— Nejvyšší správní soud

36 Ad 21/2013- 44 - text pokračování 5 36 Ad 21/2013 36 Ad 21/2013-44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Jany Kubenové ve věci žalobce: pprap. L. B., bytem ……………………., zast. JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, se sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, 611 32 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.5.2013, č. 4-OSP/2013, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 21.6.2013 doručenou téhož dne Krajskému soudu v Brně se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28.5.2013, č. 4-OSP/2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí vedoucího územního odboru B. Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále jen správní orgán prvního stupně) ve věcech služebního poměru ze dne 19.2.2013, č. JMK-368/2013 a současně bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce dnem 1.3.2013 podle ust. § 36 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o služebním poměru) na dobu do 23.5.2013 převelen k plnění úkolů na Obvodním oddělení M. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že zákon nevyžaduje uvedení relevantních skutečností v rozhodnutí, co se týče vymezení konkrétních úkolů, které bude převelený policista vykonávat, a namítá, že se jedná zejména o ust. § 181 zákona o služebním poměru. Žalobce namítá, že nebyl převeden na jiné služební místo, jak uvádí žalovaný, ale že byl převelen k plnění blíže neurčených úkolů OOP M. Žalobce namítá, že dikce ust. § 36 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru uvádí, že příslušníka lze převelet k plnění jiných úkolů bezpečnostního sboru, jež nevyplývají ze služebního místa, na které je ustanoven, tzn. že jeho stávající ustanovení na služební místo ve 4. tarifní třídě nemůže v této souvislosti nic ozřejmit. Žalobce uvádí, že nezpochybnil právo služebního funkcionáře převelet příslušníka v důležitém zájmu, ale že poukázal na vady rozhodnutí, kterým byl převelen. Žalobce dále vyjadřuje nesouhlas s vymezením délky převelení, k čemuž uvádí, že rozhodnutí je určeno adresátovi, jemuž má být jeho obsah zřejmý. Žalobce považuje za nepřijatelný poukaz žalovaného na zásadu koncentrace řízení. Žalobce má za to, že nedostatky prvoinstančního rozhodnutí nelze v řízení odvolacím jakkoli hojit, v opačném případě by odvolací řízení ztratilo smysl. Žalobce namítá, že zatímco zásada jednotnosti vyjadřuje, že účastníci řízení mohou uplatňovat své námitky a připomínky, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, v případě zásady koncentrace mají účastníci možnost činit takové úkony jen do určitého procesního stadia a k případně později uplatněným námitkám, návrhům důkazů apod. by již orgán nepřihlížel. Žalobce závěrem shrnuje, že napadené rozhodnutí služebního funkcionáře trpí zásadními věcnými a právními vadami a nesplňuje podmínky stanovené v ust. § 181 odst. 2 písm. a, c, d zákona o služebním poměru, podle něhož musí být rozhodnutí ve věcech služebního poměru v souladu s právními předpisy, musí obsahovat stanovené náležitosti a musí být dostatečně obsahově určité. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhuje, aby soud rozsudkem rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a aby uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8.1.2014 uvádí, že rozhodnutí bylo vydáno zcela v souladu s ustanoveními hlavy V. části dvanácté zákona o služebním poměru a k vlastní žalobě především odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obou stupňů. Žalovaný stran převelení žalobce podle ust. § 36 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru zdůrazňuje, že Policie ČR jako bezpečnostní sbor musí plnit povinnosti vyplývající mu ze zákonů a k jeho naplnění je nutno vycházet z hierarchie řízení tohoto sboru. Zákon o služebním poměru proto výrazně posílil veřejnoprávní charakter služby příslušníků a oddělil jejich zaměstnanecký vztah od ostatních zaměstnaneckých vztahů, když příslušníci vykonávají státní službu. Žalovaný uvádí, že zásada subordinace ve své podstatě