1 Afs 47/2004 — Nejvyšší správní soud

31 Af 147/2012- 221 - text 2 pokračování 31 Af 147/2012 31 Af 147/2012-221 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jarmily Ďáskové a Mgr. Petra Sedláka, v právní věci žalobce SLOVLIKER ČR, s.r.o., se sídlem Hudcova 78b, Brno, zastoupeného JUDr. Jiřím Jestřábem, advokátem, se sídlem Hlinky 142a, Brno, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobách proti rozhodnutím Celního ředitelství Olomouc ze dne 6. 8. 2012, č. j. 4333-2/2012-130100-21, ze dne 3. 8. 2012, č. j. 4344-2/2012-130100-21, ze dne 6. 8. 2012, č. j. 4331-2/2012-130100-21, ze dne 3. 8. 2012, č. j. 4185-2/2012-130100-21, a ze dne 6. 8. 2012, č. j. 4332-2/2012-130100-21, t a k t o : I. Žaloby s e z a m í t a j í . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení [1] Ve shora uvedené věci soud společně projednal a rozhodl věci téhož žalobce vedené pod spisovými značkami 31Af 147/2012 až 31Af 151/2012. [2] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 147/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. 4333-2/2012-130100-21 ze dne 6.8.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 6363/2012-136400-021 ze dne 20.6.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci přikázáním pohledávky žalobce. [3] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 148/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. 4344-2/2012-130100-21 ze dne 3.8.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 6326/2012-136400-021 ze dne 26.6.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci prodejem movitých věcí žalobce. [4] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 149/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. 4331-2/2012-130100-21 ze dne 6.8.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 6364/2012-136400-021 ze dne 20.6.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci přikázáním pohledávky žalobce. [5] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 150/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. 4185-2/2012-130100-21 ze dne 3.8.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 6389/2012-136400-021 ze dne 20.6.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci prodejem nemovitostí žalobce. [6] Ve věci vedené pod sp.zn. 31Af 151/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. 4332-2/2012-130100-21 ze dne 6.8.2012, kterým byl přezkoumán exekuční příkaz Celního úřadu Uherské Hradiště č. j. 6362/2012-136400-021 ze dne 20.6.2012, kterým bylo rozhodnuto o daňové exekuci přikázáním pohledávky žalobce. II. Obsah žaloby [7] V rámci jednotlivých žalob žalobce shodně nejprve shrnul, kdo je účastníkem řízení, dále dovozoval přípustnost žaloby, následně podrobně chronologicky shrnul řízení předcházející podání žaloby a zrekapituloval celkovou situaci žalobce a úkony, které ve vztahu k žalobci učinily orgány celní správy. Poté v bodu IV žaloby uvedl žalobce žalobní body, když v první řadě napadl samotný exekuční titul, tedy zajišťovací příkaz vydaný dne 12. 6. 2012 na zajištění úhrady spotřební daně z minerálních olejů, č. j. 5800/2012-136400-024, neboť má bezprostřední spojitost s exekučním řízením. Žalobce namítl, že vydání zajišťovacího příkazu bylo ze strany správce daně zcela excesivní a pro jeho vydání nebyly naplněny zákonné podmínky. V podrobnostech odkázal na samostatnou správní žalobu, kterou byl zajišťovací příkaz napaden s tím, že správce daně měl jiné možnosti, jak zajistit řádný výběr spotřební daně. Žalobce dále namítl, že ani následná změna exekučního titulu rozhodnutím Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 27. 7. 2012, č. j. 8293/2012-136400-021 na platební výměr ze dne 26. 7. 2012, č. j. 8200/2012-136400-024, nic nemění na nezákonnosti původního exekučního titulu, která je důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení § 181 odst. 2 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“). Zhojení nezákonnosti nařízení exekuce v důsledku změny exekučního titulu nemůže napravit to, že po určité období byl žalobce bez řádného právního důvodu omezen na svých vlastnických právech. Žalobce se domníval, že výsledek řízení o zajišťovacím příkazu by měl být předběžnou otázkou pro výsledek posuzovaných věcí. Dále žalobce namítl, že správce daně v rámci exekuce nepostupoval v souladu s ustanovením § 5 odst. 3 daňového řádu a s ustanovením § 263 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), neboť