5 Ads 16/2003 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 12/2015- 36 - text pokračování 11 33 Ad 12/2015 33 Ad 12/2015-36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně Z. T., s.r.o., IČ ……….., se sídlem ………….., zast. JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 2. 2015, č.j. X ve věci přeplatku na starobním důchodu, t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 2. 2015, č.j. X s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná j e p o v i n n a nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4719 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., advokáta se sídlem Pražákova 1008/69, Brno. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 2. 2015, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 11. 2014, č.j. X (dále jen prvostupňové rozhodnutí), jímž byla žalobkyni stanovena povinnost vrátit částky vyplacené na starobním důchodu zaměstnance pana O. F. na starobním důchodu za dobu od 15. 3. 2011 do 6. 8. 2012 ve výši 133 993 Kč, a to podle ustanovení § 118b zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Věc byla Krajskému soudu v Brně postoupena k projednání usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 1 Ad 12/2015 – 10. V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že se nejprve zabývala otázkou splnění zákonných podmínek pro podání námitek podle ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu a dospěla k závěru, že bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a všemi dostupnými evidenčními materiály a také výše příplatku byla uvedena ve správné výši. Ze spisové dokumentace žalovaná dovodila, že zaměstnanec žalobkyně pan O. F. se obrátil na Městskou správu sociálního zabezpečení s žádostí datovanou dne 17. 2. 2010, která byla žalované doručena dne 17. 3. 2010 o přiznání starobního důchodu s datem přiznání ode dne 19. 2. 2010. Rozhodnutím ze dne 19. 5. 2010 byl zaměstnanci přiznán ode dne 19. 2. 2010 starobní důchod podle ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „ZDP“) Dne 2. 10. 2013 podal zaměstnanec žalobkyně žádost o úpravu starobního důchodu za dobu další výdělečné činnosti. Rozhodnutím žalované ze dne 25. 10. 2013 byla zaměstnanci žalobkyně uložena povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu za období od 15. 3. 2011 do 6. 8. 2012 ve výši 133 993 Kč, neboť v tomto období byl zaměstnanci žalobkyně vyplácen starobní důchod, ačkoliv nenáležel, neboť zaměstnanec žalobkyně byl výdělečně činný při pobírání starobního důchodu přiznaného podle ustanovení § 31 ZDP. Následně dne 24. 2. 2014 zaměstnanec žalobkyně zemřel. Žalovaná odkázala na ustanovení § 37 odst. 2 a § 27 ZDP a dovodila, že zaměstnanec žalobkyně vykonával v období od 15. 3. 2011 do 6. 2. 2012 výdělečnou činnost, která založila účast na důchodovém pojištění při pobírání starobního důchodu přiznaného podle § 31 ZDP do dosažení důchodového věku, a proto mu za dané období nenáležela výplata starobního důchodu. V období od 15. 3. 2011 do 23. 1. 2012 mu bylo vypláceno 7 987 Kč měsíčně, ačkoliv mu dávka nenáležela. V období od 24. 1. 2012 do 6. 8. 2012 mu bylo vypláceno 8110 Kč měsíčně, ačkoliv dávka nenáležela, čímž vznikl přeplatek v celkové výši 133 993 Kč. Z ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. vyplývá, že je povinností zaměstnavatele ohlásit, vstoupí-li k němu do zaměstnání poživatel starobního důchodu, pokud poživatel starobního důchodu podle § 37 odst. 2 ZDP nesplňuje podmínky pro výplatu tohoto důchodu. Podle ustanovení § 35a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na dávku a jeho trvání a pro výši a výplatu dávky povinnosti písemně ohlásit do osmi dnů. Žalovaná dále vyložila ustanovení § 118b zákona č. 582/1991 Sb. a uvedla, že toto ustanovení je založeno na tzv. subjektivní odpovědnosti. V případě subjektivní odpovědnosti je předpokladem pro uplatnění práva na vrácení přeplatku na dávce, resp. základními předpoklady vzniku právní odpovědnosti existence a) protiprávního úkonu či jiného porušení právních povinností účastníka řízení, b) škodlivý následek, c) kauzální nexus mezi jednáním účastníka a následkem a konečně d) zavinění. Dále žalovaná teoreticky vymezila znak zavinění a konkrétněji uvedla, že ke vzniku subjektivní odpovědnosti příjemce dávky