2 Afs 82/2012 — Nejvyšší správní soud

62 Af 27/2011- 554 - text 2 pokračování 62Af 27/2011 62 Af 27/2011-554 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: STUDENT AGENCY k.s., se sídlem Brno, nám. Svobody 86/17, zastoupený Mgr. Markétou Jančurovou, advokátkou se sídlem Brno, nám. Svobody 86/17, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R169/2010/HS-2676/2011/310-PGa ze dne 18.2.2011, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. IV. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit České republice – Krajskému soudu v Brně náklady řízení ve výši 31 680 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadá rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R169/2010/HS-2676/2011/310-PGa ze dne 18.2.2011, kterým bylo zčásti potvrzeno a zčásti změněno předchozí prvostupňové rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-S162/2008/DP-4490/2010/820/DBr ze dne 3.11.2010. I. Podstata věci Žalovaný rozhodl tak, že žalobce zneužil své dominantní postavení na trhu poskytování služeb veřejné linkové osobní autobusové dopravy na trase Praha – Brno a zpět dlouhodobým uplatňováním nepřiměřeně nízkých cen, které mělo za následek narušení hospodářské soutěže na daném trhu, a to na újmu společnosti ASIANA, spol. s r.o. a konečných spotřebitelů poptávajících služby veřejné linkové osobní autobusové dopravy na trase Praha – Brno a zpět, tedy že porušil v období od 1. 12. 2007 do 1. 3. 2008 včetně zákaz uvedený v § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění účinném do 31. 8. 2009 (dále jen „ZOHS“). Konkrétně se měl žalobce dopustit zneužití dominantního postavení tím, že v reakci na zahájení poskytování služeb veřejné linkové osobní autobusové dopravy na lince Praha – Brno a zpět dne 1. 10. 2007 konkurenčním dopravcem, společností ASIANA, spol. s r.o., stanovil při poskytování týchž služeb na trase Praha, zastávka Florenc – Brno, zastávka hotel Grand a zpět - od 2. 10. 2007 do 1. 1. 2008 cenu jednosměrné přepravy u tzv. kreditových jízdenek ve výši 50 Kč, kterou uplatňoval na uvedené trase v období od 2. 10. 2007 do 8. 12. 2007 u všech jím provozovaných spojů a v období od 9. 12. 2007 do 1. 1. 2008 u spojů v časech, v nichž realizovala své přepravní služby společnost ASIANA, spol. s r.o., - od 2. 1. 2008 do 1. 3. 2008 cenu jednosměrné přepravy u tzv. kreditových jízdenek ve výši 95 Kč, kterou uplatňoval na uvedené trase v období od 2. 1. 2008 do 1. 3. 2008 u spojů v časech, v nichž realizovala své přepravní služby společnost ASIANA, spol. s r.o., a současně v období od 2. 10. 2007 do 1. 3. 2008 rozšiřoval své přepravní kapacity na uvedené trase nasazováním posilových autobusů, čímž provozoval v období od 1. 12. 2007 do 1. 3. 2008 služby veřejné linkové osobní autobusové dopravy na trase Praha, zastávka Florenc – Brno, zastávka hotel Grand a zpět za průměrné měsíční ceny přepravy nižší, než byly průměrné měsíční celkové náklady na jednoho přepraveného cestujícího na spojích, kde uplatňoval výše uvedené ceny přepravy, přičemž toto jednání bylo vedeno úmyslem vyloučit společnost ASIANA, spol. s r.o. z trhu poskytování služeb veřejné linkové osobní autobusové dopravy na trase Praha – Brno a zpět. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 154 000 Kč (snížená z původní výše 6 185 000 Kč uložené prvostupňovým rozhodnutím žalovaného). Proti jednotlivým závěrům žalovaného nyní žalobce brojí žalobou. II. Shrnutí žalobních bodů Žalobce vychází z toho, že při provozování veřejné dopravy na trase Praha – Brno existuje vysoce konkurenční prostředí, a vysvětluje důvody svého postupu coby výlučně obranného opatření proti nastavení výrazně nižších cen společností ASIANA, spol. s r.o. (dále „ASIANA“). Žalobce tedy argumentuje tím, že se jednalo o reakci spočívající v dorovnání části cen jízdného na cenu žalobcova konkurenta, a to pouze u části žalobcových zákazníků. Žalobce podrobnou argumentací zpochybňuje správnost vymezení relevantního trhu; podle žalobce neměla být z relevantního trhu vyloučena vlaková doprava, reálným