenou nepředstavuje na straně poškozené jakékoli svolení či dokonce umožnění páchání následné sexuální trestné činnosti. Nadto v těchto úvahách spatřoval nepřijatelné přenášení viny na poškozenou, obzvláště s ohledem na tvrzení odvolacího soudu, že si tím, že s obviněným byla dříve ve vztahu, sama posuzovaný následek způsobila, a že důsledkem tohoto jejího chování bylo i to, že ji obviněný krom dalšího opakovaně po delší dobu znásilňoval. Takový závěr je podle ministra spravedlnosti nemorální, a to zvláště za situace, kdy byla předmětná trestná činnost páchána na dítěti. K uvedenému ministr připomněl, že v téměř dvou třetinách případů sexuálního násilí poškozená osoba pachatele znala, přičemž většinou jím byl současný nebo bývalý partner (srov. Roubalová M., a kol. Obyvatelé ČR a viktimizace. Nové poznatky z výzkumu. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2023, s. 77, 78). 5. Stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti zaměřil i na nedostatečné objasnění následku. Zdůraznil, že odvolací soud vycházel pro závěr o trestu ze zjištění naléza