7 As 148/2014 — Nejvyšší správní soud

62 A 21/2013- 170 - text 8 pokračování 62A 21/2013 62A 21/2013-170 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: REALSAD, s.r.o., se sídlem Moravský Krumlov, Pod zámkem 204, zastoupený JUDr. Michaelou Voseckou Klečkovou, advokátkou se sídlem Brno, Ječná 29a, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Jihlava, Masarykovo nám. 5, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 4.2.2013, č.j. 13827-42/2010-ERU, takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 4.2.2013, č.j. 13827-42/2010-ERU, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 2.2.2011, č.j. 13827-24/2010-ERU. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení i tohoto prvostupňového rozhodnutí. I. Podstata věci Rozhodnutím žalovaného ze dne 2.2.2011, č.j. 13827-24/2010-ERU, byla zamítnuta žádost žalobce o udělení licence pro výrobu elektřiny v provozovně v k.ú. Moravský Krumlov, obec Moravský Krumlov, p.č. 1762/4-9, 1760/2, 1760-9, 3538/8-14 s celkovým nainstalovaným výkonem 1,5 MW, neboť žalobce podle žalovaného dostatečně neprokázal splnění technických předpokladů. Při ohledání předmětné provozovny za účelem zjištění relevantních skutečností pro rozhodnutí totiž nebyla provozovna kompletní, tudíž nebyly splněny technické parametry uvedené v žádosti o vydání licence. Tato provozovna nemohla produkovat v době ohledání uvedený výkon 1,5 MW, ale pouze 195,73 kW, což bylo třináct procent z uváděného výkonu. Současně žalobce během správního řízení v prvním stupni nenavrhl další relevantní důkazy, kterými by prokázal, že provozovna v době vydání rozhodnutí byla kompletní. Na straně 3 prvostupňového rozhodnutí se mj. uvádí: „Podle úřadu není reklamace a demontáž fotovoltaických panelů důvodem pro to, aby úřad mohl rozhodnout o udělení licence na výrobu elektřiny a zapsat do seznamu provozoven takovou výrobnu, která v době vedení řízení a rozhodování ve věci není zařízením způsobilým výroby elektřiny v rozsahu požadovaném žadatelem o udělení licence a už samotná skutečnost, že žadatel o udělení licence provedl reklamaci a demontáž fotovolatických panelů z výrobny elektřiny dokládá, že takové zařízení nemělo v době rozhodování technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám, což je nezbytný předpoklad pro udělení licence (…). Rozhodnout o udělení licence na výrobu elektřiny je tak z povahy věci možné pouze pro zařízení, které splňuje definiční znaky výrobny elektřiny (…), kterou však není nedokončená provozovna neschopná výroby elektřiny v rozsahu požadovaném účastníkem řízení“. Předsedkyně žalovaného neshledala v postupu žalovaného žádné pochybení a žalobcův rozklad zamítla. V řízení o rozkladu neprovedla žalobcem navržené důkazy, neboť dospěla k závěru, že nemohou prokázat naplnění technických předpokladů pro provoz předmětné fotovoltaické elektrárny dle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Žalobcem předložená revizní zpráva již po provedeném ohledání provozovny nemohla splnění technických předpokladů prokazovat. Předsedkyně žalovaného byla při svém rozhodování mimo jiné vázána zrušujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2012, sp. zn. 62 A 4/2011. II. Shrnutí žaloby Žalobce v podané žalobě předně poukazuje na vydání dvou odlišných rozhodnutí ve věci samé. Zatímco prvním z nich byla žalobci udělena licence pod č. 111018002, druhým byla žádost o vydání licence zamítnuta. Žalobce má za to, že mu rozhodnutí o udělení licence bylo doručeno tím, že mu byla vyhotovena ověřená kopie tohoto rozhodnutí při nahlížení do spisu, a to nejpozději dne 7.1.2011. Podle žalobce předsedkyně žalovaného dostatečně nepřihlédla ke všem uváděným skutečnostem a navrhovaným důkazům a věc opětovně nesprávně právně posoudila. Žalobce k tomu poukazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 30.10.2012, sp. zn. 62 A 4/2011. Žalobce má za to, že zprávu o výchozí revizi předložil již prvostupňovému orgánu. K podpoře svého tvrzení přikládá znalecký posudek Jiřího Fialy ze dne 2.4.2013. Pokud předsedkyně žalovaného postrádala náležitosti stanovené zákonem, měla žalobce vyzvat k jejich doplnění a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Žalobce svoji argumentaci ohledně splnění technických předpokladů opírá i o skutečnost, že zařízení je již připojeno k distribuční soustavě. E.ON Energie, a. s., tuto technickou způsobilost prověřila a schválila a ve zkušebním provozu od žalobce na této výrobně odebírá elektrickou energii. K tomu žalobce odkazuje na smlouvu ze dne 23.12.2010 o sdružených dodávkách elektřiny, k níž však žalovaný nepřihlédl. Žalobce tedy nesouhlasí s tím, že by výrobna elektřiny nebyla způsobilá bezpečného provozu, a dodává, že výrobna byla řádně dokončena v avizovaném termínu. Bez viny žalobce se na instalovaných panelech projevily vady a panely tak musely být později demontovány. Žalobce má za to, že závěr z místního ohledání je nedostačující, neboť tu není popsáno, kolik kusů panelů chybí, na jakém místě a jaký má být výkon elektrárny. Žalobce rovněž namítá, že nebyla dodržena lhůta dle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“), neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno více jak po 90 dnech od právní moci zrušujícího rozsudku zdejšího soudu. V podaných replikách žalobce reagoval na vyjádření žalovaného a rozvedl svoji žalobní argumentaci. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem a domáhal se zrušení jak napadeného, tak jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný zásadně nesouhlasí s tvrzením, že by v předmětné věci byla vydána dvě rozhodnutí. Podle žalovaného pro udělení licence není podstatný důvod, pro který není výrobna dokončena. V rámci ohledání ze dne 30.12.2010 byl zjištěn rozpor skutečného stavu energetického zařízení s údaji obsaženými v revizní zprávě. Žalovaný poukazuje na to, že byla předložena revizní zpráva na energetické zařízení, která se neshodovala se stavem zařízení při ohledání. Žalovaný dále nesouhlasí s tvrzením, že bylo jeho povinností vyzvat žalobce k doplnění žádosti. Předmět licence byl vymezen v žádosti o udělení licence a žádná dokončená stavba s menším výkonem ke dni ohledání neexistovala. Žalovaný tu odkazuje na § 45 odst. 4 správního řádu, podle něhož může žádostí disponovat pouze žadatel a správní orgán nemůže s předmětem žádosti jakkoliv manipulovat. K námitce, že žalovaný neúplně zjistil stav věci, odkazuje žalovaný na strany 8 až 10 napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvádí, že žalobce neprokázal splnění technických předpokladů dle § 5 odst. 3 energetického zákona. Žalobcem předložené revizní zprávy a notářské zápisy č. NZ 120/2011 a NZ 119/2011 ze dne 25.5.2011 nelze považovat za důkaz ve smyslu energetického zákona. Podle žalovaného byla žádost o udělení licence formálně v pořádku a splňovala tak požadavky stanovené v § 7 energetického zákona. Nebylo tak třeba ji doplňovat. Žalovaný rovněž odkazuje na stranu 7 a 8 napadeného rozhodnutí, kde se zabýval žalobcem předloženými smlouvami o sdružených službách dodávky elektřiny, a na stranu 10 napadeného rozhodnutí, kde jsou popsány důvody, pro které neprovedl ohledání výrobny. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Předchozí soudní řízení Krajský soud již o žalobě jednou rozhodoval a napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 24.6.2014, č.j. 62 A 21/2013 - 125, zrušil. Dospěl totiž k závěru, že žalobce měl být vyzván k doplnění žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. Pokud totiž předsedkyně žalovaného měla za to, že předložená revizní zpráva nemůže za zjištěného skutkového stavu dostačovat a není tedy podkladem dle § 7 odst. 4 písm. d) energetického zákona, ačkoliv v rámci prvostupňového rozhodování nebyla žádným způsobem zpochybněna, měl být žalobce o tomto nedostatku ze strany předsedkyně žalovaného dostatečně poučen. Toliko takový postup lze shledávat v souladu s obecnou poučovací povinností správních orgánů zakotvenou v § 4 správního řádu, která je konkretizována v § 45 odst. 2 tohoto zákona. Tento rozsudek krajského soudu byl však rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16.4.2015, č.j. 7 As 148/2014 - 70, zrušen. Nejvyšší správní soud se totiž neztotožnil „s názorem krajského soudu, že ve fázi věcného posuzování žádosti (je přitom nepodstatné, zda toto hodnocení provádí správní orgán I. stupně nebo orgán rozhodující o rozkladu) je správn