substitutem autobusové dopravy byla v příslušném období podle žalobce kromě dopravy vlakové také letecká a automobilová doprava. Ve vztahu k vlakové dopravě žalobce namítá, že žalovaný nevzal v úvahu skutečnosti, na které žalobce už v průběhu správního řízení poukazoval – zvyklosti cestujících, vyjádření vlakového dopravce, že autobusovou dopravu pociťují jako konkurenční, faktické chování vlakového dopravce a srovnatelnost podmínek poskytování autobusové a vlakové dopravy na trase Praha – Brno a zpět. Dále žalobce zpochybňuje ekonometrickou analýzu, kterou žalovaný provedl, a namítá neprovedení testů jinak obvyklých při vymezování relevantního trhu, nekompletnost dat poskytnutých vlakovým dopravcem, z nichž pak žalovaný nemohl porovnávat efektivní cenu autobusové a vlakové dopravy na uvedené trase, a odmítání jejich doplnění ze strany žalovaného v průběhu správního řízení. Chybné vymezení relevantního trhu mělo podle žalobce za následek nesprávné stanovení žalobcova postavení na něm. Žalobce podle jeho argumentace dominantním postavením nedisponuje, a tedy nemohl je zneužít. Ve vztahu ke hmotněprávnímu posouzení věci žalobce namítá, že žalovaný nezohlednil příjmy z reklamy na autobusech, čímž zkreslil celkovou ekonomiku spojů. Podle žalobce jsou příjmy z reklamy důležitým zdrojem příjmů a je třeba je při úvahách ohledně ziskovosti či ztrátovosti spojů zahrnovat do příjmů. Žalobce napadá postup žalovaného, který nejprve tvrdil, že tyto údaje žalobce předložil pozdě, a posléze tvrdil, že tyto příjmy žalobce běžně do svých příjmů při provozu jednotlivých spojů nezahrnuje. Příjmy bez reklam tedy nepředstavují skutečné příjmy žalobce – přitom náklady na reklamu jsou minimální. I kdyby se ovšem posuzovala ekonomika spojů bez příjmů z reklamy, vždy byly na spojích pokryty variabilní náklady a celkové náklady nebyly pokryty pouze po dobu 25 dnů (od 9.12.2007 do 1.1.2008), a tedy nikoli dlouhodobě. Podmínka dlouhodobosti tedy podle žalobce není splněna. Argumentací žalobce, že od 2.1.2008 nebyly ceny podnákladové, se žalovaný odmítl zabývat a konstatoval zneužití dominantního postavení i ve vztahu k tomuto období. Žalobce rovněž podrobnou argumentací vyvrací závěr žalovaného ohledně úmyslu aplikovat predátorské ceny. Ten byl opřen o interní e-mailovou korespondenci žalobce a o nepřátelská vyjádření v tisku. Proti tomu však žalobce argumentuje v tom směru, že úmysl je třeba dovozovat z celkového charakteru jeho kroků, nikoli z aktuálních reakcí na zjištění týkající se cenové politiky konkurenta. Žalobce ponechal ASIANĚ dostatečný prostor se na trhu etablovat – v obranné cenotvorbě nastavil cenu vždy nad úrovní cen tohoto konkurenta nebo na stejné úrovni, ale vždy pro užší skupinu cestujících; takto by se skutečný predátor podle žalobce nechoval. Oproti závěrům žalovaného argumentuje žalobce též v tom směru, že jeho jednání nebylo dlouhodobé, že žalobce neměl možnost si kompenzovat ztráty z uplatňování podnákladového jízdného, a tedy nemohl naplnit skutkovou podstatu, která byla žalovaným aplikována, a jinak interpretuje důvody nasazování posilových spojů. Žalobce namítá i nepřesnosti výroku rozhodnutí žalovaného, které vyvolávají jeho nepřezkoumatelnost, a absenci řádného odůvodnění. Žalobce rovněž namítá i procesní vady – nedostatečné dokazování, resp. odmítnutí provést nebo doplnit dokazování podle žalobcových návrhů, a poskytování nepřiměřeně krátkých lhůt v rámci správního řízení. Žalobce navrhuje napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na to, že žalobce argumentuje tak, jak argumentoval už v průběhu správního řízení. Žalovaný tedy odkazuje na odůvodnění obou postupně vydaných rozhodnutí a hlavní argumentaci ve svém vyjádření sumarizuje. Žalobu považuje žalovaný za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. I žalovaný na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud rozhodoval o žalobě již podruhé. Poprvé rozsudkem ze dne 9.11.2012, č.j. 62 Af 27/2011-409, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu