5 As 10/2015 — Nejvyšší správní soud

22 A 7/2014- 90 - text  pokračování 2 22 A 7/2014 22 A 7/2014-90 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobce: V. L., zast. JUDr. Martinou Řezníčkovou, advokátkou se sídlem Zelný trh 12, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 2. 12. 2013, č. j. KUZL-76478/2013, sp. zn. KUSP 68625/2013/DOP, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Městského úřadu Uherský Brod ze dne 12. 9. 2013, č. j. OSD/3415/8/13/Mik (dále též „správní orgán I. stupně“) bylo rozhodnuto tak, že podnikající fyzická osoba V. L., tj. žalobce se dopustil správního deliktu dle ust. § 42b odst. 1 písm. r) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoPK“) a to tím, že dne 16. 7. 2013 v 11:06 hod. na silnici I/50 v katastrálním území …….., na ….. km při vstupu do ČR jako provozovatel jízdní soupravy složené z vozidla značky ….., RZ: …… a přípojného vozidla RZ: ….. provozovala při přepravě nákladu cementu tuto jízdní soupravu, která při kontrolním vážení překročila limitní hodnoty stanovené zákonem č. 56/2011 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jejž provádí vyhláška Ministerstva dopravy č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, když dle ust. § 15 odst. 2 písm. a) této vyhlášky byla překročena maximálně přípustná okamžitá hmotnost silničního vozidla RZ: 8B9 1806 nejméně o 0,57 t, tj. o 3,18 %, za což se jí v souladu s ust. § 42b odst. 6 písm. a) ve spojení s ust. § 43 odst. 2 ZoPK ukládá pokuta ve výši 7.000 Kč. Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce odvolání, rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 12. 2013 č. j. KUZL-76478/2013, sp. zn. KUSP 68625/2013/DOP bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Citované rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. V žalobě doručené zdejšímu soudu dne 31. 1. 2014 namítl žalobce, že podstatou věci je provedené kontrolní vážení vozidla, které je blíže specifikováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí a s tím související povaha materiálu (cement), který byl kontrolovaným vozidlem převážen. Tento materiál je svou povahou sypký materiál, který jako takový nelze zcela přesně upevnit na vozidlech provádějících jeho přepravu, neboť to nedovoluje povaha cementu a tudíž nemožnost jeho uchycení. Dle fyzikálních vlastností jednotlivých materiálů se jinak při přepravě chová náklad pevný a jinak se chová náklad sypký, který současně nelze na vozidle, které jej přepravuje rozmístit tak, aby jednotlivé části vozidla byly zatíženy tak, aby vyhovovaly striktně tabulkám uvedeným v příslušných právních předpisech. Kontrolované vozidlo je cisterna, která je přímo výrobcem určena k tomu, aby se v ní vozil sypký materiál, a není ani technicky vybavena proti posunu naloženého sypkého materiálu. Žalobce se odvolal na stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 6. 11. 2006, sp. zn. 14/2006-12-ORG/9 a stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. 147/2013-120-ORG 2/2, podle nichž při přepravě prachových a sypkých substrátů dochází ke změně polohy nákladu a pokud dochází ke kontrolnímu vážení vozidla (soupravy) přepravujícího volně položené materiály, tak má být kontrolována pouze celková hmotnost vozidla (souprava), nikoliv hmotnost připadající na nápravu. S ohledem na citovaná stanoviska Ministerstva dopravy měl žalobce za to, že při přepravě cementu dne 16. 7. 2013 nebyla překročena maximální přípustná okamžitá hmotnost vozidla, pokud se vezme v úvahu povaha přepravovaného materiálu a celková naměřená hmotnost soupravy. Souprava tak měla mít celkovou povolenou hmotnost vozidla 48 tun a měřením byla zjištěna hmotnost nižší, a to 40,20 tun. Z toho tedy vyplývá, že k překročení nejvyšší povolené hmotnosti soupravy nedošlo. Dále žalobce namítl, že nebyly naplněny veškeré znaky odpovědnosti za přestupek. Především nebyly provedeny žádné důkazy, které by svědčily o tom, že by byla naplněna subjektivní stránka odpovědnosti za přestupek, neexistují důkazy, které by prokazovaly zavinění a to ani zavinění z nedbalosti. Dle jeho názoru měl nechat správní orgán vypracovat znalecký posudek, kterým by byla zodpovězena otázka, zdali provozovatel vozidla je schopen ovlivnit chování nákladu – cementu při jeho přepravě a je schopen jej zabezpečit tak, aby se tento nepohyboval a jednotlivé nápravy pak byly zatíženy maximálně nejvyšší přípustnou hmotností. Měl být rovně vyslechnut i řidič vozidla R. M. Žalobce předložil posudek vypracovaný Ing. R. H. VUT Brno, Ústav soudního inženýrství, kterým je proveden rozbor změny polohy sypkého nákladu v ložném prostoru vozidla v průběhu jízdy a negativní vliv na vozidlo. S ohledem na výše uvedené navrhl žalobce, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 5. 