Tpjn 303/2014 – Nejvyšší soud

NEJVYŠŠÍ SOUD TRESTNÍ KOLEGIUM ____________________________________ sp. zn. Tpjn 303/2014 Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu k jednotnému výkladu ustanovení § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. v otázce, zda skutečnost, že uplynula delší doba (v řádu měsíců) od počátku prověřování do sdělení podezření podezřelému podle § 179b odst. 3 tr. ř., je důvodem pro odmítnutí návrhu na potrestání. Zkrácené přípravné řízení se koná ve skutkově, právně a důkazně jednoduchých věcech. Tomu by měla odpovídat i délka prověřování předcházejícího zkrácenému přípravnému řízení. Podmínky uvedené v ustanovení § 179a odst. 1 písm. b) tr. ř., tzn. prověřováním trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání zjištěné skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání, včetně samostatně posuzované doby prověřování a očekávání, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 tr. ř. postavit před soud, zpravidla nebudou splněny, uplynula-li od počátku prověřování do sdělení podezření podle § 179b odst. 3 tr. ř. doba podstatně převyšující dva týdny. V takovém případě samosoudce podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. návrh na potrestání odmítne. O d ů v o d n ě n í : Předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu podle § 21 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“), a čl. 14 odst. 1 písm. f) Jednacího řádu Nejvyššího soudu navrhl, aby trestní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo stanovisko k otázce, zda skutečnost, že uplynula delší doba (v řádu měsíců) od počátku prověřování do sdělení podezření podezřelému podle § 179b odst. 3 tr. ř. je důvodem pro odmítnutí návrhu na potrestání podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. Tento návrh učinil na základě podnětu nejvyššího státního zástupce ze dne 19. 3. 2014. Z předloženého podnětu vyplývá, že Nejvyšší státní zastupitelství zaregistrovalo nejednotnost postupu soudů nižších stupňů při výkladu ustanovení § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívající v tom, že ačkoliv celorepublikově převažující praxí je, že soudy akceptují sdělování podezření podle § 179 odst. 3 tr. ř. též za situace, kdy předešlé prověřování trvalo řádově i několik měsíců, některé soudy podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítají návrhy na potrestání s odůvodněním, že od počátku prověřování do sdělení podezření podezřelému uplynula dlouhá doba (v řádu měsíců), z čehož dovozují, že nebyla splněna podmínka obsažená v ustanovení § 179a odst. 1 písm. b) tr. ř. Argumentují tím, že zkrácené přípravné řízení by se mělo konat ve skutkově a důkazně jednoduchých věcech, které ani po právní stránce nejsou složité, a tomu by měla odpovídat délka zkrácenému přípravnému řízení předcházejícího prověřování. Dále argumentují tím, že obdobným postupem dochází ke krácení práv podezřelého oproti právům, jaké by podezřelý měl, kdyby byl v postavení obviněného. Ke svému podnětu nejvyšší státní zástupce přiložil určitý počet soudních rozhodnutí ilustrujících tento postup, přičemž upozornil i na zjištěné rozdílné rozhodování krajských soudů, které v předmětných věcech rozhodovaly jako soudy stížnostní (z předložených rozhodnutí se problematické otázky relevantně týkají např. usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 14 T 104/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 10 To 1/2013, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 8 T 18/2013, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 9 To 68/2013, usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 6 T 117/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 7 To 398/2012, usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 1. 2013, sp. zn. 6 T 163/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2013, sp. zn. 8 To 47/2013, usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 6 T 16/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 50 To 91/2013, usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 1 T 54/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 6 To 323/2013, usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 6 T 54/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 9 To 200/2013, usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 4. 2012, sp. zn. 17 T 52/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 10 To 301/2012). Trestní kolegium Nejvyššího soudu před zaujetím stanoviska vyžádalo podle § 21 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. vyjádření od Ministerstva spravedlnosti České republiky, Nejvyššího státního zastupitelství, předsedů vrchních a krajských soudů, právnických fakult v Praze, v Brně, v Plzni a v Olomouci, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky a České advokátní komory. Spolu se žádostí o vyjádření jim zaslalo návrh stanoviska s právní větou v tomto původním znění: „Zkrácené přípravné řízení se koná ve skutkově, právně a důkazně jednoduchých věcech. Tomu by měla odpovídat i délka prověřování předcházejícího zkrácenému přípravnému řízení. Podmínky uvedené v ustanovení § 179a odst. 1 písm. b) tr. ř., tzn. prověřováním trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání zjištěné skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání, včetně samostatně posuzované doby prověřování a očekávání, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 tr. ř. postavit před soud, zpravidla splněny nebudou, uplynula-li od počátku prověřování do sdělení podezření podle § 179b odst. 3 tr. ř. delší doba (v řádu měsíců). V takovém případě samosoudce podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. návrh na potrestání odmítne“. Z oslovených orgánů a institucí se vyjádřily krajské soudy v Brně, v Českých Budějovicích, v Hradci Králové, v Ostravě, v Plzni, v Praze, v Ústí nad Labem, Městský soud v Praze, dále Vrchní soud v Praze i v Olomouci, Ministerstvo spravedlnosti České republiky a Institut pro kriminologii a sociální prevenci. Všechny krajské soudy, jakož i Městský soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci s předloženým návrhem souhlasily. Krajský soud v Hradci Králové však upozornil, že termín „delší doba (v řádu měsíců)“ je nekonkrétní, což by mohlo vést k výkladovým problémům. Obdobnou připomínku uplatnil i Vrchní soud v Praze, podle něhož by také bylo vhodné v právní větě vyjádřit a odlišit důvody, pro které prověřování oznámení trvalo řádově měsíce. Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že oprávnění pro postup podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy odmítnutí návrhu na potrestání z důvodu nesplnění podmínek pro konání zjednodušeného řízení uvedených v § 179a odst. 1 tr. ř., konkrétně z důvodu, že od počátku prověřování do sdělení podezření podle § 179b odst. 3 tr. ř. uplynula delší doba (v řádu měsíců), z textu zákona přímo nevyplývá. Dovozování lhůty stanovené pro skočení prověřování jako jedné z podmínek pro konání zkráceného přípravného řízení je tak podle jeho mínění výkladem proti výslovnému znění zákona, jehož použití by však mohlo být ospravedlnitelné smyslem a účelem institutu zkráceného přípravného řízení. Lze mít za to, že již na samotném počátku prověřování předcházejícího zkrácenému přípravnému řízení musí být dostatečně odůvodněn předpoklad, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu, že věc bude možné skončit ve lhůtě dvou týdnů ve smyslu § 179b odst. 4 tr. ř. Tomuto předpokladu by pak také měla odpovídat i délka prováděného prověřování. Podle Ministerstva spravedlnosti se však jedná o posuzování nanejvýš citlivé a nadto velmi komplikované otázky, proto by soudy při odmítání návrhu na potrestání podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. z toho důvodu, že fáze prověřování trvala nepřiměřeně dlouhou dobu, měly postupovat nanejvýš obezřetně. Institut pro kriminologii a sociální prevenci (dále též „IKSP“) v obsáhlém vyjádření úvodem nikterak nezpochybnil, že zkrácené přípravné řízení se má konat ve skutkově, právně a důkazně jednoduchých věcech, čemuž by měla odpovídat i délka prověřování předcházejícího zkrácenému přípravnému řízení. Současně poznamenal, že v praxi dochází (a ne výjimečně) k případům, kdy doba prověřování předcházející zkrácenému přípravnému řízení je neúměrně dlouhá, zkrácené přípravné řízení je nadužíváno a aplikováno i v nevhodných případech. Přesto ale s předloženým návrhem stanoviska a jeho právní větou nesouhlasil. Měl za to, že změna ustanovení § 179b odst. 4 tr. ř., provedená novelou č. 274/2008 Sb., se týkala okamžiku počátku běhu lhůty pro ukončení zkráceného přípravného řízení, který ovšem podle původní právní úpravy nebyl a ani podle platné právní úpravy není vázán na počátek zkráceného přípravného řízení. Pokud zákon aktuálně ukládá policejnímu orgánu ukončit zkrácené přípravné řízení do dvou týdnů od sdělení podezření, a z