4 Ads 50/2009 — Nejvyšší správní soud

41 A 56/2016- 68 - text  pokračování 26 41A 56/2016 41A 56/2016-68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce L. P., narozeného ………., bytem …………., zast. obecným zmocněncem L. P., bytem ………., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/199664-920, sp. zn. SZ/197/2013/9S-VYK, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí vydaného žalovaným, rozhodnutí označené v záhlaví rozsudku. Toto rozhodnutí žalobce považuje za nesprávné z následujících důvodů: 1. Rozhodnutí žalovaného trpí vadami, neboť vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce žalovaný porušuje princip, který je zakotven v § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 2. Rozhodnutí žalovaného trpí vadami, neboť vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce nedbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem (ochrana zdravotně postižených a naplnění mezinárodních úmluv o nápomoci těmto osobám), kterým je ochrana zdravotně postiženého a zájem nad zabezpečením péče o tuto osobu, jak vyplývá ze smyslu příspěvku na péči. Současně dochází k porušení § 2 odst. 4 správní řád, kdy hodnocený stav neodpovídá okolnostem daného případu. 3. Žalobce s ohledem na svou duševní a mentální poruchu a v závislosti na ataky nemoci není schopen zvládat základní životní potřeby. Naplňuje tedy ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby, a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. 4. Dopady zdravotního stavu žalobce na schopnost zvládat základní životní potřeby. a) Orientace – neuznáno Žalobce není schopen v přijatelném standardu rozpoznat a rozeznávat zrakem – trpí fotofobií a agorafobií, nemá přiměřené duševní kompetence, není schopen orientovat se v obvyklém prostředí a v situacích, reagovat v nich v přijatelném standardu. b) Stravování – neuznáno Žalobce není schopen vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít v přijatelném standardu, dodržovat stanovený dietní režim. c) Oblékání a obouvání – neuznáno Žalobce není schopen vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem v přijatelném standardu. d) Tělesná hygiena – neuznáno Žalobce není schopen vykonávat každodenní hygienické potřeby v přijatelném standardu. e) Výkon fyziologické potřeby – neuznáno Užívání inkontinenčních pomůcek jasně prokazuje neschopnost zvládání této potřeby. PK MPSV toto zohledňuje, ovšem neuznává. Nutnost používat inkontinenční pomůcky nelze považovat za přijatelný standard. f) Péče o zdraví – uznáno g) Osobní aktivity – uznáno h) Péče o domácnost – uznáno i) Mobilita – neuznáno Žalobce vzhledem ke svému postižení se mimo uzavřené prostory bez oken pohybuje se zavřenýma očima. Z bytu vychází pouze k lékaři, výhradně v doprovodu druhé osoby. Přeprava obvyklými dopravními prostředky je vzhledem k duševnímu postižení naprosto vyloučena a probíhá, mnohdy s komplikacemi, formou sanitní přepravní služby. j) Komunikace – neuznáno Žalobce není schopen z důvodu psychického postižení komunikovat v přijatelném standardu. Zjednodušené uvažování bez domýšlení následků svého jednání, komunikace nepřiměřená věku, dané situaci a okolnostem. 5. Rozhodnutí se skládá z posudkových závěrů, které nebyly posuzovány jednotlivě, ovšem byly pouze doplňovány, čímž nemohly být posouzeny objektivně, nýbrž se vycházelo ze stejných hodnocení. Žalobci tedy bylo upřeno právo na spravedlivé a objektivní posouzení zdravotního stavu. 6. Rozhodnutí se skládá z posudkových závěrů, které však nebyly hodnoceny v souladu s § 25 zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, kdy k řízení o odvolání nebyly využity jiné podklady než k posouzení posudkovou komisí lékařské posudkové služby, přičemž jde především o sociální dávku, která se váže k sociálním schopnostem sebeobsluhy a životních potřeb, které sice mají mít primárně podklad ve zdravotním stavu, ale bez znalosti sociálních schopností osoby nelze dovozovat vliv lékařské diagnózy na závislost osoby na péči jiné osoby. Současně závěry posudkového hodnocení odvolacího orgánu nereflektují závěry posudkového hodnocení prvoinstančního orgánu. Nový posudkový závěr opět postrádá tento závazný podklad – sociální šetření, čímž je rozhodnutí vydáno v rozporu s § 3 správní rád, kdy nebyl stav věci zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a současně byl porušen § 2 odst. 4 téhož zákona, protože dochází k nedůvodným rozdílům při vymezování skutkově shodné situace. 