omezuje příslušníky v jejich svobodném rozhodování, zda budou či nebudou plnit služební úkoly, kladené jim nadřízenými pro splnění úkolů konkrétního útvaru Policie ČR. Proto je nutno podle názoru žalovaného předjímat správnost rozhodnutí vedoucího příslušníka, zvláště když on sám nese odpovědnost za své zákonné rozhodování. Žalovaný jinými slovy uvádí, že pokud existuje zhoršená bezpečnostní situace, kterou je nutno řešit, tak vedoucí příslušník ji musí sám ze své odpovědnosti vyhodnotit a přijmout taková opatření, která v dostatečném časovém úseku povedou ke zlepšení bezpečnostní situace na příslušném teritoriu. K uvedenému žalovaný zdůrazňuje, že způsob jednání žalobce nelze považovat za čestný ve smyslu služebního slibu. Žalovaný upozorňuje, že o konkrétním služebním zařazení žalobce bylo vedeno korektní a smysluplné jednání mezi ním a vedoucím příslušníkem, přičemž v rámci jednání bylo dosaženo vzájemné dohody. Žalovaný připouští, že v rozhodnutí o odvolání je věcně nesprávně argumentováno zásadou koncentrace řízení, zde však chtěl služební funkcionář ve své vůli projevit, že postupuje právě a pouze ve smyslu zásady jednotnosti, jak ji popisuje žalobce. Žalovaný uvádí, že došlo k nesprávnosti, tato nepřesnost však podle jeho názoru není způsobilá takového dopadu, že by měla sama o sobě vést k prohlášení o nezákonnosti. Pokud žalobce namítá, že nebyl převelen a jiné služební místo, ale k plnění blíže neurčených úkolů, žalovaný uvádí, že není v praxi reálné, aby vedoucí příslušník zjišťoval konkrétní úkony a činnosti, ke kterým je nutno přistoupit při takové změně místa služebního působení. Pokud žalobce považuje za nutné, aby mu byl konkretizován důvod rozhodnutí o převelení ve výroku rozhodnutí, a zároveň mu je tento důvod znám z odůvodnění, potom jeho argumentaci žalovaný považuje za irelevantní. Žalovaný uvádí, že rozhodnutí splňuje všechny zákonné požadavky vyplývající z ust. § 181 zákona o služebním poměru. Žalovaný je toho názoru, že v případech, kdy je rozhodováno o změně služebního působení příslušníka, je nutné vycházet z presumpce správnosti rozhodnutí vedoucího příslušníka, neboť není reálné, aby docházelo ke konkretizaci ve vztahu, proč konkrétní příslušník je převelen na jiné místo služebního působiště, a proč není převelen jiný příslušník. Žalovaný shrnuje, že z rozhodnutí bylo naprosto zřejmé, jak bylo oprávněným služebním funkcionářem rozhodnuto, co bylo předmětem rozhodování, včetně stanovení doby převelení žalobce, a rozhodnutí bylo rovněž ve smyslu zákona řádně zdůvodněno. Žalovaný má za to, že žalobci muselo být zřejmé, co pro něho dané rozhodnutí znamená a pokud by měl pocit, že je diskriminován ze strany vedoucích příslušníků, odkazuje žalovaný na zákonnou možnost postupu podle ust. § 77 zákona o služebním poměru. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V reakci na vyjádření žalovaného byla soudu doručena replika žalobce, v níž žalobce konstatuje, že úvaha o povaze služebního poměru, zásadě subordinace a o služební kázni není pro daný případ relevantní. Vyjádření žalovaného o porušení služebního slibu a o postupu žalobce v rozporu s Etickým kodexem Policie ČR žalobce považuje za nekorektní a v další části repliky popisuje události předcházející vydání rozhodnutí o převelení. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Žalobce byl rozhodnutím správního orgánu prvního stupně převelen k plnění úkolů na Obvodním oddělení Mikulov podle ust. § 36 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru, podle něhož lze příslušníka převelet z důvodu důležitého zájmu služby k plnění jiných úkolů bezpečnostního sboru, jež nevyplývají ze služebního místa, na které je ustanoven, nejdéle však na dobu 60 dnů, které jsou jeho obvyklými dny služby v průběhu kalendářního roku, popřípadě na dobu delší, jde-li o úkoly vyplývající z krizové situace, a to i v jiném místě, než je jeho místo služebního působiště. Pokud žalobce namítá, že z rozhodnutí služebního funkcionáře není zřejmé, k plnění jakých konkrétních úkolů byl žalobce převelen, přede