4 As 55/2007 — Nejvyšší správní soud

31 A 1/2014- 93 - text 13 pokračování 31A 1/2014 31A 1/2014 - 93 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka a Mgr. Petra Pospíšila, v právní věci žalobce Mgr. M. Š., proti žalovanému Kanceláři veřejného ochránce práv, se sídlem Údolní 39, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2013, č. j. PDCJ 2798/2013, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení, podstata souzené věci a průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 1. 1. 2014 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí vedoucího Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 4. 11. 2013, č. j. PDCJ 2798/2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 10. 9. 2013, č. j PDCJ 2335/2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jehož zrušení se žalobce „podle okolností“ také domáhá; a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení, a aby žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. [2] Vzhledem ke složitosti a kýžené přehlednosti tohoto rozhodnutí, krajský soud úvodem shrne dosavadní průběh správních (a také souvisejících soudních) řízení. [3] Dne 19. 10. 2009 se na Kancelář veřejného ochránce práv (dále jen „KVOP“) obrátil žalobce s žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „informační zákon“). Žalobce požadoval, aby mu byly poskytnuty informace o obsahu zprávy o průběhu šetření veřejného ochránce práv ze dne 30. 3. 2004 a o obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ze dne 20. 12. 2004 ve věci sp. zn. 81/2003/VOP/DU, týkající se šetření postupu příslušníků Policie ČR, k němuž došlo ve dnech 15. – 16. 12. 2002 nejprve v Praze 1, Krakovské ulici, a poté v dalších částech Prahy. Žalobce žádal o zaslání kopií této zprávy a tohoto stanoviska, z nichž bude zřejmá jejich autentičnost, a to i v případě, že by se jednalo o zveřejněnou informaci. [4] Dopisem vedoucího KVOP ze dne 20. 10. 2009, č. j. PDCJ 2830/2009 bylo žalobci sděleno, že poskytnutí těchto informací není možné, protože tomu brání především ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „ZVOP“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 5. 11. 2009 odvolání, které bylo rozhodnutím vedoucího KVOP ze dne 19. 11. 2009, č. j. PDCJ 3154/2009 zamítnuto. Toto rozhodnutí vedoucího KVOP však bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 8. 2011, č. j. 31A 2/2010-130, z důvodů procesních vad zrušeno, a věc byla vrácena KVOP k dalšímu řízení. [5] V dalším řízení bylo rozhodnutím vedoucího KVOP ze dne 9. 9. 2011, č. j. PDCJ 1906/2011, rozhodnuto o odmítnutí žádosti o informace podle ustanovení § 15 informačního zákona, což bylo potvrzeno rozhodnutím veřejného ochránce práv, JUDr. P. V., ze dne 19. 10. 2011, č. j. PDCJ 2209/2011. Toto rozhodnutí však bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2013, č. j. 31A 1/2012-69, zrušeno a věc byla vrácena veřejnému ochránci práv k dalšímu řízení, jelikož došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, spočívající v tom, že namísto vedoucího KVOP rozhodl přímo veřejný ochránce práv. Následkem toho, bylo rozhodnutí vedoucího KVOP ze dne 9. 9. 2011, č. j. PDCJ 1906/2011, rozhodnutím vedoucího KVOP ze dne 9. 9. 2013, č. j. 2303/2013, zrušeno pro rozpor s právními předpisy a věc byla vrácena k dalšímu řízení KVOP. [6] Prvostupňovým rozhodnutím pak v této souzené věci bylo s odkazem na ustanovení § 8a informačního zákona rozhodnuto o částečném odmítnutí žádosti o informace. Žalobce ve svém odvolání proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí požadoval, aby došlo k přezkoumání rozsahu informací, které byly prvostupňovým rozhodnutím považovány za informace ve smyslu citovaného ustanovení ve vztahu k Mgr. H. S., a aby se žalovaný zabýval otázkou, zda bylo skutečně nezbytné omezit informaci znečitelněným zprávy o průběhu šetření ze dne 30. 3. 2004 v takovém extrémním rozsahu, jakým se to stalo, a který činí tuto zprávu pro jejího čtenáře naprosto nesrozumitelnou. [7] Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Proti napadenému rozhodnutí pak žalobce podává svou žalobu. II. Obsah žaloby a její doplnění [8] Žalobce odůvodnil žalobu tím, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť je nepřezkoumatelné z tohoto důvodu, že z napadeného ani prvostupňového rozhodnutí nejsou seznatelné konkrétní důvody, pro které byla žalobcova žádost částečně odmítnuta. Zároveň není srozumitelným, přesným a vykonatelným způsobem zřejmé, jaká část požadovaných informací poskytnuta nebude. Poskytnutá informace je z důvodů znečitelnění nesrozumitelná, protože údaje v ní uvedené na sebe logicky nenavazují. S odkazem na čl. 17 Listiny základních práv a svobod a s odkazem na čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod žalobce konstatuje, že nebyly splněny podmínky pro omezení (odepření) práva na informace. [9] Žalobce pak ve svém doplnění žaloby ze dne 20. 1. 2014 uvedl následující konkrétní žalobní námitky vůči napadenému rozhodnutí. Z procesního hlediska namítal, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje otisk úředního razítka, ale pouze podpis oprávněné úřední osoby, což je v rozporu s ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „SŘ“). Dále pak uvádí, že v rozporu s ustanovením § 71 odst. 2 písm. a) SŘ není na prvostupňovém rozhodnutí, ani na obálce jej vypravující, vyznačeno „vypraveno dne“, což dle žalovaného nemá vliv na správnost a zákonnost prvostupňového (a v důsledku toho i napadeného) rozhodnutí, což však žalobce rozporuje. [10] Žalobce pak dále namítá, že žalovaný nedostatečně vypořádal jeho odvolací námitky a to především v tom ohledu, že přezkoumával prvostupňové rozhodnutí, které však bylo ze své podstaty nepřezkoumatelné, dotvářel důvody pro své rozhodnutí, i když tak měl činit prvostupňový orgán, čímž žalovaný porušil zásadu dvojinstančnosti; závěr o naplnění materiální podmínky pro odepření informací byl tedy naplněn pouze na jediném stupni rozhodování. Dále pak namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož vypořádání s jeho odvolacími námitkami je nedostatečné a připomíná pohyb v kruhu – výrok prvostupňového rozhodnutí o neposkytnutí informací je prostým opisem ustanovení § 8a informačního zákona v důsledku čehož je výrok prvostupňového rozhodnutí neurčitý, vágní a materiálně nevykonatelný. Žalobce pak důkladně popsal rozsah znečitelnění a zdůraznil nesrozumitelnost zprávy v důsledku začernění. Prvostupňový orgán (ani žalovaný) nikterak nekonkretizoval druh informací, které byly začerněny, v důsledku čehož mohlo dojít k začernění prakticky čehokoliv. Dále pak analogicky odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týkající se bezpečnostních prověrek (č. j. 6 Azs 142/2006-58 nebo č. j. 2 As 31/2007-107). Žalobci tedy v souhrnu vzniká pochybnost, zda došlo k částečnému odepření informací na základě zákona a zda tak bylo činěno v souladu s ustanovením čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Závěrem pak opakuje, že nebyly současně splněny formální a materiální podmínky pro omezení přístupu k informacím a tudíž zásah žalovaného nebyl nezbytný, a proto došlo k odepření informací ze strany žalovaného neoprávněně. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce [11] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 4. 4. 2014, navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zároveň žalovaný uvedl, že argumenty žalobce považuje za nepodložené a s uvedením, že žalobce většinu svých námitek uvedl již v odvolacím řízení, odkázal na napadené rozhodnutí. Dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 9 As 128/2013, zdůrazňuje, že žalovaný nijak nezasahoval do výroku napadeného prvostupňového rozhodnutí, nijak neměnil právní a skutkovou kvalifikaci; žalobce nebyl nijak zkrácen na svých právech a nejednalo se ani o tzv. překvapivé rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Žalovaný pak uzavírá, že ani v podané žalobě žalobce neuvádí žádné (nové) argumenty, kterými by polemizoval se závěry žalovaného stran přiměřenosti zásahu do žalobcova práva na informace. [12] Žalobce ve své replice ze dne 2. 5. 2014 setrvává na své žalobě i na důvodech v ní uvedených a zdůrazňuje, že mu jde především o povinnost žalovaného odůvodnit své rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 SŘ. Žalobce totiž zejména neví, jaký alespoň okruh informací mu nebyl poskytnut, což dokládá demonstrativním výčtem druhu informací, které by od žalovaného předpokládal, že ve svém rozhodnutí uvede (např. informace o čísle telefonu, ze kterého