1 As 34/2010 — Nejvyšší správní soud

31 A 53/2012- 99 - text 10 pokračování 31A 53/2012 31A 53/2012-99 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jarmila Ďáskové a Mgr. Petra Sedláka, v právní věci žalobce FVE 28 s.r.o., se sídlem Olomouc, Horní náměstí 14/17, zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Brno, Údolní 33, proti žalovanému Energetickému regulačnímu úřadu, se sídlem Jihlava, Masarykovo nám. 5, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně žalovaného ze dne 26.4.2012, č.j. 01985-67/2011-ERÚ, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 26.4.2012, č. j. 01985-67/2011-ERÚ, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10.623 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Luďka Šikoly, advokáta se sídlem Brno, Údolní 33, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 4.7.2012 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedkyně žalovaného ze dne 26.4.2012, č.j. 01985-67/2011-ERÚ. Předsedkyně žalovaného svým rozhodnutím zamítla rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.1.2012, č.j. 01985-62/2011-ERU, kterým žalovaný rozhodl o obnově řízení o udělení licence na výrobu elektřiny pro výrobnu žalobce o instalovaném výkonu 2,067 MW, nacházející se na pozemcích parc. č. 1272, 1275, 1282, 1285, 1288, 1298, 1303, 1293/35, 1293/1, 1293/36, 1293/37, 1293/39, 1293/41, 1293/42, 1293/45 a 1293/46 v katastrálním území Mrlínek. II. Obsah žaloby [2] V rámci žaloby žalobce uvedl, že řízení o obnově řízení o udělení licence bylo zahájeno na základě podnětu pana L. K., který v podnětu žalovanému uvedl, že prováděl externí stavební dozor pro předmětnou výrobnu a tato výrobna byla dokončena a zprovozněna až v půlce února 2011, což prokazoval fotografiemi. Žalovaný následně na základě jeho výpovědi, fotografií a výpovědí dalších osob dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro obnovu řízení o udělení licence. Dále žalobce uvedl, že v řízení o rozkladu namítal, že mu nebylo dostatečně umožněno hájit svá práva, a to konkrétně znemožněním kladení dotazů svědkům, dále v rozkladu namítl jednostranné a tendenční hodnocení důkazů, nedostatečná skutková zjištění, nerespektování ochrany dobré víry a nepoměr jemu způsobené újmy. [3] Přípustnost žaloby opřel žalobce o zásah do právní jistoty žalobce a o zásah do práva vlastnit majetek v souvislosti s hrozbou zesplatnění bankovního úvěru ve výši 125.000.000 Kč u společnosti UniCredit Bank Czech Republic, a.s. [4] Jako důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí uvedl následující skutečnosti. Na prvním místě žalobce brojil proti porušení svých procesních práv, a to konkrétně práva na spravedlivý proces spočívající v právu klást svědkovi otázky. Skutečnost, že mu nebylo umožněno kladení otázek považoval žalobce za vadu, která má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. V této souvislosti odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 34/2010-73. Žalobce namítl, že, ačkoliv se předsedkyně žalovaného ztotožnila s aplikací ustanovení § 126 odst. 3 o.s.ř., vyložila toto ustanovení zcela nesprávně a bez opory v zákoně. Navíc komentář, na který předsedkyně žalovaného odkazovala, se týkal znění ustanovení § 136 odst. 3, které pozbylo účinnosti dne 30.6.2009. Nemožnost kladení otázek svědkům znemožnila žalobci zpochybnění výpovědí svědků a prokázání zaujatosti svědka K. Žalobce v souvislosti s procesními pochybeními žalovaného zároveň namítl, že se předsedkyně žalovaného nevypořádala se všemi odvolacími důvody a své rozhodnutí řádně neodůvodnila. [5] Dále žalobce namítl nezohlednění újmy vznikající žalobci. Předsedkyně žalovaného dle žalobce pochybila, pokud nezastavila řízení o obnově řízení o udělení licence podle ustanovení § 94 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s ustanovení § 100 odst. 5 správního řádu, neboť žalobce nabyl práva z rozhodnutí o udělení licence v dobré víře poté, co žalovanému předložil veškeré potřebné podklady a poté, co kladně proběhla řada kontrol a kontrolních prohlídek stavby. Žalobce nesouhlasil s hrozbou újmy veřejnému zájmu, kterou žalovaný spatřoval především v újmě zákazníkům, a to s odkazem na např. komentář J. V. k ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu. Žalobce namítl, že žalovaný spatřuje újmu vzniklou veřejnému zájmu v nezákonnosti rozhodnutí o udělení licence, což vyplývá z argumentace opřené o rozpor veřejného zájmu a