2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 143/2011- 43 - text pokračování 10 30 A 143/2011 30A 143/2011 – 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: M. B., právně zast. JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem Kyjov, Jungmanova 1031, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor Krajský živnostenský úřad, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2011, č.j. JMK 158749/2011, sp. zn. JMK 158749/2011/KŽÚ/RL, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci: Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 13. 12. 2011 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2011, č.j. JMK 158749/2011, sp. zn. JMK 158749/2011/KŽÚ/RL, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Kyjov, obecního živnostenského úřadu (dále jen „živnostenský úřad“) ze dne 20. 10. 2011, č.j. ZIV/3366/2010/Sed/29, a to tak, že ve výrokové části na počátek textu začínajícího slovy „Podnikající fyzická osoba…“ bylo doplněno číselné označení „I.“ a v závěru výrokové části se text „I. podle ustanovení § 79 odst. 5“ měnil v číselném označení tak, že „I.“ se měnilo na „II.“. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Živnostenský úřad uložil žalobci podle § 63 odst. 2 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“) pokutu ve výši 20 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 63 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona, kterého se žalobce dopustil tím, že v rámci své podnikatelské činnosti v období nejméně od 1. 4. 2008 do 25. 3. 2010 způsobem naplňujícím ustanovení § 2 živnostenského zákona, resp. tím, že soustavně samostatně (částečně i subdodavatelským způsobem, tedy prostřednictvím jiných podnikatelů), vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku prováděl činnosti spočívající v provádění staveb a montážních prací při novostavbách a změnách dokončených staveb, údržbu staveb a jejich odstraňování podle stavebního zákona, kdy tato činnost byla realizována na základě smluv o dílo, aniž by pro uvedenou činnost měl živnostenské oprávnění, tj. ohlašovací vázanou živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. II. Dosavadní průběh řízení: Dne 18. 8. 2010 zahájil živnostenský úřad v souladu se zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů u žalobce živnostenskou kontrolu. Místní šetření bylo provedeno ve dnech 6. 9. 2010 a 14. 9. 2010. O provedené kontrole byl pořízen protokol ze dne 14. 9. 2010, č.j. ZIV/3366/2010/Sed/3. Následně živnostenský úřad přípisem ze dne 7. 10. 2010, č.j. ZIV/3366/2010/Sed/4 informoval Policii České republiky, že se žalobce při provozování své podnikatelské činnosti dopustil neoprávněného podnikání. Policie České republiky, resp. Okresní státní zastupitelství v Hodoníně přípisem ze dne 16. 12. 2010, následně věc odevzdalo k projednání přestupku žalobce. Živnostenský úřad zahájil dne 17. 3. 2011 správní řízení. Žalobce dne 21. 3. 2011 vznesl námitky, na které živnostenský úřad reagoval přípisem ze dne 23. 3. 2011, č.j. ZIV/3366/2010/Sed. Rozhodnutí živnostenského úřadu ze dne 12. 4. 2011, č.j. ZIV/3366/2010/Sed/15 bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 5. 2011, č.j. JMK 61509/2011 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Živnostenský úřad následně znovu rozhodl rozhodnutím ze dne 8. 7. 2011, č.j. ZIV/3366/2010/Sed/21, které bylo rovněž zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 9. 2011, č.j. JMK 113830/2011. Následné rozhodnutí živnostenského úřadu ze dne 20. 10. 2011, č.j. ZIV/3366/2010/Sed/29 žalobce napadl odvoláním ze dne 24. 10. 2011, doplněným dne 26. 10. 2011, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. III. Obsah žaloby: Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za zásah do svých majetkových a vlastnických práv. Podle žalobce správní orgány nedostatečně zjistily skutečný stav věci a přijaly tak nesprávné právní závěry. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce považuje za neurčité a zmatečné, což bylo důvodem jeho četného zrušení orgánem II. stupně a našlo odraz v judikatuře Nejvyššího správního soudu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č.j. 2 As 34/2006-73). Žalobce nemohl spáchat správní delikt nedovoleného podnikání, neboť na své činnosti, které řádně vyfakturoval a provedl, měl příslušná živnostenská oprávnění. K živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ žalobce uvedl, že tuto živnost již má také zřízenou a pokud jde o rozsah prací a činností, tyto se podle žalobce vztahují k uvedeným předmětům podnikání, které měl žalobce v rozhodné době již zaregistrovány. K fakturám uvedeným správním orgánem žalobce uvedl, že se jedná o fakturování stavebních činností, na které žalobce měl živnostenské oprávnění, které bylo k vymezeným činnostem žalobci doporučeno živnostenským úřadem v Kyjově. Veškeré práce žalobce provedl v rámci svých živnostenských oprávnění, a pokud se jednalo o další práce, pak se jednalo o subdodávky prostřednictvím třetích osob. Skutkový stav zjištěný správními orgány je tak podle žalobce nedostatečný. Dále se podle žalobce správní orgán nevypořádal s námitkou promlčení správního deliktu uplatněnou v podání ze dne 18. 3. 2011. Podle žalobce se správní orgán při rozhodování o správním deliktu nezabýval tím, který delikt vzal za prokázaný a jaké jednání má naplňovat skutkovou podstatu příslušného správního deliktu. Podle žalobce nebyla u správního deliktu prokázána subjektivní stránka, tedy úmysl nedovoleně podnikat. Správní orgán tak nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Navíc důvody uváděné v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí jsou nepřezkoumatelné, neboť z nich není patrno, jak se měl žalobce dopustit popsaného jednání. Správní orgán prvního stupně sice podle žalobce vypsal celou řadu faktur a písemností, ale z obsahu těchto písemností nevyplývá žádné naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť žalobce prováděl všechny práci v rámci živnostenského oprávnění a pokud byly prováděny i další práce, byly realizovány pomocí dalších subdodavatelů. Uložení pokuty by pro žalobce znamenalo vážnou újmu na jeho majetkových právech a dále by se tato skutečnost projevila v možném ukončení podnikatelské činnosti. Dále žalobce namítá, že správní orgány porušily právo na nezávislou soudní kontrolu moci výkonné, právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, včetně povinnosti dodržovat při své činnosti meze stanovené zákonem. Postup správních orgánů byl v rozporu s principem dobré správy, neboť nutí žalobce k podání žalob a oddaluje konečné vyřízení věci. Žalobci tak není poskytnuta dostatečná ochrana jeho práv. IV. Vyjádření žalovaného: Žalovaný v písemném vyjádření odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedl, že postup živnostenského úřadu byl při ukládání sankce za správní delikt správný. Živnostenský úřad se podle žalovaného dostatečně věnoval popisu skutku způsobem vylučujícím jeho záměnu s jiným jednáním. Výroková část rozhodnutí živnostenského úřadu je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu i po změně výroku, neboť je patrno, že šlo o zanedbatelnou změnu, resp. chybné číselné označení jednotlivých výroků výrokové části rozhodnutí nemá vliv na jeho zákonnost. Správní řízení a odůvodnění rozhodnutí podle žalovaného nevykazuje žádné vady. K žalobcem namítanému hodnocení smluv o dílo žalovaný uvedl, že je správní orgán vyhodnotil jako činnosti, k nimž měl mít podnikatel oprávnění k živnosti vázané „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. Jednalo se o ucelená díla, která sice mohou být realizována prostřednictvím subdodávek, nicméně odpovědnost za kvalitu díla nese zhotovitel. Podle žalovaného správně živnostenský úřad vyhodnotil, která živnostenská oprávnění měl žalobce v době zahájení správního řízení v platnosti a správně také zjistil skutkový stav a řízení tak nevykazuje žádné vady. S hodnocením živnostenského úřadu ohledně deliktního jednání žalobce se žalovaný plně ztotožnil. Řízení před správním orgánem prvního stupně nepovažuje žalovaný za zmatečné. Skutečnost, že žalobce nikdy nebyl sankcionován, živnostenský úřad zohlednil při stanovení výše sankce a při posouzení závažnosti správního deliktu. K újmě na majetkových právech žalovaný uvedl, že pokuta ve výši 20 000 Kč je přiměřeným postihem i s ohledem na horní hranici pokuty. Žalobce měl podle žalovaného vědět, jaké živnosti je třeba si opatřit na konkrétní činnosti. Tvrzení žalobce o poučení úředních osob o požadovaných živnostech žalovaný považuje za účelové. K naplnění subjektivní stránky správního deliktu žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Podle žalovaného správní orgány postupoval