1 Afs 98/2010 — Nejvyšší správní soud

31 Af 13/2016- 144 - text pokračování - 12 - 31Af 13/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: Výzkumný Ústav Železniční, a.s., se sídlem Novodvorská 1698, Praha 4, zast. Mgr. Radovanem Kubáčem, advokátem se sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 16. 12. 2015, č. j. ÚOHS-R287/2014/VZ-44125/2015/322/DRu, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 16. 12. 2015, č. j. ÚOHS-R287/2014/VZ-44125/2015/322/DRu, a rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 7. 2014, č. j. ÚOHS-S757/2012/VZ-15188/2014/523/Krk/Mkb, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21.200 Kč, a to k rukám Mgr. Radovana Kubáče, advokáta se sídlem Olivova 2096/4, Praha 1, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2014, č. j. ÚOHS-S757/2012/VZ-15188/2014/523/Krk/Mkb (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), shledal žalovaný žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) a uložil žalovanému pokutu dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách ve výši 100.000 Kč. Správní delikt měl spočívat v tom, že žalobce veřejnou zakázku „Rekonstrukce svršku velkého železničního okruhu Zkušebního centra VUZ od km 6,800 do km 13,170“ nezadal v některém ze zadávacích řízení dle § 21 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil rozkladem ze dne 4. 8. 2014 (dále jen „rozklad“), který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 16. 12. 2015, č. j. ÚOHS-R287/2014/VZ-44125/2015/322/DRu (dále jen „druhostupňové rozhodnutí“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby Žalobce se domáhá zrušení druhostupňového, jakož i prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Považuje za nezákonný, smyslu a systematickému výkladu zákona o veřejných zakázkách odporující, postup a závěr žalovaného týkající se naplnění podmínek veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách. Většinou námitek, které žalobce v podaném rozkladu vznesl, se předseda žalovaného zabýval zcela nedostatečně, jeho rozhodnutí si na několika místech odporuje. Vykonáváním zkušebního provozu drážních vozidel, kterým zajišťuje podklady vyžadované pro vydání aktu vrchnostenské povahy, neuspokojuje potřeby veřejného zájmu. Tuto činnost vykonává na čistě komerční bázi - nesměřuje neurčitému okruhu osob, zajišťuje vždy zájem konkrétního podnikatele. Vedle nedostatečného zdůvodnění žalovaného v této otázce žalobce brojí proti tvrzení, že stát si existencí zákonné úpravy ponechává nad vykonáváním činnosti žalobce kontrolu. K tomu by však byla potřeba bezprostřední konkrétní ingerence z pozice vrchnostenského subjektu. Nicméně stát do činnosti žalobce nezasahuje vůbec. Navíc se žalovaný ve svých rozhodnutích nezabýval otázkou, zda tato činnost žalobce představuje alespoň minimální objem v jeho celkové činnosti – obě rozhodnutí jsou tak stižena vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce je standardní kapitálovou společností, jejímž účelem je dosažení zisku. Jeho pověření Ministerstvem dopravy není exkluzivní, při splnění podmínek jej může získat kterákoliv právnická osoba. Z posouzení kritérií vydefinovaných judikaturou a rozhodovací praxí ÚOHS je zřejmé, že i kdyby uspokojoval potřeby veřejného zájmu, tyto rozhodně mají průmyslovou nebo obchodní povahu. Není ani ovládán jiným veřejným zadavatelem. Společnost České dráhy, a.s. může být považována za sektorového, případně smíšeného zadavatele, v žádném případě však za zadavatele veřejného. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný v rámci svého vyjádření uvádí, že vykonávání zkušebního provozu slouží k zajištění bezpečnosti drážní dopravy, a je tak činností prováděnou za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, svědčící neurčitému okruhu osob. Účelem provádění zkušebního provozu není a nemůže být dosažení zisku žalobce, stát si nad touto činností ponechává kontrolu prostřednictvím zákonné úpravy. Žalobce je k provedení zkušebního provozu na požádání drážního správního úřadu (dále jen „drážní úřad“) povinen, nikoli oprávněn. Žalovaný trvá na tom, že společnost České dráhy, a.s. je v případě absence souvislosti s výkonem relevantní činnosti veřejným zadavatelem, který žalobce ovládá. Jeho závěry jsou dostatečně odůvodněny v napadeném rozhodnutí, na které v plné míře odkazuje. IV. Replika žalobce a doplnění žaloby Žalobce ve své replice zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí je nedostatečné a nepřezkoumatelné, žalovaný se se vznesenými námitkami nevypořádal vůbec, a pokud ano, tak vyhýbavě. Jím provedený výklad zákonné definice uspokojování potřeb veřejného zájmu je extenzivní a účelový. V dalším pak žalobce opakuje argumentaci uvedenou v žalobě a závěry z ní vyplývající. V doplnění žaloby ze dne 13. 9. 2017 žalobce shrnul argumentaci k jednotlivým zákonným podmínkám definice veřejného zadavatele a navrhl provedení sedmnácti listinných důkazů. V. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předně se soud zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Soud neshledal rozhodnutí žalovaného vnitřně rozporným. Na prvostupňové a druhostupňové rozhodnutí správního orgánu je při soudním přezkumu pohlíženo jako na jeden celek (rozhoduje-li o opravném prostředku správní orgán věcně, tedy jsou-li obě rozhodnutí o věci samé - srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 5 As 63/2011-92; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na: www.nssoud.cz). Rozhodnutí se vzájemně doplňují a výroky těchto rozhodnutí korespondují se závěry z nich vyplývajícími. Úvahy žalovaného soud považuje za ucelené a konzistentní, s jasně danou logickou strukturou. Žalovaný zvážil všechny zákonem uvedené podmínky pro naplnění statusu veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách a přehledně a srozumitelně je aplikoval na zjištěný skutkový stav. Rozhodnutí žalovaného je tedy z hlediska srozumitelnosti možno podrobit soudnímu přezkumu. Považuje-li soud rozhodnutí žalovaného za srozumitelné, může se dále zabývat přezkoumatelností rozhodnutí žalovaného z hlediska dostatečnosti jeho odůvodnění. Nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce v nedostatečném vypořádání se s většinou námitek přednesených žalobcem. Zdejší soud uvádí, že z odůvodnění rozhodnutí musí být mimo jiné seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené a které skutečnosti ve výsledku vzal za podklad svého rozhodnutí. Pro vypořádání některých námitek žalobce sice zvolil předseda žalovaného stručnost, rozhodně se však nejedná o případ, kdy by rozhodnutí obsahovalo toliko odkaz na to, že prvostupňové rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými – takovéto rozhodnutí by pak jistě trpělo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatečnost odůvodnění. Předseda žalovaného se zabýval odvolacími námitkami, zdůvodnil své úvahy a předložil konkrétní ucelenou argumentaci oponující argumentaci žalobce. Z napadeného rozhodnutí je patrná reakce na námitky žalobce i konkrétní úvahy žalovaného. Ostatně sám žalobce proti těmto úvahám v žalobě brojí konkrétní argumentací, a krajskému soudu proto nic nebrání v tom, aby správnost těchto úvah věcně posoudil. Ani této námitce žalobce tedy nelze přisvědčit. Žalobce dále namítá, že nenaplňuje ani jednu z podmínek stanovených v § 2 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách, a nemůže tedy být z povahy věci považován za veřejného zadavatele. Není tudíž ani osobou způsobilou ke spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách. Dle § 2 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách se za zadavatele veřejné zakázky (dále jen "zadavatel") pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel. Dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud 1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a 2. je financována převážně státem či