6 As 126/2013 — Nejvyšší správní soud

63 A 3/2018- 28 - text 10 63 A 3/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a JUDr. Petra Polácha ve věci žalobce: Spolek K-Fontána, IČ: 270 52 788 sídlem č. p. 188, 664 01 Kanice proti žalovanému: Úřad městské části města Brna, Brno-střed, sídlem Dominikánská 264/2, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2018, čj. MCBS/2018/0119559/GRIE, sp. zn. 2010/MCBS/2018/0117502/2 takto: I. Rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ze dne 12. 7. 2018, čj. MCBS/2018/0119559/GRIE, sp. zn. 2010/MCBS/2018/0117502/2, se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí průběhu správního řízení 1. Dne 9. 7. 2018 bylo svolatelem (žalobcem) oznámeno žalovanému shromáždění „Hudbou proti násilí“, které se má konat dne 21. 7. 2018 od 18.00 do 22.00 hodin na veřejném prostranství náměstí Svobody v Brně, za účelem výkonu práva svobody projevu. Účelem daného shromáždění je výkon práva svobody projevu. Má jít o shromáždění občanů města Brna, kteří chtějí dát najevo svoji nespokojenost se vzrůstajícím násilím a tolerancí ke xenofobním projevům. Akce se má uskutečnit na náměstí Svobody s tím, že z menšího pódia, které zajistí žalobce, promluví nespokojení občané a rovněž vystoupí hudebníci se skladbami věnovanými problematice násilí a ostatní účastníci shromáždění budou mít možnost tyto hudebníky doprovodit na jednoduché hudební nástroje, které zajistí organizátor. 2. Dne 11. 7. 2018 bylo během osobní schůzky s osobou zmocněnou jednat jménem žalobce, Ing. J. S., navrženo, aby se toto shromáždění vzhledem k pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 34 C 103/2015 (dále také „rozsudek sp. zn. 34 C 103/2015“), konalo na Zelném trhu. Na tuto dohodu Ing. S. nepřistoupil s odůvodněním, že záměrem je konání shromáždění na centrálním brněnském náměstí. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný jako úřad příslušný dle § 2a písm. a) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, v rozhodném znění (dále jen „shromažďovací zákon“), rozhodl ve věci shromáždění tak, že z důvodu ochrany práv a svobod jiných stanovil podmínky konání shromáždění. Podmínky byly stanoveny následovně. Nebylo připuštěno pronesení projevů řečníků a hudební vystoupení za použití zvukové aparatury či jiného zesilovače zvuku, jakož i produkce hluku přesahující pro chráněné venkovní prostory stavby č. p. 76, která je součástí pozemku p. č. 133 v k. ú. Město Brno, obec Brno, hodnoty 50 dB a pro chráněné vnitřní prostory stavby č. p. 76, která je součástí pozemku p. č. 133 v k. ú. Město Brno, obec Brno, hodnoty 40 dB. 4. Dle žalovaného je v souvislosti s vydáním pravomocného rozsudku sp. zn. 34 C l03/2015 Statutární město Brno povinno zdržet se imisí ve formě hluku (akustického tlaku) pocházejících z pořádaných akcí tak, aby hodnota ekvivalentní hladiny akustického tlaku nepřesahovala stanovené limity korespondující se stanovenými podmínkami pro konání shromáždění. 5. Ačkoli měl žalovaný na paměti, že povinnost je uložena především Statutárnímu městu Brno, řídil se zásadou vzájemného souladu postupů orgánů veřejné moci, a proto citovaný rozsudek a jím uložené povinnosti zohlednil v rámci regulace ohlášeného shromáždění. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 6. V žalobě ze dne 16. 7. 2018 žalobce předně uvedl, že dle jeho názoru rozsudky soudů v civilním sporu, jakožto individuální právní akty, jsou závazné toliko mezi stranami, tedy mezi Statutárním městem Brnem a žalobci (manžely N.). Jen stěží mohou zavazovat i žalovaného, který rozhoduje v přenesené působnosti o podmínkách konání shromáždění. Zde považoval žalobce za nutné uvést, že hlučná ulice má hlasitost 70 dB, běžný hovor pak cca 60 dB. Pokud by se žalobce tedy měl řídit limity, které žalovaný pro politické shromáždění nastavil, pak by nemohl použít megafon a veřejně promluvit k očekávané stovce návštěvníků. Tím pádem ovšem nemůže realizovat své ústavně zaručené právo na shromažďování. 7. Dále uvedl, že se v podobné situaci již jednou ke Krajskému soudu v Brně se správní žalobou obrátil, přičemž mu rozsudkem ze dne 15. 6. 2017, čj. 63 A 2/2017-28, bylo dáno za pravdu. Žalovaný ovšem zřejmě závěr správního soudu nerespektoval a nadále stanovoval podmínky pro konání shromáždění v rozporu se základními politickými právy. 