1 As 141/2011 — Nejvyšší správní soud

62 Af 103/2012- 133 - text 9 62Af 103/2012 - 133 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Telefónica Czech Republic, a.s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, zastoupený JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem, WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o. advokátní kancelář, se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13.9.2012, č.j. ÚOHS-R178/2012/IN-17222/2012/320/LGa, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13.9.2012, č.j. ÚOHS-R178/2012/IN-17222/2012/320/LGa, se zrušuje a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 036 Kč, k rukám JUDr. Karla Muzikáře, advokáta, WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o. advokátní kancelář, se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13.9.2012, č.j. ÚOHS-R178/2012/IN-17222/2012/320/LGa (dále jen „žalovaný“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „úřad“) ze dne 19.6.2012, č.j. ÚOHS-D308/2012/IN-10202/2012/830/JNo, kterým úřad částečně odmítl žádost žalobce ze dne 21.5.2012 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č.106/1999 Sb.“), vztahujících se ke správnímu řízení sp.zn. S109/2011/DP ve věci možného zneužití dominantního postavení formou stlačování marží. I. Podstata věci Úřad částečně odmítl poskytnout žalobci soubor informací a podkladů, kterých se žalobce domáhal žádostí o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Tyto informace a podklady mají dle žalobce úzkou souvislost s šetřením úřadu ve věci cenových praktik žalobce provedeným v souvislosti se správním řízením sp.zn. S109/2011/DP, přičemž nejsou součástí správního spisu. Proti rozhodnutí úřadu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace podal žalobce odvolání, v němž napadenému rozhodnutí vytýkal zejména nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Žalovaný odvolání zamítl s tím, že pokud úřad vyhodnotil určitou korespondenci jako pomocnou, resp. podpůrného charakteru, jejíž rozhodné závěry jsou zahrnuty v jiných, ve spisové službě evidovaných, dokumentech, pak se jedná o informaci neexistující; nadto k některým požadovaným informacím (bod 21., 33., 37., 39., 41. žádosti) žádné záznamy reálně pořízeny nebyly. Žalovaný závěr úřadu o odmítnutí poskytnout podpůrné informace neevidované ve správním spisu doplnil dále o argument, že pokud byla emailová korespondence zničena, jedná se o neexistující informaci; uvedené lze podle žalovaného nepochybně vztáhnout i na papírovou korespondenci. Podle žalovaného tak úřad správně podle § 3 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. odmítl poskytnout informace jako neexistující. Odůvodnění odmítnutí poskytnout informace uvedené v prvostupňovém rozhodnutí dále nelze podle žalovaného vykládat jinak, než že požadované informace úřad neměl v době žádosti ani aktuálně k dispozici, a nikoli že je má a pouze je neeviduje ve spisové službě. Žalovaný dále uvedl, že byla-li by informace oprávněně skartována, bylo by to zákonným důvodem pro odmítnutí žádosti. Vzhledem k tomu, že úřad od jakéhokoli použití požadovaných informací pro své finální závěry upustil, je žalovaný toho názoru, že jde o informace do jisté doby podpůrného charakteru, které následně poté, co bylo od jejich jakéhokoli dalšího využití upuštěno, příslušný pracovník úřadu odstranil, došlo-li vůbec k jejich vytvoření. II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Jak již namítal v odvolání, rozhodnutí úřadu o odmítnutí poskytnout informace stálo dle žalobce na důvodech, které byly vnitřně rozporné. Z odůvodnění rozhodnutí úřadu totiž nebylo zřejmé, zda úřad požadované informace má či nikoli; žalobce v odvolání zdůraznil, že pokud úřad požadovanými informacemi reálně disponuje, jedná se o informace existující, které je úřad povinen žadateli poskytnout, bez ohledu na to, zda je eviduje ve spisové službě či zda jsou považovány úřadem za relevantní pro správní řízení. Žalovaný ovšem dle žalobce rezignoval na řádný přezkum rozhodnutí úřadu a své závěry založil na spekulativních a nepodložených konstatováních. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaný skutečnosti uváděné úřadem reálně neověřoval. Vůbec nezjišťoval, zda úřad informace má nebo nemá, a na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že vyžádané informace je nutno hodnotit jako podpůrné informace, které byly posléze odstraněny. Žalovaný nadto odmítnutí požadavku žalobce na poskytnutí dokumentu „Vymezení relevantního downstream trhu v případě Margin Squeeze Telefónica O2“ opřel o jiné důvody – úřad k tomuto dokumentu uvedl, že nepředstavuje zaznamenaný autoritativní výstup, přičemž žalovaný bez jakéhokoliv ověření uvedl, že úřad předmětný dokument již nemá k dispozici. Žalobce rovněž namítá, že žalovaný extenzivním způsobem vykládá pojem „neexistující informace“ ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., a tím nedůvodně omezuje žalobce v ústavním právu na informace ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny. Za nesprávný považuje závěr žalovaného, že pokud vyhodnotí pracovník úřadu určitou korespondenci jako pomocnou, jedná se o informaci, která v době podání žádosti neexistovala. Žalobce dále argumentoval k povinnosti úřadu evidovat veškeré relevantní podklady a dokumenty, které věcně souvisí s předmětem správního řízení a to podle § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Rozhodnutí žalovaného je tak nesprávné i v těch částech, kde se žalovaný ztotožnil s nesprávnými závěry úřadu o tom, že některé informace není povinen uchovávat, resp. evidovat ve spisové službě. Z výše uvedených důvodů, v žalobě podrobně argumentovaných, se žalobce domáhá zrušení jak napadeného, tak jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí argumentace žalovaného Žalovaný setrvává na své argumentaci vyjádřené v napadeném rozhodnutí. Především zdůrazňuje, že typickým objektivním důvodem pro odmítnutí informace je právě situace, kdy povinný subjekt požadovanou informaci nemá. V případech, kdy jsou požadovány informace, které povinný subjekt neeviduje ve spisové službě, resp. nejsou povinnému subjektu objektivně k dispozici, nemůže požadované informace poskytnout. Úřad požadované informace fakticky nemá a z tohoto objektivního důvodu je nemohl žalobci poskytnout. Úřad neměl povinnost dané informace vést v evidenci spisové služby, a proto nemusely být zachovány a zálohovány, a tyto informace se odstraňují. Žalovaný se dále vyjadřuje k pojmu informace podpůrného charakteru a zdůrazňuje, že se jedná o informace, od jejichž použití může být upuštěno, a o komunikaci, která nesouvisí se správním řízením. V této souvislosti se žalovaný odvolává na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.5.2009 ve věci sp.zn. 5 As 68/2008. V případě žádosti o takové informace tedy nutně musí povinný subjekt vyhodnotit žádost o takové informace jako žádost o neexistující informace. Žalovaný zdůraznil, že neeviduje-li úřad požadované informace ve spisové službě, pak tyto informace ani nemá k dispozici. Vede-li totiž úřad jako správní orgán správní spis v předmětné věci, pak veškeré dokumenty a informace věci se týkající jsou založeny ve spisu. K odmítnutí poskytnutí informací, které nemají úřední povahu, nejsou hotové či neodráží definitivně zaznamenaný autoritativní výstup, žalovaný odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 26.10.2010 ve věci sp.zn. IV. ÚS 2020/09. V duplice žalovaný doplnil, že žalobci nic nebránilo nahlédnout do spisu, který je v každé věci veden v souladu se spisovým řádem úřadu. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí soud přezkoumával v rámci žalobních bodů, jak je uplatnil žalobce v podané žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Mezi účastníky je nesporné, že úřad je povinným subjektem ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. Touto otázkou není třeba se dále podrobněji zabývat. Také je nesporné, že úřad přenesl č