3. 2014 se vyjádřil k jednotlivým žalobním námitkám, rovněž se zabýval i právním rámcem kontrolního vážení. V této souvislosti poukázal na ust. § 2 odst. 1 ZoPK, ust. § 1 vyhlášky č. 341/2002 Sb., přílohu k zákonu č. 56/2001 Sb., v níž je uvedeno rozdělení vozidel do kategorií. V této souvislosti poukázal na kategorii N – motorová vozidla základní kategorie, která mají nejméně 4 kola a používají se pro dopravu nákladů, kategorii O – přípojná vozidla. Jelikož předmětem napadeného rozhodnutí je přeprava nákladu cementu, jednalo se tudíž o silniční motorové vozidlo v kategorii N a přípojné vozidlo kategorie O. Silniční motorové vozidlo uvedené v napadeném rozhodnutí patří do skupiny vozidel kategorie N3 (vozidlo jehož největší přípustná hmotnost převažuje 12.000 kg). Přípojná vozidla se člení na kategorie O1 až O4, což jsou přípojná vozidla podle nejvyšší přípustné hmotnosti. Předmětné přípojné vozidlo registrační značky …… s ohledem na nejvyšší přípustnou hmotnost patří do kategorie O4. Ust. § 14, § 15 a § 16 vyhlášky č. 341/2002 Sb. upravuje hmotnosti jak jednotlivě provozovaného silničního motorového vozidla, tak přípojného vozidla a tonáž těchto vozidel včetně zapojení těchto vozidel do jízdních souprav. Dále žalovaný poukázal na ust. § 38a ZoPK, dle kterého „nízkorychlostní kontrolní vážení zahrnuje kontrolu největší povolení hmotnosti silničního vozidla, kontrolu největší povolené hmotnosti na nápravu a skupiny náprav vozidla, další hmotnostní poměry vozidla a kontrolu největších povolených rozměrů vozidel a jízdních souprav“. Ke skutkovým okolnostem sdělil žalovaný, že dne 16. 7. 2013 v 11:06 hod. na silnici I/50 v katastrálním území Starý Hrozenkov, na 101,45 km při vstupu do ČR, provozoval žalobce při přepravě nákladu cementu jízdní soupravu složenou ze silničního motorového vozidla kategorie N3, tov. zn. ….., RZ ….. a přípojného vozidla RZ …..(společně dále jen „ jízdní souprava“), u které silniční vozidlo kategorie N3 překročilo celkovou hmotnost o 0,57 t, tj. o 3,18 % (celková okamžitá hmotnost byla po odečtení 1 % relativní chyby vah ve výši 18,57 t) a tímto byla překročena limitní hodnota stanovená zákonem č. 56/2001 Sb., jejž provádí vyhláška č. 341/2002 Sb., která v ust. § 15 odst. 2 písm. a) stanoví, že okamžitá hmotnost silničního vozidla smí být nejvýše 18 t. Při provádění nízkorychlostního kontrolního vážení silničních vozidel platná právní úprava nerozlišuje různé druhy přepravovaného nákladu, a to ani sypkého. Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobce, že při přepravě sypkého materiálu dochází k posunu, ale má za to, že v tomto konkrétním případě bylo přetíženo silniční vozidlo kategorie N3 a toto přetížení bylo způsobeno tím, že náklad cement byl přepravován v přípojném vozidle – cisterně, která je sice přímo výrobcem určena k tomu, aby se v ní vozil sypký materiál, ale není technicky vybavena proti posunu naloženého sypkého materiálu. V této souvislosti však zároveň poukázal žalovaný na právní stanovisko Nejvyššího správního soudu vyplývající z rozsudku ze dne 16. 7. 2009, č. j. 9 As 92/2008-82, www.nssoud.cz, dle kterého „…je zcela na provozovateli vozidla, jakým způsobem zajistí splnění podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Není povinností správních orgánů mu vysvětlovat či doporučovat, jakým způsobem má porušení právních předpisů předejít…“. K námitce týkající se odpovědnosti žalobce za přestupek uvedl žalovaný, že žalobcova odpovědnost je založena na objektivní odpovědnosti podnikající fyzické nebo právnické osoby [ust. § 42b odst. 1 písm. r) ZoPK]. Zavinění u správního deliktu se nezkoumá. P