8 Tz 83/2023 — Nejvyšší soud

8 Tz 83/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 10. 2023 Spisová značka:8 Tz 83/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:8.TZ.83.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Hodnocení důkazů Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Předběžné otázky Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. zákoníku § 9 odst. 1 tr. ř. § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 83/2023-64 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. T., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, byl porušen zákon v ustanovení § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 9 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. T. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Přerově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, byl obviněný L. T. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 30. 3. 2022. 2. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku dopustil tím, že v době od 26. 3. 2022 do 29. 3. 2022 pobýval na různých místech v České republice, což bylo zjištěno dne 29. 3. 2022 v 10:45 hodin, kdy se dostavil na Odbor azylové a migrační politiky Policie České republiky v XY, XY, kdy na území České republiky pobýval přesto, že mu byl na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, který nabyl právní moci téhož dne, uložen mimo jiné trest vyhoštění na doživotí (bez časového omezení), který tak nerespektoval. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 3. Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, podal ministr spravedlnosti (dále též jen „stěžovatel“) ve prospěch obviněného L. T. stížnost pro porušení zákona. Podle stěžovatele byl z důvodů zevrubně vyložených v odůvodnění mimořádného opravného prostředku napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 9 odst. 1 tr. ř. a § 337 tr. zákoníku. 4. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku s poukazem na ustanovení § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 9 odst. 1 tr. ř., čl. 62 písm. g) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 stěžovatel zdůraznil, že obviněný byl dne 29. 3. 2022 v XY zadržen s tím, že se jedná o osobu zdržující se na území České republiky, ačkoliv mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, uložen trest vyhoštění. V této době se však jmenovaný zdržoval na území České republiky legálně, protože mu byl rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 o amnestii tento trest vyhoštění prominut. L. T. se narodil dne XY v XY, v tehdejší Československé socialistické republice, která byla v roce 1990 přejmenována na Českou a Slovenskou Federativní Republiku. Protože byl ke dni 31. 12. 1992 občanem tohoto státu, vztahuje se na něj čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 uveřejněného ve Sbírce zákonů pod č. 20/1998 Sb., podle něhož byly prominuty tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené přede dnem tohoto rozhodnutí osobám, které ke dni 31. 12. 1992 byly občany České a Slovenské Federativní Republiky, za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let. Právě takovými trestnými činy byl však obviněný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 1994, sp. zn. 4 T 37/93, uznán vinným. 5. Na uvedeném podle jeho mínění ničeho nemění skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 9 v předmětné věci dosud v rozporu se zákonem o účasti obviněného na amnestii nerozhodl, protože vzhledem k deklaratornímu charakteru tohoto rozhodnutí nastaly jeho účinky již jeho uveřejněním ve Sbírce zákonů, tedy dnem 3. 2. 1998. V době zadržení se obviněný jako státní občan Slovenské republiky zdržoval na území České republiky v souladu s jeho právem na volný pohyb osob v rámci Evropské unie. Připomněl, že volný pohyb osob je jednou ze základních svobod zaručených občanům Evropské unie. 6. Okresní soud v Přerově tak podle stěžovatele nepostupoval v souladu s § 2 odst. 5 a § 9 odst. 1 tr. ř., když opomenul posoudit samostatně předběžnou otázku, zda a do jaké míry je obviněný účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, proto jeho skutková zjištění nelze považovat za úplná a správná. Skutkový stav věci tak nebyl zjištěn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu, který pak v dané věci rozhodl nesprávně o vině obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku. Poznamenal, že v obdobném případě již rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 4 Tz 71/2006. 7. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. T. v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 9 odst. 1 tr. ř. a § 337 tr. zákoníku, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek (zjevně míněn trestní příkaz) Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, v celém rozsahu a všechna další rozhodnutí na tento rozsudek (zjevně míněn trestní příkaz) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Přerově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil a na její argumentaci plně odkázal. Pouze pro úplnost uvedl, že též podle jeho názoru byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ačkoli trest vyhoštění, jehož výkon měl mařit, mu byl v době rozhodování Okresního soudu v Přerově již dávno prominut amnestií prezidenta republiky. Obviněný L. T. se tudíž v březnu 2022 zdržoval na území České republiky legálně a napadeným trestním příkazem byl odsouzen za skutek, který není trestným činem. Měl za to, že zvláště za situace, kdy trest vyhoštění byl obviněnému uložen před téměř třiceti lety, měly soudy zkoumat, zda účinky uloženého trestu dosud trvají. 9. Podanou stížnost pro porušení zákona považoval z výše uvedených příčin za důvodnou, navrhl jí vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti, na který pro stručnost v podrobnostech odkázal. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 1 T 55/2022, ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného. 11. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat vše