8. Žalobce poté akcentoval důležitost shromažďovacího práva a jeho ústavní zakotvení v čl. 19 odst. 1 Listiny základních práva a svobod (dále jen „Listina“). Integrální součástí shromažďovacího práva je tedy svoboda projevu, tj. možnost na shromáždění projevovat své názory, což se typicky děje formou veřejných projevů, které (pokud je to nutné s ohledem na rozlehlost plochy a množství účastníků shromáždění) bývají zesilovány prostřednictvím megafonu. Pokud není možné na shromáždění projevit svůj názor dostatečně hlasitým způsobem, tedy takovým, aby jej slyšeli minimálně ostatní účastníci shromáždění, pak nelze vůbec mluvit o výkonu shromažďovacího práva. Pod pojem svobody projevu lze podřadit i hudební vystoupení, o to více za situace, když žalobce deklaroval, že bude mít politický obsah. Tím, že žalovaný nastavil hlukové limity přesně tak, jak mu uložil civilní soud v jiném soudním sporu, znemožnil výkon ústavně garantovaného shromažďovacího práva. Rozhodnutí o stanovení podmínek shromáždění lze již z tohoto důvodu považovat za nezákonné. 9. Podle názoru žalobce byly dále podmínky pro konání shromáždění ve smyslu § 8 odst. 2 shromažďovacího zákona nastaveny nezákonně, když nebyl dodržen požadavek na omezení shromažďovacího práva jen v nezbytných případech; nadto žalovaný sáhl k řešení neproporcionálnímu, když zmíněný rozsudek Městského soudu v Brně neměl být dostatečným důvodem pro stanovení hlukových limitů. Žalobce poukázal rovněž na důvod zavedení institutu stanovení podmínek do shromažďovacího zákona a též na doktrinální závěry, které podporují stanovisko žalobce. 10. Dle žalobce nemůže být rozsudek sp. zn. 34 C 103/2015 vynesený v sousedském sporu s manžely N., důvodem pro stanovení podmínek shromáždění. Nejde o dostatečný důvod pro omezení základního lidského práva. Nejde o „nezbytný případ“ ve smyslu § 8 odst. 2 shromažďovacího zákona rovněž z toho důvodu, že žalovaný sám (stejně jako třetí osoby) není rozsudkem civilního soudu vázán, neboť jedná za stát v přenesené působnosti, nikoli za Statutární město Brno, které je rozsudkem vázáno. Žalobce tedy uvedl, že se lze přiklonit spíše k tomu, že Statutární město Brno se musí zdržet imisí ve formě hluku, které by samo vytvářelo, neodpovídá ovšem za hluk třetích osob, které jakožto vlastník musí na základě zákona strpět. Nadto hlukové limity jsou již nastaveny veřejnoprávními předpisy a i z tohoto důvodu se nejedná o „nezbytný případ“ pro upravení podmínek v samotném rozhodnutí. Obdobně by bylo nadbytečné, aby rozhodnutí obsahovalo podmínky, že žalobce nesmí během shromáždění rabovat, zabíjet policisty či házet dlažební kostky. Obec nesmí své soukromoprávní povinnosti přenášet při rozhodování v přenesené působnosti na další adresáty právních norem, např. na svolatele shromáždění (resp. žalobce). 11. Žalobce uzavřel, že rozsudek sp. zn. 34 C 103/2015 nepředstavuje dostatečný důvod pro omezení základního lidského práva s ohledem na zásadu proporcionality. Nejde o „nezbytný případ“ ve smyslu § 8 odst. 2 shromažďovacího zákona rovněž z těchto důvodů: (i) Shromáždění „Hudbou proti násilí“ netrpí žádnými problematickými aspekty, které by byly dle judikatury důvodem pro omezení shromáždění; (ii) žalovaný sám není rozsudkem civilního soudu vázán, neboť jedná za stát v přenesené působnosti, nikoli za Statutární město Brno, které je rozsudkem vázáno, což v minulosti potvrdil správní soud; (iii) Hlukové limity jsou již nastaveny veřejnoprávními předpisy, a proto je zbytečné, aby žalovaný (jen z důvodu vydání civilního rozsudku pro město) tyto limity jakkoli dále prohluboval. 12. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Vyjádření žalovaného 13. V podání ze dne 17. 7. 2018 žalovaný uvedl, že se cítí být rozsudkem sp. zn. 34 C 103/2015 vázán a jednalo se o jediný důvod stanovení podmínek konání shromáždění. Zároveň vyjádřil svůj názor, že civilní soud prvního stupně ani odvolací civilní soud se nezabývaly meritem věci, jelikož byl vydán rozsudek pro uznání. Dále polemizoval nad otázkou, zda jakožto příjemce oznámení o konání shromáždění může ovlivnit užívání předmětného pozemku (náměstí Svobody) a zda vůbec disponuje právním nástrojem k tomuto omezení. 14. Závěrem navrhl s ohledem na závaznost pravomocného rozsudku sp. zn. 34 C 103/2015, aby Krajský soud v Brně žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 15. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodné