6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 8/2016- 57 - text 10 30Ad 8/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: KF Brno s.r.o., IČ 282 67 761, se sídlem Lidická 700/19, Brno, zastoupený Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalovaný: Státní úřad inspekce práce, sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2016, č. j. 6778/1.30/15-6 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2016, č. j. 6778/1.30/15-6, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 800 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupkyně, Mgr. Martiny Šamlotové, advokátky. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 24. 3. 2016, č. j. 26380/9.30/15-25. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) který měl spáchat tím, že umožnil výkon nelegální práce třem fyzickým osobám – cizincům makedonské státní příslušnosti panu A. I., nar. X, ve dnech 19. 11. 2012 a 22. 1. 2013 výkon závislé práce spočívající v prodeji u pultu, panu S. S,, nar. X, dne 19. 11. 2012 výkon závislé práce spočívající v pečení pizzy, a panu F. B., nar. X, dne 22. 1. 2013 výkon závislé práce kuchaře spočívající v přípravě těsta na pizzu a přípravě pizzy, mimo pracovněprávní vztah, čímž bylo podle prvostupňového orgánu porušeno ustanovení § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a § 89 zákona o zaměstnanosti. 2. V dané věci je podstatná také skutečnost, že zdejší soud se tímto případem již jednou zabýval a to pod sp. zn. 36 Ad 3/2014. Jelikož se poznatky a právní závěry z již řešené věci promítají také v nyní projednávané věci, krajský soud stručně přiblíží i je. Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 10. 2013, č. j. 3420/1.30/13/14.3 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně ze dne 25. 7. 2013, č. j. 10356/9.30/13/14.3-RZ) a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, který měl spáchat tím, že umožnil výkon nelegální práce fyzickým osobám – cizincům makedonské státní příslušnosti panu A. I., nar. X, ve dnech 19. 11. 2012 a 22. 1. 2013 výkon závislé práce spočívající v prodeji u pultu, panu S. S., nar. X, ve dne 19. 11. 2012 výkon závislé práce spočívající v pečení pizzy, a panu F. B., nar. X, dne 22. 1. 2013 výkon závislé práce kuchaře spočívající v přípravě těsta na pizzu a přípravě pizzy mimo pracovněprávní vztah, čímž bylo podle prvostupňového orgánu porušeno ustanovení § 3 zákoníku práce a § 89 zákona o zaměstnanosti. 3. V tehdejší věci zdejší soud dospěl k závěru, že došlo k procesním pochybením na straně správních orgánů. Žalovaný založil svůj závěr o zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností zejména na záznamech o skutečnostech zjištěných při kontrole totožnosti. Nejednalo se sice o skrytý výslech, jak tehdy tvrdil žalobce, nýbrž o vysvětlení ve smyslu § 137 odst. 1 správního řádu, nicméně tyto záznamy nebylo možno použít jako důkazní prostředek samostatně v rámci řízení o správním deliktu, pokud ve správním řízení nebyl proveden výslech makedonských státních příslušníků F. B., nar. X, a A. I., nar. X. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že oba správní orgány se dopustily pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které měl za následek takovou vadu řízení, pro kterou je třeba napadené rozhodnutí zrušit ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v podané žalobě uvedl, že nepovažuje výslech Ing. P. za věrohodný, přičemž z jejího výslechu vyplývá, že nad rámec svého oprávnění nahlížela do protokolu o kontrole, ač na daném úseku již nepracovala. Ve své výpovědi navíc neuvedla osobu S. S. stejně jako pan L., tj. ani samotná přítomnost této osoby nebyla v daných dnech prokázána žádnými důkazy. 5. Dle žalobce navíc výslech pana L. neprokázal nic, neboť nebyl schopen vybavit si jména a další podrobnosti. Dle žalobce tak zejména nebylo možno dospět k závěru, že osoby A. I., S. S. a F. B. na uvedených místech vykonávaly závislou činnost, resp., že se v daných dnech na uvedeném pracovišti vůbec nacházely (S. S.). Žalobce navíc uvedl, že i kdyby byly specifikované osoby v danou dobu na pracovišti, nebyly prokázány definiční znaky závislé práce tak, jak požaduje konstantní judikatura, zejména s ohledem na nepobírání mzdy. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný především odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, neboť žaloba se svým obsahem značně překrývala s podaným odvoláním. 7. Žalovaný k tvrzením týkajícím se rekvalifikace či zaučování uvedl, že žalobce nedisponoval živnostenským oprávněním „Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů a školení, včetně lektorské činnosti“, což jako subjekt s alespoň základní znalostí pracovního práva měl vědět. Dále uvedl, že skutečnost, že by uvedené osoby nepobíraly mzdu, samo o sobě neznamená nenaplnění znaku nadřízenosti a podřízenosti, resp. hospodářské závislosti. Žalovaný tak uvedl, že i kdyby se jednalo o vztah žáka a učitele, jedná se také o vztah nadřízenosti a podřízenosti dle školského zákona. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. Dle ustanovení § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání. 10. Z kontrolního spisu prvostupňového orgánu vyplývá, že správní řízení bylo se žalobcem zahájeno na základě kontroly provedené dne 22. 1. 2013 v jeho provozovně Pizzerie PICEA umístěné na adrese Masarykova 33, Brno. K této kontrole dal podnět Celní úřad Brno. Za kontrolovanou osobu byl kontrole přítomen pan S. S., o němž prvostupňový orgán zjistil, že je bratrem jednatele žalobce pana F. S. Dále kontrolní pracovníci zjistili, že v provozovně byly přítomny dvě osoby, a to F. B., nar. X, a A. I., nar. X, oba st. příslušnosti Makedonie, přičemž vykonávali práci v kuchyni. Prvostupňový orgán zjistil dotazem u cizinecké policie, že jmenovaní cizinci pobývali v inkriminované době v ČR na základě výjezdního příkazu (pan I.), resp. přechodně bez víza po dobu 90 dnů (pan B.). Dále rovněž zjistil, že tito cizinci nejsou hlášeni jako zaměstnanci žalobce na České správě sociálního zabezpečení, přičemž nemají ani povolení k zaměstnání. Ze záznamů o skutečnostech zjištěných při kontrole totožnosti vyplývá, že oba cizinci pokládaným otázkám rozuměli, nicméně tlumočil jim pan S. S. 11. Následně bylo se žalobcem zahájeno správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu umožnění výkonu nelegální práce, v rámci něhož prvostupňový orgán dal žalobci možnost vyjádřit se k předmětu řízení, přičemž žalobce namítl nepoužitelnost záznamů z provedené kontroly, jakož porušení práva na tlumočníka. Žalobce navrhl jako důkaz provedení výslechu dotyčných cizinců, tento důkaz však ve správním řízení nebyl proveden. 12. V prvostupňovém rozhodnutí správní orgán uvedl, že při pořízení záznamů při kontrole postupoval podle ustanovení § 44 zákona o inspekci práce v návaznosti na ustanovení § 26 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole a dále § 15 správního řádu. Uvedené záznamy nebylo možno považovat za výslech osob zjištěných při výkonu pracovní činnosti na pracovišti, ale za písemné zachycení zjištěných skutečností inspektorem na pracovišti. Ohledně namítaného porušení práva na tlumočníka prvostupňový orgán uvedl, že cizinci záznam podepsali, a to i poté, co byli dotázáni na pomoc tlumočníka, kdy odpověděli „ano, rozuměl jsem“. Cizinci však v průběhu celého sepisování záznamů neprohlásili, že český jazyk neovládají. S překladem jim pomáhal také pan S. S., který nebyl v postavení tlumo