6 Ads 127/2012 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 34/2014- 44 - text  pokračování 10 41Ad 34/2014 41Ad 34/2014-44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně: M. P., bytem …………., zast. obecným zmocněncem M. P., bytem …………, proti žalované: Česká správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19.8.2014, č.j. ……………………, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobkyně napadala rozhodnutí žalované ze dne 19. 8. 2014. Uvedla, že tímto rozhodnutím bylo dle ust. § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění rozhodnuto o tom, že žalobkyně není osobou invalidní. Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku o invaliditě ze dne 23. 7. 2014, vypracovaného v rámci lékařské prohlídky posudkovým lékařem ČSSZ v Olomouci. Dle uvedeného posudku poklesla míra pracovní schopnosti v případě žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 30%. V tomto posudku a na základě něj vydaném rozhodnutí je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1, písm. c), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které je stanoven pokles míry pracovní schopnosti o 30-40% (postižení svalové a kosterní soustavy, bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny). Posudek ČSSZ v Olomouci o invaliditě a na něm založené rozhodnutí ČSSZ z 19. 8. 2014 považuje žalobkyně za skutkově nesprávné a tím i nezákonné z následujících skutkových a právních důvodů, k čemuž uvádí následující. Jako hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu sice také jako ČSSZ v Olomouci spatřuje v postižení uvedeném v kapitole XIII., oddílu E, položce 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které je stanoven pokles míry pracovní schopnosti 30- 40 %. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že vzhledem k její diagnóze a s ní spojeným zdravotním problémům se jedná o podhodnocený závěr. O tom svědčí i žalobkyní předložené odborné lékařské nálezy, které měla ČSSZ v rámci námitkového řízení k dispozici. Samotný posudek o invaliditě ČSSZ v Olomouci a na základě něho vydané rozhodnutí ČSSZ ze dne 19. 8. 2004 uvádí následující závěry, s nimiž nesouhlasí. Nesouhlasí zejména s tím, že v jejím případě bylo stanoveno jen středně těžké funkční postižení v dolním pásmu rozmezí, což považuje za neodpovídající jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu. Tento skutkový závěr ČSSZ není podložen žádným relevantním podkladem, je jen výrazem subjektivního postoje MUDr. N. Dále pak zpochybňuje závěr ČSSZ v Olomouci o možnosti její rekvalifikace a výkonu práce v klidovém režimu. Tyto závěry jednak narážejí na její současný a prokazatelný zdravotní stav a také na její dosavadní pracovní kvalifikaci, tj. ryze dělnické profese, kterou LPS ČSSZ nebere v úvahu vůbec. Celkově je přesvědčena o tom, že jí napadené rozhodnutí ČSSZ je rozporné i s ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve kterém je uvedeno, že: „V odůvodnění (rozhodnutí) se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádat $ návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí ….“ ČSSZ se totiž v žalobkyní napadeném rozhodnutí jen velmi slabě vypořádává s námitkami, které se týkají jejího zdravotního stavu, a které vznesla v rámci námitkového řízení. Tyto námitky, které jsou dokladovatelné předloženými odbornými lékařskými nálezy ze strany žalobkyně, toliko vypočítává, zmiňuje i výčet odborné lékařské dokumentace, ale jejich obsah také nevypořádává. Obsah žalobkyní předložených odborných lékařských nálezů je v příkrém rozporu s napadeným rozhodnutím ČSSZ, jehož obsah považuje jen za výraz subjektivního postoje LPS ČSSZ Olomouc, a z nějž není patrné, o jaké podklady se jeho závěry opírají. Co se týče současného zdravotního stavu žalobkyně, který je prokazatelný z jí předložené odborné lékařské dokumentace a procesu podávání žádosti o invalidní důchod, uvedla následující: V srpnu 2011 prodělala svoji první operaci páteře, tuto prodělala na Ukrajině, protože potíže ji zastihly nečekaně, když