5 Afs 62/2008 — Nejvyšší správní soud

29 Af 1/2013- 53 - text 8 pokračování 29 Af 1/2013 29 Af 1/2013-53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Evy Lukotkové v právní věci žalobce SurGal Clinic s.r.o., se sídlem Drobného 38-40, Brno, zastoupeného Mgr. Ivanou Šmicovou, advokátkou se sídlem Drobného 36, Brno proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 2. 11. 2012, č. j. 12527/12-1400-707218, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou ze dne 28.12.2012, doručenou Krajskému soudu v Brně dne 31.12.2012, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru č.j. 221627/12/290961707342 ze dne 15.5.2012. Tímto platebním výměrem Finanční úřad Brno III (dále jen „správce daně“) vyměřil žalobci daň z převodu nemovitostí ve výši 1 080 000 Kč. [2] Důvodem pro vyměření daně bylo, že žalobce jako jediný společník společnosti Surgal real estate, s.r.o., vložil dne 9.4.2010 do základního kapitálu této společnosti nepeněžitý vklad v hodnotě 36 000 000 Kč, jehož předmětem byly nemovitosti v katastrálním území Černá Pole zapsané na LV č. 5305. Dne 9.10.2010 byla jako jediný společník společnosti Surgal real estate, s.r.o., v obchodním rejstříku zapsána Fio banka, a.s. z titulu smlouvy o převodu obchodního podílu za účelem zajištění pohledávek banky. Dle žalovaného žalobci vzhledem k tomu, že k převodu došlo před uplynutím pětileté lhůty, nevznikl nárok na osvobození nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti Surgal real estate, s.r.o., dle § 20 odst. 6 písm. e) zákona. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [3] Ve včas podané žalobě žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalobce uzavřel s Fio bankou, a.s., smlouvu o převodu obchodního podílu za účelem zajištění pohledávek banky. Ve smlouvě bylo zároveň sjednáno, že pokud budou veškeré pohledávky banky vůči žalobci řádně a včas splněny stává se žalobce bez dalšího majitelem převedeného obchodního podílu, jinak je banka oprávněna své pohledávky uspokojit z převedeného obchodního podílu jeho zpeněžením. Jednalo se tedy o zajišťovací převod práva dle § 553 občanského zákoníku s rozvazovací podmínkou splnění zajištěného závazku. Podstatou tohoto převodu je, aby dočasná ztráta převedeného práva stimulovala dlužníka ke splnění závazku. Účelem smlouvy je zajišťovací funkce, nikoliv nabytí dlužníkova práva na straně věřitele a jeho pozbytí na straně dlužníka. Převod obchodního podílu dle uvedené smlouvy není vyvažován žádným hodnotovým ekvivalentem ze strany banky a ze strany žalobce jakožto převodce není převod motivován úmyslem poskytnout bance majetkový prospěch. Od jiných převodů se liší tím, že je jím zajišťován dluh po dobu, než je věřiteli v plné výši uhrazen. Obchodní podíl je v tomto případě „deponován“, aby mohl být v případě řádného splnění závazku vrácen dlužníkovi. Pouze při nesplnění závazku může dojít ke kompenzaci závazku s hodnotou převedeného práva. [4] Právní teorie i praxe se shodují, že institut zajišťovacího převodu práva se blíží zástavnímu právu. Účelem je pouze zajištění závazku a nikoliv možnost nabyvatele s převedenou věcí nakládat jako s věcí vlastní. Zajišťovací charakter převodu vyplývá i ze smlouvy, a to z čl. III odst. 1, dle kterého je banka oprávněna uspokojit z převedeného obchodního podílu své pohledávky pouze v případě, že žalobce svůj dluh vůči bance nesplní řádně a včas. Dále její charakter vyplývá i z čl. V odst. 6 smlouvy, ve kterém se banka zavázala po dobu účinnosti smlouvy umožnit žalobci, aby i nadále vykonával práva spojená s vlastnictvím obchodního podílu. Tuto skutečnost potvrdila Fio banka, a.s., i potvrzením ze dne 30.4.2012. [5] Pojem účast společníka ve společnosti pro účely § 20 odst. 6 písm. e) zákona, kterým se upravuje osvobození od daně darovací a daně z převodu nemovitostí u vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti vyložil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn. 5 Afs 62/2008, a to tak, že účastí společníka se rozumí jeho práva a povinnosti, a to především právo podílet se na řízení společnosti, na jejím zisku a na likvidačním zůstatku při jejím zániku. Správní orgány opakovaně argumentují tím, že podle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku společnosti Surgal real estate, s.r.o., je jediným společníkem Fio banka, a.s. Žalobce společníkem není od 9.11.2010, čímž zanikla jeho účast ve společnosti. Dle žalobce skutečnost, že zákonná úprava obchodního rejstříku nerozlišuje klasický převod a zajišťovací převod a neumožňuje tedy takový zápis, ze kterého by bylo patrno, že jde pouze o převod za účelem zajištění, nic nemění na tom, že jde o odlišné instituty s rozdílnými právními následky. [6] Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že smlouva o zajišťovacím převodu obchodního podílu byla uzavřena platně v souladu s předpisy i judikaturou, rozebral právní povahu zajišťovacího převodu práva. Odmítl žalobcem tvrzenou blízkost institutu zajišťovacího převodu práva a zástavního práva. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí NSS sp. zn. 7 Afs 126/2005 ze dne 27.7.2006, žalovaný uvedl, že bylo vydáno v roce 2005, kdy institut zajišťovacího převodu nebyl uveden v § 8 odst. 1 zákona jako předmět daně z převodu nemovitostí, přičemž od roku 2008 jsou „klasický“ úplatný převod a zajišťovací převod z daňového hlediska postaveny na roveň a rovněž zajišťovací převod je předmětem daně z převodu nemovitostí. Žalobce chtěl však především upozornit na to, že dle NSS je institut zajišťovacího převodu práva třeba odlišovat od klasického úplatného převodu do té míry, že před novelizací příslušného ustanovení zákona nebylo možno zajišťovací převod nemovitosti považovat za předmět daně. Dle žalobce je třeba tyto instituty odlišovat i v případě posuzování trvání účastníka společnosti v obchodní společnosti. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [7] Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Vyslovil názor, že skutečnost, že banka k zajištění svých pohledávek využila institutu zajišťovacího převodu práva nemění nic na tom, že byl převeden obchodní podíl a tím skončila účast vkladatele ve společnosti Surgal real estate, s.r.o. Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 6.10.2010 bylo převedeno 100% obchodního podílu společnosti DELTA, spol. s r.o. (dnes žalobce) ve společnosti Surgal real estate, s.r.o., na společnost Fio banka, a.s., podle § 115 obchodního zákoníku. Fio banka, a.s., se na základě této smlouvy stala majitelem obchodního podílu a jediným společníkem společnosti Surgal real estate, s.r.o., a je oprávněna vykonávat veškerá práva společníka v souladu se zákonem. Převod obchodního podílu je řešen v § 114 a násl. obchodního zákoníku, přičemž se jedná o kogentní ustanovení. Žalovaný odkázal na rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 62/2008, kde je mimo jiné uvedeno, že „… v okamžiku, kdy společník převede svůj obchodní podíl, nebo akcionář akcie, převádí tím i práva a povinnosti a jím odpovídající účast ve společnosti. Je proto logické, že převede-li společník obchodní podíl na jiného nebo akcionář akcie na jiného, zanikne tím jeho účast ve společnosti, neboť obchodní podíl, stejně jako akcie, je jejím vyjádřením.“. [8] Žalobce byl v době převodu obchodního podílu jediným společníkem společnosti Surgal real estate, s.r.o., obchodní podíl byl tedy převoditelný na třetí osobu. Ve smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 6.10.2010 v čl. I bod 2 uvádí, že: „převod obchodního podílu je v souladu s § 115 obchodního zákoníku a společenskou smlouvou společnosti Surgal real estate, s.r.o., případně stanovami, tj. že je zejména dán souhlas valné hromady společnosti Surgal real estate, s.r.o., s převodem obchodního podílu, pokud je ho třeba.“ Smlouva byla uzavřena dle § 115 obchodního zákoníku a je platná. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. 29 Odo 28/2005 vyplývá, že pohledávku věřitele je možno zajistit převodem práva obchodního podílu, pokud je obchodní podíl převoditelný, a to podle § 553 o.z. Aby k takovému zajištění došlo, je nutné převést právo, jehož převodem se závazek zajišťuje, na věřitele, a to postupem odpovídajícím právu, které se převádí. Při zajišťovacím převodu práva k obchodnímu podílu je nezbytné splnění podmínek stanovených pro převod obchodního podílu v § 115 obchodního zákoníku. Pro zajišťovací převod práva k obchodnímu podílu ze zákona žádná výjimka nevyplývá. [9] Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyšší soudu 29 Cdo 2845/2007, dle kterého zajišťovací převod práva je úplatným převodem v tom smyslu, že majetek se vzhledem k povaze převodu dočasně převádí jako protihodnota, tedy zajištění zaji