6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 279/2017- 25 - text pokračování 7 30 A 279/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a JUDr. Petra Polácha ve věci žalobce: V. I., státní příslušnost Ukrajina zastoupen advokátem JUDr. Filipem Mochnáčem sídlem Heršpická 5, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2017, č. j. MV-86722-5/SO-2014 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím zamítla žalovaná odvolání žalobce proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 14.5.2014, č.j. OAM-673-17/DP-2014, kterým byla podle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“) zamítnuta žádost žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Správní orgány konstatovaly, že byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území ve smyslu ust. § 56 odst. 1 písm. j) posledně citovaného zákona. II. Obsah žaloby 2. V rámci žaloby žalobce namítal, že žalobou napadené rozhodnutí nepředstavuje výsledek přezkumu rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, neboť žalovaná v napadeném rozhodnutí pouze cituje obsah odvolání žalobce a následně uvádí pasáže rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Žalobce dále namítal, že nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že by u žalobce měla být shledána existence jiné závažné překážky jeho pobytu na území České republiky, přičemž konkrétně namítal, že závěr správních orgánů, že by žalobce, co by jednatel společnosti AIST RV, s.r.o., neměl vykonávat ve skutečnosti úkoly jednatele, nemá oporu ve shromážděných podkladech. Žalobce dále namítal, že správní orgány neuvedly žádná ustanovení konkrétního právního předpisu, na jejichž základě dovodily, že by činnost žalobce neměla být činností jednatele citované společnosti. Žalované ani prvostupňovému správnímu orgánu není svěřena pravomoc otázku činnosti jednatele obchodní společnosti posuzovat. Pokud by mělo být uvažováno o naplnění zákonného důvodu pro zamítnutí žádosti žalobce uvedené v ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., pak by o jeho naplnění mohlo být uvažováno v případě, bylo-li by zjištěno, že žalobce nevykonává pro obchodní společnost žádnou činnost, nebo v případě, vyšlo-li by najevo, že je zaměstnán v pracovním poměru, studuje apod.; muselo by být zjevné, že účast v právnické osobě není skutečným účelem pobytu žalobce na území České republiky. Žalobce dále namítal, že účel pobytu plní i s ohledem na ust. § 37 odst. 1 písm. b) posledně citovaného zákona je třeba zdůraznit, že důvodem pro zrušení příslušného povolení má být výlučně skutečnost, že žalobce neplní účel pobytu, nikoli, že tento účel hypoteticky neplnil v minulosti. Žalobce dále namítal, že se žalovaná nevypořádala s tvrzeními a důkazy předloženými žalobcem. III. Vyjádření žalované k žalobě 3. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že ve svém rozhodnutí podrobně popsala, na základě čeho dospěla k závěru, že žalobce po dobu předchozího povolení k dlouhodobému pobytu nepůsobil jako jednatel ve společnosti AIST RV, s.r.o. Z provedeného výslechu žalobce vyplynulo, že pro společnost pracoval manuálně na drobných stavbách a prováděl kontroly stavebních prací. Pokyny mu přitom uděloval pan Verbitsky. Žalobce neměl ponětí o obchodním vedení společnosti ani o jejích finančních záležitostech. Nevěděl, kolik měla společnost zaměstnanců, neznal předmět činností ostatních jednatelů a byly zjištěny ještě další skutečnosti, které jsou uvedeny v žalobou napadených rozhodnutích. Tyto skutečnosti vyplynuly z výslechu žalobce a je z nich zjevné, že činnost žalobce v této společnosti neměla charakter podnikatelské činnosti, nýbrž výkonu závislé práce. Žalovaná uvedla, že z žaloby nevyplývá, s jakými tvrzeními a důkazy se neměla podle žalobce vypořádat. Žalovaná dále uvedla, že se zcela ztotožnila s názorem prvostupňového správního orgánu, proto argumentace uvedená v žalobou napadeném rozhodnutí je obdobná jako v případě prvostupňového správního rozhodnutí. Přesto napadené rozhodnutí obsahuje úplné vypořádání odvolacích námitek opřené o četnou judikaturu. V rámci prvostupňového správního rozhodnutí byl dostatečně rozebrán právní pohled na povahu činnosti jednatele společnosti. Žalovaná