7. Jednotlivé nezvládnutí základních životních potřeb rozhodné pro posouzení dávky nebyly hodnoceny v souladu se závěry lékařských zpráv a ani se zjištěnými při sociálním šetření. Závěry učiněné lékařskou posudkovou komisí jsou tedy nedostatečně podložené a neodůvodněné. Žalobce dále uvedl, že v předmětné věci u krajského soudu proběhlo již jedno řízení, kdy soud žalobci vyhověl. V odůvodnění rozsudku konstatoval: „Pokud jde o žalobce, jeho zásadním zdravotním problémem je choroba psychického rázu, která ovlivňuje veškeré jeho chování i jednání, přičemž soud má za to, že v tomto směru tato skutečnost je nezpochybnitelná a je zcela jasná, jak žalobci a jeho zmocněnci, tak také žalovanému a posudkovému lékaři úřadu práce i lékařům hodnotící zdravotní stav v PK MPSV. V rozhodnutí, které je touto žalobou napadáno, je zjištění soudu nerespektováno, kdy správní orgán nebere na tento nezpochybnitelný nález soudu ohled. Správní orgán ve svém rozhodnutí opět účelově přehodnocuje psychiatrickou diagnózu, resp. její závažnost a následně pouze dovozuje, v rozporu s lékařskými zprávami, její dopad na sebeobslužnost žalobce, a to bez jakéhokoliv takového zjištění v rámci sociálního šetření. Správní orgán ve svém rozhodnutí opět, tak jako při soudním řízení, argumentuje výhradně dílčími poznatky z lékařských zpráv, účelově vytržených z kontextu. Své závěry správní orgán ve svém rozhodnutí pouze dovozuje (závažnost psychiatrického onemocnění), aniž by se v lékařských zprávách taková zjištění nacházela – viz přílohy lékařských zpráv, resp. jejich závěry a doporučení. Opět se odvolává na z kontextu vytržené dílčí poznatky, např. na zjištění MUDr. B. z počátku terapie, kdy se posuzovaný krátkodobě pohyboval v okolí ordinace s otevřenýma očima. Bohužel během následujícího roku se zdravotní stav posuzovaného výrazně zhoršil, což zaznamenal i MUDr. B. Stav po roční terapii hodnotil jako nepříznivý s tím, že posuzovaný není schopen sebeobsluhy bez pomoci druhé osoby ani v minimální míře. Tento závažný lékařský závěr vyhotovený přímo pro účely LPS a PK MPSV byl však na všech úrovních posudkového řízení zcela ignorován. Navíc byla do pokladů v rozhodnutí tato lékařská zpráva s tímto závěrem zařazena až po několika urgencích a opakovaném podání. Fakta, nikoliv vymyšlené a různě dovozené hypotézy ohledně psychického postižení a jeho dopadu na sebeobsluhu žalobce, která jsou uvedena v přiložených lékařských zprávách a jsou následující: MUDr. B. – psychiatr – uvádí, zcela závislý na pomoci jiné osoby. MUDr. P. – psychiatr – uvádí, zcela závislý na pomoci jiné osoby. PhDr. M. – klinický psycholog – uvádí, zcela závislý na pomoci jiné osoby. Tvrzení správního orgánu v rozhodnutí, že výše uvedení lékaři, a to ve shodě skrze dodané lékařské zprávy, dospěli ke stejnému závěru jako posudková komise, opět neodpovídá skutečnosti. Argumentace správního orgánu v novém rozhodnutí nepřinesla žádné nové poznatky nebo zjištění o psychickém postižení žalobce, která by podpořila jeho rozhodnutí. Všechny argumenty správního orgánu byly již projednány v rámci žaloby u Krajského soudu v Brně, který je ve zdůvodnění rozsudku považuje za nedostatečné. Správní orgán ve svém rozhodnutí opět argumentuje zjištěními MUDr. P. v místě bydliště žalobce, i když je tato argumentace naprosto shodná s tou, která byla předložena Krajskému soudu v Brně, a ten ji považoval za zcela nedostatečnou. Interpretace šetření předsedy PK MPSV ČR v Českých Budějovicích MUDr. P. je zcela odlišná od jejího skutečného průběhu. Ten byl také již projednán Krajským soudem v Brně. Dle protokolu z návštěvy MUD