poskytování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů při nesplnění podmínek pro její přiznání. Jako relevantní neshledal žalobce ani odkaz na ustanovení § 6a zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. [6] Jako poslední námitku uvedl žalobce nesouhlas se způsobem, jakým žalovaný prováděl dokazování a jak toto provedené dokazování hodnotil. Žalobce namítl, že žalovaný hodnotil důkazy tendenčně. Na jedné straně podle žalobce žalovaný hodnotil svědectví svědka K. a osob s ním spojených jako věrohodné a důkazy předložené žalobcem jako nevěrohodné z důvodu propojení svědků žalobce se žalobcem a pro rozpor s ostatními svědectvími a důkazy. Nicméně svědek K. byl hodnocen jako věrohodný přes to, že i tento svědek je ve vztahu se žalobcem a dodavatelskou společností NEXTEL, s.r.o. a právě se společností NEXTEL, s.r.o. má svědek K. nevyřešené finanční vztahy a snažil se přesvědčit žalobce, aby závazky společnosti NEXTEL, s.r.o., vůči osobě svědka převzal, přičemž o osobní motivaci svědka K. svědčí dle žalobce i průběh řízení. Žalovaný i jeho předsedkyně dle žalobce postupovali v rozporu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu. Zároveň žalobce namítl, že svědecké výpovědi byly podpořeny fotografiemi, o jejichž autenticitě z hlediska místa a času pořízení jsou důvodné pochybnosti. Závěrem žalobce namítl nezákonné provedení svědecké výpovědi svědka L. P. před žalovaným a hodnocení tohoto pochybení předsedkyní žalovaného jako nikoliv závažnou chybu v řízení spolu s tím, že jak žalovaný, tak jeho předsedkyně ve svých rozhodnutích svědecké výpovědi pouze citovali, aniž by uvedli, jaká skutková zjištění z nich vzali za svá. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce [7] Předsedkyně žalovaného ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 24.7.2012, uvedla, že důvodem obnovy řízení bylo, že se důkazy předložené v předcházejícím řízení ukázaly být nepravdivé a byl dán zákonný důvod obnovy řízení podle ustanovení § 100 odst. 3 správního řádu. Předsedkyně žalovaného dále uvedla, že žalovaný získal výpovědi o pozdějším uvedení výrobny do provozu a vznikly pochybnosti o pravdivosti předložených revizí. [8] K jednotlivým námitkám uvedla předsedkyně žalovaného následující. Předně namítla, aby se soud zabýval přípustností žaloby ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s, neboť žalobce nebyl na svých právech zkrácen, jelikož je nepochybně stále držitelem licence na výrobu elektřiny a jeho práva plynoucí z udělené licence nebyla napadeným rozhodnutím nijak dotčena. K tomu předsedkyně žalovaného odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 2/2009-102. Následně předsedkyně žalovaného odkázala na obsah odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. [9] K neprovedení výslechů předsedkyně žalovaného uvedla, že nepopírá právo žalobce klást svědkům otázky a na tomto právu nebyl žalobce zkrácen, neboť mohl navrhnout otázky, které by byly po posouzení správním orgánem stran přípustnosti svědkům následně položeny, což ale žalobce neučinil. Podle předsedkyně žalovaného je účastník správního řízení oprávněn klást s ohledem na ustanovení § 126 odst. 3 o.s.ř. toliko prostřednictvím správního orgánu, a to jak v případě znění účinného do 30.9.2009, tak od 1.7.2009. Žalovaný proto nepřipustil výslech svědka účastníkem řízení, neomezil však právo účastníka klást otázky prostřednictvím správního orgánu. K tendenčnímu hodnocení důkazů odkázala předsedkyně žalovaného na napadené rozhodnutí, přičemž při hodnocení hodnověrnosti svědků vycházel i ze souladu svědectví s jinými důkazy. Stran hodnocení poměru veřejného zájmu a újmy, která vznikne účastníku obnovou řízení, odkázala předsedkyně žalovaného na komentář k ustanovení § 94 odst. 4 (Jemelka, Pondělíčková, Bohdalo. Správní řád, Komentář 3. vydání, nakl. C.H.Beck). Ohledně vymezení veřejného zájmu odkázala předsedkyně žalovaného na odbornou literaturu a nález Ústavního soudu Pl. ÚS 24/04 s tím, že veřejný zájem, reprezentovaný zejména podporou využití obnovitelných zdrojů energie, může svědčit pouze tomu, kdo jedná v souladu se zákonem, neboť není smyslem zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů poskytnou výhody těm, kdo těchto výhod dosáhli nezákonným způsobem. Skutečnost, že je žalobce výrobcem elektřiny z obnovitelných zdrojů ještě automaticky neznamená, že uskutečňuje výrobu elektřiny ve veřejném zájmu. Ochrana dobré víry účastníka nemo