8 Aps 6/2007 — Nejvyšší správní soud

31 A 69/2012- 32 - text 2 pokračování 31A 69/2012 31A 69/2012-32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. Z., zastoupené JUDr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, se sídlem Na Dolech 15, Jihlava, proti žalovanému Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy, se sídlem Masarykovo nám. 97/1, Jihlava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 8. 2012 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pokyn žalovaného, aby se žalobkyně podrobila přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel pro skupinu „A18,B“ ve smyslu ustanovení § 97 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu (dále jen „zákon o silničním provozu“), je nezákonný, a zakázal žalovanému, aby v porušování práv žalobkyně pokračoval. II. Relevantní skutečnosti plynoucí ze spisového materiálu [2] Z konkrétních okolností přezkoumávané věci je pro přehlednost vhodné chronologicky zdůraznit následující skutečnosti: [3] Dne 27. 4. 2012 zaslala Policie České republiky žalovanému podnět k zahájení správního řízení, č. j. KRPJ-5885-1504/TČ-2009-160081, neboť bylo zjištěno, že při zkouškách odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla pro získání řidičského oprávnění, prováděných zkušebním komisařem T. B. došlo u žalobkyně a dalších osob k porušení zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu (dále jen „zákon o odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel“). Dle podnětu za žalobkyni vyplnil test učitel autoškoly a komisař nebyl testu vůbec přítomen. Ve správním spise bylo založeno i CD s videozáznamem zkoušky, pořízeným v rámci trestního stíhání. [4] Na základě výše uvedeného podnětu zaslal žalovaný dne 14. 8. 2012 žalobkyni oznámení o zahájení správního řízení o odnětí řidičského oprávnění a nařízení přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel ze dne 13. 8. 2012, č. j. MMJ/OD/16005/2012-2, kterým žalobkyni oznámil, že z moci úřední zahájil správní řízení o odnětí řidičského oprávnění ve smyslu ustanovení § 94 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu a nařídil přezkoušení z odborné způsobilosti ve smyslu ustanovení § 97 odst. 3 zákona o silničním provozu. [5] Žalobkyně se rozhodla proti tomuto postupu podat správní žalobu, neboť se domnívá, že není povinna se přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel podrobit. III. Obsah žaloby [6] V úvodu žaloby žalobkyně tvrdí, že neví, na základě jakých konkrétních skutečností žalovaný zahájil příslušné správní řízení a není si ani vědoma skutečnosti, na základě které by mohla pozbýt odbornou způsobilost. [7] Žalobkyně toto dále rozvádí, když tvrdí, že v oznámení o zahájení správního řízení není nijak vymezen předmět řízení; není jí tedy zřejmé, jakého jednání se měla dopustit, resp. nedopustit, čímž mělo dojít k hrubému porušení principů správního řízení dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. [8] Na závěr žalobkyně uvádí, že neexistují žádné skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že by odbornou způsobilost pozbyla, a proti pokynu žalovanému není přípustné odvolání, nezbylo jí nic jiného než podat žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. IV. Vyjádření žalovaného [9] Na úvod svého vyjádření ze dne 19. 10. 2012 žalovaný uvádí, že není právnickou osobou veřejného práva a namítá nedostatek své vlastní procesní způsobilosti. Poté se žalovaný vyjadřuje k meritu věci a navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou ve všech bodech zamítl. [10] Dle žalovaného oznámení o zahájení správního řízení ze dne 13. 8. 2012 obsahuje veškeré obligatorně stanovené náležitosti podle ustanovení § 46 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném ke dni rozhodování správního orgánu (dále jen “správní řád”). [11] Předmět řízení je údajně jednoznačně a určitě specifikován, neboť jde o řízení o odnětí řidičského oprávnění podle ustanovení § 94 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, což musí dle žaloveného postačovat. Žalovaný v této souvislosti odkázal na možnost žalobkyně nahlížet do spisu podle ustanovení § 38 správního řádu. Uvádí, že žalobkyně ani její právní zástupce této možnosti nevyužili. V. Replika žalobkyně [12] K vyjádření žalovaného se dne 6. 11. 2012 vyjádřila žalobkyně replikou. Žalobkyně trvá na tom, že není jasné, jaké konkrétní jednání žalobkyně má být ve správním řízení posuzováno a jaký skutek je předmětem řízení. S ohledem na absenci řádné specifikace předmětu řízení se domnívá, že pokyn žalovaného, kterým jí bylo nařízeno, aby se podrobila přezkoušení, je nezákonný. [13] Dále uvedla, že ve správním řízení není možné provést důkaz kamerovým záznamem ze dne konání zkoušky, popř. protokolem o obsahu tohoto kamerového záznamu. Tyto důkazy byly pořízeny v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Správní řád totiž nezaktovuje možnost provádění prostorového odposlechu osob ve správním řízení. K tomu uvedla relevantní judikaturu. VI. Právní hodnocení soudu [14] Na úvod se soud zabýval otázkou aktivní a pasivní žalobní legitimace. [15] K procesní způsobilosti žalovaného (v reakci na jeho vlastní vyjádření ze dne 19. 10. 2012) soud pouze připomíná, že ve správním soudnictví není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ani žalovaného, ale kogentně ji určuje zákon v ustanovení § 69 soudního řádu správního: žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Žalovaným tedy není statutární město Jihlava, ale skutečně Magistrát města Jihlavy, odbor dopravy. [16] K aktivní žalobní legitimaci pak soud uvádí, že aktivně legitimovaným k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je ve smyslu ustanovení § 82 soudního řádu správního každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. Aktivní legitimace žalobkyně se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jejích právech. [17] Otázkou aktivní legitimace v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem se také opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007-247, vyslovil, že „postavení žalobce jako účastníka řízení o žalobě podle ustanovení § 82 soudního řádu správního je […] dáno jeho tvrzením. Citované ustanovení § 82 soudního řádu správního tak pod nadpisem „aktivní legitimace“ vymezuje okruh tvrzení, která musí žalobce podat, aby jeho procesní úkon (žaloba) měl zamýšlené účinky, tj. dal vzniku příslušnému procesně právnímu vztahu a vedl soud k rozhodnutí, tj. výroku směřujícímu k ochraně veřejného subjektivního práva. V průběhu řízení je proto nutno zkoumat, zda žalobce tvrzenou aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby skutečně měl, resp. zda se žalovaný státní orgán tvrzeného zásahu do veřejných subjektivních práv skutečně dopustil (zda je tedy skutečně věcně pasivně legitimován). V tomto smyslu je třeba institut aktivní legitimace chápat v tradičním pojetí jako oprávnění vyplývající z hmotného práva; má ji ten z účastníků, komu svědčí subjektivní právo nebo povinnost, o něž se v řízení jedná. Posouzení jednotlivých definičních znaků tvrzeného nezákonného zásahu (zkrácení na právech, nezákonnost zásahu) představuje vždy úvahu ve věci samé, která v konečném důsledku může vést nanejvýš k zamítnutí žaloby (se závěrem, že k tvrzenému zásahu vůči žalobci nedošlo, nebo že k němu sice došlo, nebyl však nezákonný, anebo sice nezákonným byl, avšak žalobce jím nebyl přímo zkrácen na svých subjektivních právech) - § 87 odst. 3 soudního řádu správního - nikoliv k jejímu odmítnutí pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Jednotlivé definiční znaky aktivní legitimace k žalobě podle § 82 soudního řádu správního nepředstavují speciální formulace podmínek řízení, při jejichž „zjištěné absenci“ se klade absolutní překážka postupu procesu, takže soud nemůže vydat rozhodnutí o věci, o kterou běží.“ [18] V tomto ohledu byla podmínka aktivní žalobní legitimace splněna, neboť žalobkyně v žalobě tvrdí, že byla zkrácena na svých právech tím, že se musí podrobit přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel pro skupinu „A18,B“ ve smyslu ustanovení § 97 odst. 3 zákona o silničním provozu. [19] Zde je nutno zdůraznit, že otázku aktivní žalobní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 82 soudn