tam právě pobývala a její stav vyžadoval okamžitou operaci, již nebyla skoro schopna se pohybovat. Po operaci došlo k výraznému zlepšení jejího stavu. V červnu 2013 však musela na operaci páteře znovu se stejným problémem na stejném místě. Opět se jednalo o akutní operaci, prakticky okamžitě po její hospitalizaci v nemocnici, s podobným nástupem a průběhem obtíží. Pak následovala rehabilitace a lázeňský pobyt. Operace, rehabilitace a lázně její stav opět zlepšily, ale již ne do stavu po první operaci. V únoru 2014 nastoupila do nového zaměstnání a během týdne v práci se její stav opět dramaticky zhoršil. Stav naštěstí nebyl tak vážný, aby musela podstoupit již třetí operaci. Proto jí byla pod CT aplikovaná PR terapie, a poté opět rehabilitace, obojí bez pozitivního efektu a následně léčba pomocí infuzí, potíže však přetrvávají dodnes. Naposledy byla 6 měsíců v pracovní neschopnosti, nyní je od 20. 8. 2014 v evidenci úřadu práce, protože jí skončil nárok na nemocenské dávky. Stále ale pravidelně navštěvuje lékaře a dle léčebného plánu bude žádat o další lázeňský pobyt. Čssz v Olomouci při svém posouzení vůbec nezohlednila skutečnost, že žalobkyně akutní operaci musela v posledních 3 letech podstoupit již dvakrát s tím, že problémem a na stejném místě, a že i přes všechnu pooperační péči, rehabilitaci, lázeňský pobyt, se jí potíže vrátily potřetí, dodnes se jich i přes prodělanou PR terapii nezbavila. Její stav tedy v žádném případě nelze považovat za stabilizovaný ve smyslu § 36 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Neustále jí hrozí, že u ní dojde k prohloubení zdravotních komplikací, které mohou skončit operací, jako již dvakrát před tím, její zdravotní stav tedy vyžaduje klidový režim bez větší zátěže a s trvalou rehabilitací, jakákoliv zátěž se okamžitě negativně projeví na jejím zdravotním stavu, z toho důvodu nelze její stav hodnotit jako stabilizovaný, umožňující nástup do práce, a když, tak se značným omezením a opatrností, které jistě výrazně převyšují pokles míry její pracovních schopností o více než 30 %. Je zcela vyloučena ze všech zaměstnání, které jsou byť jen minimálně fyzicky náročné, rovněž s profesí, kde by měla trvale sedět či trvale stát, toho prostě není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopna. Tedy její stávající profese šičky je u ní navždy zcela vyloučena. Vzhledem k její kvalifikaci a zdravotnímu stavu je její uplatnění na trhu práce, aby se přitom současně nezhoršil její zdravotní stav, minimální. Nerozumí tomu, kolik operací by musela ještě postoupit, aby byl její zdravotní stav posouzen jako invalidní, byt‘ jen třeba v I. stupni. Nežádala o invalidní důchod ani po první ani po druhé operaci, doufala, že se z toho dostane, ale když se to prostě nepodařilo, neměla jinou možnost. Žalobkyně ze svého stavu, který není ani po dvou operacích dobrý, samozřejmě radost nemá, ale po třetí na operaci jít nechce. V současnosti je ráda, že se zvládne postarat sama o sebe a o základní věci v domácnosti a nechce skončit tak, že vlivem chybného posouzení jejího zdravotního stavu se nezvládne jednou postarat ani sama o sebe. Dnes je pro ni problém se pořádně vyspat, v noci jí znecitliví noha, což musí řešit podkládáním nohy polštářem, při otáčení se budí, ráno jí dělá problémy vstát z postele a musí se napřed pomalu rozhýbat. V nohou mívá křeče a brnění a občas toto střílí do zadku. Tento stav rozhodně nemůže považovat za stabilizovaný, takový, který jí umožní nastoupit do práce. Dle jejího názoru posouzení její žádosti nebylo objektivní a hrály v něm roli i jiné skutečnosti než jen její zdravotní stav, a to jednak její nízký věk a potom velké množství žádostí o invalidní důchod, které musí OSSZ v Prostějově řešit. Žádost o invalidní důchod se se rozhodla poprvé podat až v okamžiku, kdy měla její práce zásadní vliv na její zdraví, za pouhý týden zásadní horšení jejího stavu, i když její práce šičky nebyla nijak fyzicky náročná, seděla a šila. Na začátku byl problém žádost na