nevolil jen nejméně zatěžující prostředky k vymožení své pohledávky, které by jistě zajistily jeho uspokojení. Dle žalobce došlo k zjevnému nepoměru mezi uplatňovanými způsoby exekuce a vymáhanou částkou. Závěrem žalobce navrhl spojení některých věcí žalobce ke společnému řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce [8] Žalovaný ve vyjádření k jednotlivým žalobám a žalobním námitkám shodně uvedl, že žalobce nebyl na svých vlastnických právech omezen v rozporu se zákonem. Dále uvedl, že po žalobci je vymáhána částka 32.025.211 Kč a při volbě způsobu exekuce je třeba posoudit předpokládaný výtěžek. Odkaz žalobce na ustanovení § 263 o.s.ř. není důvodný, neboť jednotlivé způsoby exekuce samy o sobě nejsou dostačující. Hodnota movitých věcí je odhadována na polovinu vymáhané částky, zůstatky na bankovních účtech jsou vzhledem k výši vymáhané pohledávky nepatrné a nemovitosti žalobce jsou zatíženy zástavními právy. [9] Žalobce reagoval na vyjádření žalobce replikami, ve kterých uvedl, že zástavní práva na nemovitostech žalobce dosahují v součtu s vymáhanou pohledávkou cca 70 % odhadní ceny nemovitosti a je třeba dále připočíst technické zhodnocení nemovitostí v podobě technologických zařízení. Zároveň nesouhlasil se závěrem žalovaného, že jde v případě nemovitostí žalobce o špatně vydražitelný majetek. S nedostatečnými zůstatky na bankovních účtech žalobce souhlasil. Nicméně ve vztahu k movitým věcem není žalobci zřejmé, jak žalovaný dospěl k závěru o hodnotě movitých věcí bez relevantního znaleckého odhadu. Očekávaná výtěžnost cca poloviny vymáhané pohledávky ale dokladuje zbytečné užití více exekučních příkazů. IV. Posouzení věci krajským soudem [10] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadená rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jejich vydání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadená rozhodnutí žalovaného byla vydána v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl poté, co ve věci nařídil jednání. [11] V souzených věcech je třeba předem zdůraznit, že se jedná o přezkum exekučních příkazů. Jakkoliv jsou exekuční příkazy vydány na základě daňového řádu, platí pro daňovou exekuci obdobná pravidla jako pro exekuci civilní, resp. soukromoprávní, vedenou podle o.s.ř., event. exekučního řádu. Pro fázi nařízení exekuce tomu odpovídá názor projevený v komentáři k ustanovení § 178 daňového řádu – „Exekuční řízení nespočívá bezprostředně na hmotném právu, nýbrž na veřejné listině, z níž jednoznačně vyplývá dlužníkova povinnost plnit, tj. na exekučním titulu. Exekuční orgán je exekučním titulem vázán a zásadně (tedy s určitými výjimkami) se nesmí zabývat jeho správností nebo tím, zda v řízení jeho vydání předcházejícímu nedošlo k vadám, jež mohly mít vliv na jeho správnost. Exekuční titul je základním věcným předpokladem exekuce. Správce daně vystupující v roli exekučního orgánu proto musí vždy v prvé řadě zkoumat, zda je exekuce podložena exekučním titulem. To zahrnuje i zkoumání otázky, zda exekuční titul není nicotný např. proto, že jej vydal orgán, který k tomu neměl pravomoc, neboť v takovém případě by exekuční titul vlastně ani neexistoval.“ (Josef Baxa, Ondřej Dráb, Lenka Kaniová, Petr Lavický, Alena Schillerová, Karel Šimek, Marie Žišková: Daňový řád Komentář, Wolters-Kluwer ČR, Praha, 2009). Uvedená zásada, dle které se nesmí při nařízení exekuce příslušný orgán zabývat věcnou správností exekučního titulu, případně vadami, které by předcházely jeho vydání, je součástí konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR v případě civilních exekucí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp.zn. 20 Cdo 554/2002, ev. ze dne 20. 12. 2011, sp.zn. 20 Cdo 2214/2009, příp. ze dne 19. 9. 2008, sp.zn. 20 Cdo 3014/2008, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2012, sp.zn. IV. ÚS 3006/11, nebo rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 5. 2012, sp.zn. I. ÚS 1129/12). [12] Proti nařízení exekuce může žalobce brojit ve vztahu k exekučnímu titulu toliko námitkami, které se týkají splnění věcných předpokladů nařízení exekuce. Mezi ně lze řadit existenci exekučního titulu, jeho vykonatelnost, zachování prekluzivní lhůty pro vymáhání daně, postižitelnost předmětu exekuce a dodržení pravidel k ochraně dlužníka. [13] V souzené věci v první námitce žalobce brojil proti exekučnímu titulu námitkami, že v