6 Ads 16/2013 — Nejvyšší správní soud

62 Ad 4/2016- 374 - text - 20 - pokračování 62 Ad 4/2016 62 Ad 4/2016-374 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: M. H., bytem B. 182 zastoupen JUDr. Petrem Hrnčířem, advokátem sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha proti žalovaná: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina sídlem Vrchlického 46, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12.4.2016, č.j. KRPJ-38306-170/ČJ-2010-1600KR, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 12.4.2016, č.j. KRPJ-38306-170/ČJ-2010-1600KR, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 409 Kč k rukám JUDr. Petra Hrnčíře, advokáta, sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12.4.2016, č.j. KRPJ-38306-170/ČJ-2010-1600KR, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie kraje Vysočina pro vnější službu (dále jen „náměstek KRPV“) ve věcech služebního poměru ze dne 26.10.2010, č.j. KRPJ-38306/ČJ-2010-1600NU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla podle § 181 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), zamítnuta žádost žalobce ze dne 1.9.2010 o zaplacení dlužné částky za odpracované hodiny v období let 2007, 2008 a 2009. Žalovaná rozhodovala poté, co Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.5.2015, č.j. 8 Ad 13/2011-53, zrušil rozhodnutí Policejního prezidenta ČR ze dne 1.4.2011, č.j. PPR-27407-13/ČJ-2010-99KP, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítá, že závěry žalované jsou v diametrálním rozporu s provedeným dokazováním a že se žalovaná neřídila závazným právním názorem Městského soudu v Praze vysloveným v rozsudku ze dne 14.5.2015, č.j. 8 Ad 13/2011-53. Shrnutí provedených výslechů bylo zkresleno, je nepřesné a jsou opomenuty podstatné informace o skutkovém stavu. Závěry žalované, že operačním důstojníkům byly předem plánovány přestávky na určitý čas a operační důstojníci tyto přestávky takto čerpali, nemají podle žalobce podklad v provedeném dokazování a odporují mu. Podle žalobce z provedeného dokazování vyplývá, že se na integrovaném operačním středisku Jihlava (dále jen „IOS Jihlava“) v relevantním období nejednalo o přestávky na jídlo a odpočinek dle § 60 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2003 Sb., jak tvrdí žalovaná. Žalovaná nezapočítávala žalobci v relevantním období do doby výkonu služby jednu odpracovanou hodinu u 12 hodinové směny a dvě hodiny u 24 hodinové směny. Žalobce tak má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 3. Podle žalobce žalovaná v napadeném rozhodnutí sice odkazuje na služební předpisy, ale nesprávně je aplikuje. Podstatným je v dané věci § 60 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. a závazný právní názor Městského soudu v Praze. Z provedeného dokazování vyplývá, že plány služeb neobsahovaly údaje o přestávkách, příslušníci nebyli s tvrzenými přestávkami seznamováni. Z výslechu p. D., p. M. a p. Š. podle žalobce plyne, že přestávky vkládal do ekonomického informačního systému EKIS (dále jen „EKIS“) p. D. a jeho sekretářka a jednalo se čistě o formální vkládání, přičemž přestávky byly vkládány všem operačním důstojníkům na stejnou dobu. Podle žalobce výpovědi i písemná stanoviska vedoucího IOS Jihlava p. D. působí mnohdy nevěrohodně, účelově a logicky si protiřečí. 4. Podle žalobce dále nebylo možné pro účely čerpání přestávky předat pracoviště zastupujícímu kolegovi, a to s ohledem na charakter služby, její tehdejší organizaci a personální podstav. Proto p. D. začal namísto 12 hodinových služeb plánovat 24 hodinové, došlo ke sloučení pracoviště Pelhřimov a Havlíčkův Brod (které obsluhoval žalobce) a tísňovou linku a lustrace informací zabezpečoval mnohdy jeden příslušník. Příslušníci neměli možnost ve stanovenou dobu nastoupit na tvrzenou přestávku. Pokud žalovaná tvrdí, že přestávky byly plánovány, tak tento závěr podle žalobce odporuje provedeným důkazům. 5. Pokud žalovaná dovozuje, že si žalobce ani další operační důstojníci na nastavený systém přestávek, resp. přesčasů, nestěžovali nadřízeným, tak toto tvrzení podle žalobce odporuje provedenému dokazování; vedoucí směn jakožto nadřízení běžných operačních důstojníků i p. D. ve svých výpovědích uvádějí, že tato skutečnost byla opakovaně předmětem stížností a diskuzí na poradách IOS Jihlava v relevantním období. Na služební poměr je třeba aplikovat princip ochrany slabší strany, který je taktéž založen na vztahu nadřízenosti a podřízenosti, a to ještě silněji než vztah pracovněprávní. 6. Žalobce dále namítá, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu všechny odpracované hodiny přesahující zákonem stanovený fond pracovní doby je nutno posoudit jako přesčasové hodiny. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce uvádí, že nezapočítané přestávky do fondu pracovní doby jsou odpracovanými přesčasovými hodinami, za něž mu náleží poměrná část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku, včetně úroků z prodlení. 7. Žalobce dále poukazuje na to, že mu byly nařizovány i neproplacené přesčasové směny, z nichž mu též byly odečítány přestávky. Jednalo se o tzv. zelené hodiny, přitom žalobce má za to, že jejich nařizování nebylo odůvodňováno vůbec nebo pouze personální nedostatečností. 8. Žalobce dále namítá, že není zřejmé, na základě čeho si žalovaná a Policejní prezident ČR, resp. policejní prezidium, mezi sebou věc postupovali a vraceli. Aby mohl Policejní prezident ČR vrátit věc k dalšímu řízení žalované, tento prostup by musel být v napadeném rozhodnutí zdůvodněn. 9. Žalobce také poukazuje na to, že žalovaná činila v řízení záměrně průtahy a obstrukční kroky. Svoji argumentaci žalobce rozhojnil v podané replice a uvedených důvodů se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalované 10. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že náměstek KRPV, který byl po vydání prvostupňového rozhodnutí ustanoven na služební místo ředitele Krajského ředitelství policie kraje Vysočina (dále jen „ředitel KRPV“), tedy do postavení odvolacího orgánu, vyjádřil pochybnost o své podjatosti ve smyslu § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), a předložil Policejnímu prezidentovi ČR, nadřízenému v postavení ředitele bezpečnostního sboru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., své stanovisko s návrhem na určení jiného služebního funkcionáře. Policejní prezident ČR po projednání odvolání ve své poradní komisi ve smyslu § 194 zákona č. 361/2003 Sb. rozhodnutím ze dne 1.4.2011, č.j. PPR-27407-13/ČJ-2010-99KP, odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl. V novém odvolacím řízení poté žalovaná postupovala v souladu s názorem Městského soudu v Praze a řízení vedl ředitel KRPV; v době rozhodování o tom, kdo nové řízení povede, již důvod k vyloučení služebního funkcionáře pominul. Žalobce byl dne 3.8.2015 vyrozuměn o složení senátu poradní komise ředitele KRPV a v průběhu odvolacího řízení nikdy nevyjádřil explicitně námitku nepříslušnosti ředitele KRPV k rozhodování věci. 11. Žalovaná má za to, že v souladu s názorem Městského soudu v Praze v rámci nového projednání věci provedla důkladné dokazování, a to formou výslechů i těch svědků, kteří byli v předcházejícím řízení vyslechnuti, se záměrem dodržet zásadu materiální pravdy a zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. 12. Žalovaná uvádí, že služební poměr je specifickým vztahem, k němuž se vztahují přísnější požadavky na plnění služebních úkolů. Příslušníci policie jsou při plnění služebních povinností povinni vždy zakročit, jak vyplývá z § 10 odst. 1 a 2 a § 11 písm. a) a b) zákona č. 273/2008 Sb. Výkon povinností policisty má svá specifika, v některých službách a služebních činnostech vyžaduje okamžitou reakci bez ohledu na to, že je nařízena doba pro odpočinek a jídlo. 13. Žalovaná dále uvádí, že i sám žalobce při jednání poradní komise Policejního prezidenta ČR připustil, že přestávky na IOS Jihlava byly čerpány, pokud to faktický stav umožnil. I když příslušníci IOS Jihlava subjektivně popisovali čerpání přestávek na IOS Jihlava spíše jako čerpání přiměřené doby na jídlo a odpočinek, z hlediska nestranného zhodnocení je podstatné, že mohli přerušit službu v případě čerpání přestávky a po tuto dobu mohli být zastupováni jiným příslušníkem. Pokud mohla být služba přerušena na dobu