odmítla námitku, že by nebyla oprávněna posoudit tuto činnosti při aplikaci zákona č. 326/1999 Sb. Dále uvedla, že je zcela irelevantní, zda byly či nebyly naplněny podmínky pro zamítnutí žádosti podle ust. § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., neboť žádost žalobce byla zamítnuta podle jiného ustanovení tohoto zákona. Ohledně aplikace ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. j) citovaného zákona žalovaná uvedla, že svůj názor opírá o rozsáhlou judikaturu k níž doplňuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16.8.2017, č.j. 30 A 55/2015-98. IV. Posouzení věci soudem 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl za splnění podmínek ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) bez nařízení jednání. 5. Žalobce nejprve namítal, že žalobou napadené rozhodnutí žalované v podstatě nepředstavuje výsledek přezkumu rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, neboť žalovaná pouze cituje obsah odvolání žalobce a následně cituje pasáže prvostupňového správního rozhodnutí. Tato žalobní námitka není důvodná. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalované zcela jasně vyplývá, že tato rozhodovala za situace, kdy se ztotožnila se skutkovými a právními závěry správního orgánu I. stupně, přičemž se vypořádala se všemi podstatnými odvolacími důvody, jak byly žalobcem uplatněny v podání ze dne 30.10.2014, kterými bylo doplněno původně tzv. blanketní odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. 6. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (k tomu viz jeho rozsudek ze dne 31.10.2014, č.j. 6 As 161/2013-25) připustil, že odvolací orgán není povinen vyčerpávajícím způsobem reagovat na každou námitku s níž se již dříve vyrovnal prvostupňový správní orgán. Odvolací orgán může na argumentaci obsaženou v prvostupňovém rozhodnutí pouze odkázat, popř. tuto rozvinout a doplnit o chybějící argumenty. Při soudním přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání je třeba vycházet ze skutečnosti, že správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti, a tedy vydaná správní rozhodnutí obou stupňů spolu tvoří jeden celek. Případné mezery v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, které by jinak způsobovaly nepřezkoumatelnost, mohou zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvého stupně. 7. Žalobce dále namítal, že ze shromážděných podkldů nevyplývá, že by nevykonával činnost jednatele společnosti AIST RV, s.r.o. V této souvislosti žalobce dále doplnil, že správní orgány neobjasnily, o jaká ustanovení konkrétního právního předpisu svoje úvahy opřely. 8. K této žalobní námitce soud uvádí, že z obsahu odůvodnění žalobou napadených správních rozhodnutí i příslušné spisové dokumentace zcela jasně vyplývá, že žalovaná i prvostupňový správní orgán při hodnocení otázky, zda žalobce v rozhodném období vykonával činnost jednatele či nikoliv, vycházely především z výslechu žalobce, konaného dne 5.3.2014. V jeho rámci žalobce uvedl, že si v současné době opatřuje finanční prostředky jako podnikatel prostřednictvím firmy AIST. Ředitele této společnosti je pan Verbitsky s tím, že zdravotní pojištění za žalobce zřejmě platí uvedená osoba. Žalobce uvedl, že pracuje pro firmu AIST jako ředitel s tím, že kontroluje stavby a manuálně pracuje i jako zedník. Jeho práce pro společnost AIST spočívá kromě kontroly ve vytyčení řady domů i jejich založení. Žalobce dále uvedl, že nezná identifikační číslo společnosti ani neví, co tento termín znamená. Úkoly a pokyny mu dával telefonicky pak Verbitsky jako hlavní ředitel, společnost má 44 jednatelů, s nimiž komunikoval pouze telefonicky v tom směru, že pokud někdo nevěděl, co má například dělat s kanalizací, obrubníkem, chodníkem, nadomřskou výškou, tak si zavolali, aby to bylo správně. Žalobce nevěděl, jakou práci vykonávají ostatní jednatelé, činnosti pro společnosti AIST RV, s.r.o. vykonával do Vánoc roku 2013. Žalobce nevěděl kolik má společnost zaměstnanců. Žalobce dále uvedl, že vykonával činnost pro společnost TURBOSTAV, s.r.o., rovněž kontroloval, zda u staveb je dodržen například pravý úhel. Se společností TURBOSTAV, s.r.o. nemá zatím uzavřenu žádnou smlouvu. 9. Prvostupňový správní orgán v