6 As 136/2014 — Nejvyšší správní soud

62 A 26/2014- 49 - text - 10 - pokračování 62A 26/2014 62A 26/2014-49 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Aliance pro energetickou soběstačnost, spolek, se sídlem Bláto 1, Uhlířské Janovice, zastoupený Mgr. Pavlem Douchou, advokátem Doucha Šikola advokáti s.r.o., se sídlem K Šachtě 347, Horky, Tábor, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 3.2.2014, č.j. 04732-14/2013-ERU, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 3.2.2014, č.j. 04732-14/2013-ERU, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 22.10.2013, č.j. 04732-8/2013-ERU, se zrušuje. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Douchy, advokáta Doucha Šikola advokáti s.r.o., se sídlem K Šachtě 347, Horky, Tábor. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou adresovanou zdejšímu soudu domáhal zrušení rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 3.2.2014, č.j. 04732-14/2013-ERU, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 22.10.2013, č.j. 04732-8/2013-ERU. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení i výše uvedeného prvostupňového rozhodnutí a uložení povinnosti nařídit poskytnutí předmětných informací. I. Podstata věci Dne 22.10.2013 bylo žalovaným pod č.j. 04732-8/2013-ERU vydáno rozhodnutí, kterým byla podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), odmítnuta žádost žalobce, kterou se domáhal poskytnutí následujících informací: kalkulace výkupních cen fotovoltaické energie pro roky 2005, 2006, 2008 a 2011, studie ČVUT z let 2003, 2004, 2007, 2009, 2010, 2011, záznamy komunikace a podklady ze složky k procesu nastavení výkupních cen FVE, které žalovaný poskytl zpracovateli dokumentu „Audit Procesu nastavení výkupních cen fotovoltaické energie“, Praha, květen 2012 (dále jen „audit“), společnosti BDO Audit s.r.o. Žalovaný žádost odmítl s tím, že požadovanými informacemi nedisponuje ani nemá povinnost disponovat. Podle žalovaného je to zpracovatel auditu (společnost BDO Audit s.r.o.), kdo je schopen specifikovat, jaké informace se „skrývají pod obecnými kategoriemi v auditu uvedenými“. Žalovaný nemá povinnost kontrolovat, které z podkladů zpracovatel auditu použil a které nikoli. Pouhá skutečnost, že zpracovatel auditu určité informace nějakým způsobem označí, neznamená, že je má žalovaný k dispozici a že je zpracovateli auditu předal. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal rozklad. Předsedkyně žalovaného se s názorem obsaženým v prvostupňovém rozhodnutí ztotožnila a rozklad zamítla. II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce namítá porušení § 14 odst. 5 písm. d) a § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím. Nesouhlasí s tím, že žalovaný nemá požadované informace k dispozici. Argumentuje tak, že již v minulosti byly tyto informace zpřístupněny společnosti BDO Audit s.r.o. pro účely zpracování auditu. Z této skutečnosti žalobce dovozuje, že žalovaný jakožto povinný subjekt je povinen požadované informace poskytnout. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.10.2011, č.j. 6 As 33/2011-83. Dále žalobce namítá, že mu nebylo ze strany žalovaného sděleno, že by tyto dokumenty byly zničeny. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.10.2003, č.j. 5 A 119/2001-38, publ. pod č. 74/2004 Sb. NSS. Žalobce rovněž poukazuje na definici informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím a podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/98/ES, o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Žalobce zdůrazňuje, že požadoval informace reálně existující, zaznamenané a v dispozici žalovaného jakožto povinného subjektu. Současně se jedná o informace, kterými je žalovaný povinen disponovat, neboť jde o informace plynoucí z jeho úřední činnosti a jako takové podléhají principům spisové služby. Žalovaný přitom není oprávněn je bez dalšího předat kompletně třetí osobě a vzdát se tak jejich držení. Žalobce dále namítá, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Žalovaný, vázán právním názorem obsaženým v předchozím rozhodnutí, které rušilo původní prvostupňové rozhodnutí, měl specifikovat, o jaké informace se jedná a následně o jejich poskytnutí rozhodnout. Žalovaný však zcela změnil argumentaci oproti argumentaci v původním prvostupňovém rozhodnutí a tento názor byl potvrzen i v napadeném rozhodnutí. Takový postup žalobce shledává v rozporu s principem právní jistoty a se zásadou legitimního očekávání a odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 25.11.2004, sp. zn. IV. ÚS 503/03, a ze dne 12.2.2009, sp. zn. III. ÚS 619/06. Prvostupňové rozhodnutí je podle žalobce také v rozporu se zásadou materiální pravdy, neboť žalovaný nebyl oprávněn předat podklady a dokumenty nutné pro zpracování auditu, aniž by si nevyhotovil alespoň jejich kopie. Podle žalobce je žalovaný veřejnoprávním původcem, organizační složkou státu, která má povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě (dále jen „zákon o archivnictví a spisové službě“). Žalobce dále uvádí, že nejsou dány zákonné výluky pro to, aby byla žádost o informace odmítnuta, a domáhá se tak postupu ve smyslu § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. V podané replice žalobce opětovně odmítá, že by žalovaný nevěděl, jaké informace společnosti zpracující audit poskytl. Nadto žalobce uvádí, že žalovaný nikdy žalobce nevyzval k tomu, aby žádost o informace jakkoliv upřesnil ve smyslu § 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a z výše uvedených důvodů se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí a nařízení povinnosti poskytnout požadované informace. III. Shrnutí argumentace žalovaného Žalovaný předně uvádí, že nevyloučil, že by požadovanými informacemi disponoval nebo je společnosti BDO Audit s.r.o. předal či zpřístupnil. Podle žalovaného však nelze jednoznačně specifikovat, kterých informací se žalobce ve skutečnosti domáhá. Žalovaný tak nemůže vyhodnotit, zda se na některé takové informace vztahuje výluka či nikoliv. V souvislosti s výkonem smlouvy o kontrolní činnosti ve smyslu § 591 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013, byl žalovaný povinen společnosti vykonávající audit poskytnout nezbytnou součinnost a za tímto účelem této společnosti předal obsáhlou část dokumentů, přičemž žalovaný již dále nezjišťoval, které dokumenty byly ve skutečnosti použity. Žalovaný uvádí, že nemohl žádosti žalobce vyhovět, neboť nemá k dispozici žalobcem požadované informace a nemá ani povinnost těmito informacemi disponovat. Podle žalovaného se tedy jedná o neexistující informace ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem a s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). Soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Smyslem práva na informace dle čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod je participace občanské společnosti na věcech veřejných. Tímto právem je poskytnuta jedna z právních záruk zákonnosti ve veřejné správě, neboť je občanům umožněno vykonávat kontrolu ve vztahu k fungování veřejné moci. Zákonem, který slouží k provedení práva na informace je zákon o svobodném přístupu k informacím, jenž mj. stanovuje, kdo je povinným subjektem k poskytování informací, o jaké informace se musí jednat a jakým způsobem se tyto informace poskytují (§ 1 tohoto zákona). Podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu