6 Ads 62/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 114/2010- 323 - text  30A 114/2010 – 323 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce Z. C.., se sídlem …, zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, se sídlem Květná 15, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2010, č. j. … t a k t o : I. Rozhodnutí vydané Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, ústřední inspektorát v Brně ze dne 13. 8. 2010, č. j. AX924-2/49//2010-SŘ se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí vydané Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, inspektorát v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2010, č. j. BP606-5/061/6/2010-SŘ se zrušuje. III. Žalovaná má povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 110.515,- Kč do 30-ti dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Jiřího Vaníčka, advokáta se sídlem AK Šaldova 34/466, 186 00 Praha 8 – Karlín. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 5. 2013 č. j. 30A 114/2010 – 217 rozhodl tak, že rozhodnutí vydané Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, ústřední inspektorát Brno ze dne 13. 8. 2010, č. j. … je nicotné. Dále ve výroku rozsudku bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí vydané Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, inspektorát v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2010, č. j. … je nicotné. Ve výroku označeném III. pak rozhodl soud, že žalovaný má povinnost zaplatit na nákladech řízení částku 89.945 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. V odůvodnění rozsudku bylo pak mimo jiné uvedeno, že rozhodnutím žalovaného ze 13. 8. 2010 žalovaná k odvolání žalobkyně změnila rozhodnutí inspektorátu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 2010 zejména tak, že rozhodla, že žalobkyni uložila podle § 17 a) odst. 2 písm. b) zák. č. 110/1997 Sb., při použití absorpční zásady dle § 12 odst. 2 zák. č. 200/1990 Sb., pokutu 7.500 Kč, dále podle ust. § 16 odst. 7 zák. č. 110/1997 Sb., povinnost uhradit náklady dodatečné kontroly ve výši 4.000 Kč a dále dle ust. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč, ve lhůtě 30ti dnů od právní moci rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení požadavku § 7 písm. a) zákona o potravinách a požadavku § 7 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., a požadavku § 7 písm. h) zákona č. 110/1997 Sb., jakož i nedodržení povinností podle § 7 písm. a), b), c), d), f) a h) téhož zákona, čímž měla žalobkyně naplnit skutkovou podstatu deliktu podle § 17 a) odst. 1 písm. e) zákona č. 110/1997 Sb., jakož i pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb. Žalobkyně žalobou napadala uvedené rozhodnutí pro nezákonnost a domáhala se zrušení jak ve všech výrocích, tak napadala také odůvodnění rozhodnutí. Žalobkyni ohledně právní podstaty problému – zda zákon ukládá, že značení ,,balené“ potraviny musí být umístěno výhradně na obalu potraviny, vznášela v odvolání do rozhodnutí inspektorátu žalované v Hradci Králové řadu námitek, která podpořila právními tvrzeními. Žalobkyně má za nedostatečné a za porušení práva na spravedlivý proces, jakým způsobem se žalovaná ,,vypořádala“ s jejími právními a skutkovými tvrzeními ohledně žalobkyní praktikovaného prodeje a značení předmětných porcí sýru. Dle jejího přesvědčení nepostačuje odkaz žalované na rozhodnutí NSS, popř. citace částí jednoho judikátu. Jednak se netýká všech námitek vznesených žalobkyní, dále pak tato judikatura nepředstavuje žádné neprolomitelné dogma, navíc její závaznost je pouze neformální. Zdůraznila, že zmíněná rozhodnutí se zabývají tím, zda porce sýrů, nacházejí se ve strečové fólii, jsou balenými či nebalenými potravinami, nikoliv primárně tím, zda zákon ukládá, aby značení bylo na obalu. Předmětem rozsudku je otázka, co je ,,obal“. Žalovaná se nevyjádřila k jednotlivým prokazatelným faktům a tvrzením žalobkyně, jako kupř. že nikde není napsáno, že údaje musí být umístěny výhradně na balíčku, popř. že pokud by bylo požadavku kontrolního orgánu učiněno zadost a údaje by byly výhradně na balíčku, došlo by vzhledem k tomu, že potraviny se nacházejí za skleněnou vitrínou, která je ze strany spotřebitele uzavřena, ke krácení spotřebitele na právu na informace o potravinách, neboť by si v momentě uvádění do oběhu nemohl řádně přečíst informace na každém jednom balíčku, ale z hlediska výkladu ustanovení žalovanou by bylo formálněprávně vše v pořádku a žalobkyni by nebylo možno vyčítat porušení zákona. Pouze spotřebitel by byl (a to důvodně) nespokojený. Uvedla, že provozuje pod označením ,,Novák Maso-Uzeniny“ v supermarketech samostatné obchody (zahrnuje lahůdky + masný úsek + pekárenskou část), ve kterých zboží prodává formou osobní obsluhy zákazníku. Sortiment odebírá od dodavatelů ve velkoobchodních baleních, a to salámů, sýrů a masa, které porcuje (krájí) a následně vystavuje podle druhů skupinově v chladících vitrínách (ze strany zákazníka) a současně jednotlivé druhy označí formou uvedenou v ust. § 8 odst. 2 zákona o potravinách údaji (viditelně) v rozsahu stanovené jak tímto ustanovením, tak ust. § 7 téhož zákona. K samotnému prodeji pak dochází až na základě volby zákazníkem poté, co na základě takto mu nabídnutého zboží a vystavených informací spotřebitel prodavači sdělí, jaké konkrétní zboží a v jakém množství si vybral (tj. informovaně). Prodavač zboží odpovídající požadavkům zákazníka na váze odváží (v případě, že se váha odchýlí od objednávky, se zákazníka zeptá, zda může tato váha zůstat, popř. množství přizpůsobí přání spotřebitele), sdělí cenu za naváženou porci (která je i vidět na elektronickém displeji), pak cenu za celý nákup kupujícímu sdělí a až po jejím uhrazení zboží, v igelitovém sáčku, včetně pokladního bloku, předá spotřebiteli. Takovýto způsob označení vyžaduje jak logika prodeje, tak naplnění zákonných ustanovení ohledně práva spotřebitele na informace již v době, kdy je zboží nabízeno k prodeji (uváděno do oběhu) tak, aby spotřebitel (nemající možnost si při ,,pultovém“ prodeji zboží ,,osahat“ jako v samoobsluze) disponoval všemi informacemi potřebnými pro jeho rozhodování ohledně výběru a koupě zboží již v době nabídky, tj. aby informace o potravině byly srozumitelné a umístěny takovým způsobem, aby je zákazník bez problémů vnímal (společnými popiskami umístěných u jednotlivých druhů zboží směrem k zákazníkovi). Ze značení na jednotlivých kusech či porcích s ohledem na velikost případné popisky by v době výběru nic nezjistil, protože ke zboží nemá přístup. Obdobné informace si odnáší i na elektronicky tištěné pokladní stvrzence o nákupu zboží. Další sdělení (spotřeba) jsou pak uvedeny na informačních cedulích umístěných viditelně v prodejně. Žalobkyně tak údaje umísťuje nikoliv mimo dohledové možnosti zákazníka (za sklem na tácu a na porcích naskládaných na sebe), nýbrž viditelně tam, kde je potravina nabízena spotřebiteli k prodeji. Pokud by, tak jak vyznívá z rozhodnutí a právního názoru žalobkyně, žalobkyně těmito údaji opatřila přímo každý jeden balíček sýra (mající v průměru plochu max. 9 x 9 cm) na fólii s tím, že by jej, jak vždy činí, naskládala na sebe na tác a uložila do vitríny, přičemž by tyto údaje současně duplicitně neumístila tak, jak je uvedeno i v ust. § 8 odst. 2 zákona o potravinách, tj. aby v okamžiku nabízení k prodeji informace byly pro spotřebitele umístěny viditelně, paradoxně by se, v souladu s právním názorem inspektorátu v Hradci Králové i žalované, porušení zákona nedopustila, neboť by potravinu značila v souladu s ust. § 7 zákona o potravinách. Protože by ji při takovém výkladu zákona nestihla povinnost dle ust. § 8 odst. 2 předmětného předpisu, nemusela by být v takovém případě informace umístěna viditelně, tj. nemusela by na velkých popiskách uvádět názvy, jednotkovou cenu apod., avšak zákazník by v momentě nabízení zboží bohužel nedisponoval žádnými informacemi, které jsou pro něj při rozhodování ve věci nákupu relevantní. Žalobkyně je tak přesvědčena, že se žádného porušení zákona, ani jmenovitě ust. § 7 zákona o potravinách, nedopustila. Tak, jak činí, je naopak v zájmu spotřebitelů, v souladu se zákonem, neboť tak činí viditelně. V tomto směru se dovolávala i znění směrnice EP a Rady ES č. 13/2000 U. l., které se značením potravin a sbližováním národních úprav přímo zabývá. Navrhovala proto, aby rozhodnutí žalované bylo zrušeno a vráceno žalované k dalšímu řízení a dále, aby soud zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení vzniklé jí uvedeným soudním sporem. V žalobě pak mimo jiné uváděla i žalobní námitku, že v daném případě orgány věcně příslušnými ke kontrole sýrů i k vydání naříkaných rozhodnutí byly orgány veterinárního dozoru. V rámci argumentace k odvolacím námitkám se dovolávala judikátu – rozhodnutí NSS sp. zn. 7As 62/2008 – 128 ze dne 12. 2. 2009 a rozhod