pro vznik přeplatku postačí, je-li prokázáno zavinění ve formě nedbalosti. Protiprávní jednání žalobkyně spatřuje žalovaná v tom, že nesplnil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., podle něhož má zaměstnavatel povinnost ohlásit do 8 dnů, vstoupí-li k němu do zaměstnání poživatel předčasného starobního důchodu. Pokud zaměstnavatel splnil svou povinnost stanovenou zákonem a oznámil žalované, že zaměstnanec je poživatelem předčasného starobního důchodu, žalovaná by na základě této informace zastavila výplatu starobního důchodu zaměstnance a nepoukazovala by jej i za období, za něž nenáležel. Žalobkyně zavinila vznik přeplatku tím, že neohlásila včas nástup poživatele starobního důchodu přiznaného podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, ačkoliv tuto skutečnost vědět měla a mohla. Podle ustanovení § 35a odst. 2 zákona č. 582/1991 jsou zaměstnavatelé povinni vést potřebné záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na dávky důchodového pojištění, jejich výši a výplatu a předkládat je příslušným orgánům sociálního zabezpečení. Podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. g) zákona č. 582/1991 musí evidence, kterou zaměstnavatel vede o občanech pro účely důchodového pojištění, obsahovat záznam o tom, zda občan pobírá starobní důchod přiznaný podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, kdo jej vyplácí, datum vzniku nároku na tento důchod. Hlášení o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu bylo MSSZ v Brně doručeno až dne 2. 10. 2013, nikoliv do 8 dnů, jak je stanoveno zákonem. Škodlivým následkem je vznik přeplatku na starobním důchodu ve výši 133 996 Kč za období od 15. 3. 2011 do 6. 8. 2012. Z výše uvedeného je zřejmá i příčinná souvislost mezi jednáním žalobkyně a vznikem přeplatku na dávce důchodového pojištění. Kauzální nexus mezi protiprávním jednáním žalobkyně a vznikem přeplatku žalovaná spatřuje ve skutečnosti, že nesplněním své povinnosti ohlásit nástup zaměstnance do zaměstnání zapříčinila vznik škody ve výši 133 996 Kč. Všechny prvky odpovědnostního vztahu jsou v předmětné věci podle názoru žalované dány. K námitkám žalobkyně, že řádně a včas splnila povinnost přihlášení zaměstnance dne 17. 3. 2011, žalovaná uvedla, že žalobkyně splnila svou povinnost ohlásit nástup zaměstnance do zaměstnání ve smyslu § 94 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, nicméně nesplnila svou povinnost ve smyslu § 41 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., neboť neohlásila, že k ní nastoupil do zaměstnání poživatel starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Ani předložením evidenčního listu důchodového pojištění není splněna ohlašovací povinnost zaměstnavatele, kterou podle svého tvrzení žalobkyně splnila až při kontrole v říjnu 2013. S poukazem na fikci, že neznalost zákona neomlouvá, žalovaná uzavřela, že prvostupňové rozhodnutí je zcela správné a zákonné, a proto námitky zamítla. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně uvedla následující žalobní body. Žalovaná uložila žalobkyni povinnost vrátit přeplatek, neboť její zaměstnanec pan O. F. pobíral v období od 15. 3. 2011 do 6. 8. 2012 neprávem starobní důchod, ačkoliv mu tato dávka nenáležela, neboť vykonával výdělečnou činnost při pobírání starobního důchodu před dosažením důchodového věku podle § 31 ZDP. Odpovědnost žalobkyně za vrácení přeplatku měla podle žalované vzniknout z důvodu, že žalobkyně neuvedla v oznámení žalovanému skutečnost, že zaměstnanec pobírá starobní důchod, a dále z důvodu, že zaměstnanec před vrácením přeplatku zemřel. Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání u žalobkyně dne 15. 3. 2011, přičemž žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost oznámit žalovanému nástup zaměstnance do zaměstnání dne 17. 3. 2011, přičemž v oznámení o nástupu do zaměstnání uvedl všechny jí známé údaje o zaměstnanci. Skutečnost, že pobírá starobní důchod, zaměstnanec žalobkyni ani přes její výslovný dotaz nesdělil. Žalobkyně neměla žádnou možnost, jak ověřit tvrzení zaměstnance o tom, zda je či není příjemcem předčasného starobního důchodu. Pokud žalovaná v napadeném rozhodnutí uvádí, že žalobkyně měla a mohla vědět, že zaměstnanec je poživatelem předčasného starobního důc