— Nejvyšší správní soud

30 Af 93/2016- 44 - text 9 30Af 93/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobce: VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol. insolvenční správce dlužníka SLOVLIKER ČR, s. r. o. sídlem Koliště 259/55, Brno proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2016, č. j. 27255-2/2016-900000-304.4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zabrání zboží (neznačeného lihu). 2. Celní úřad pro Zlínský kraj provedl dne 29. 7. 2015 místní šetření v provozovně SLOVLIKER ČR, s. r. o. na adrese Lidická 1322, Kunovice (v bývalém daňovém skladu), v rámci kterého bylo vysloveno zajištění neznačeného lihu. Poté celní úřad dne 28. 8. 2015, pod č. j. 40666-2/2015-640000-61, vydal rozhodnutí o zajištění. Odvolání insolvenčního správce dlužníka SLOVLIKER ČR, s. r. o. (žalobce) proti rozhodnutí o zajištění bylo zamítnuto rozhodnutím Generálního ředitelství cel ze dne 18. 12. 2015, č. j. 58611-2/2015-900000-304.4. 3. Dne 2. 3. 2016 zahájil celní úřad s insolvenčním správcem řízení o zabrání neznačeného lihu, v němž rozhodnutím ze dne 21. 4. 2016, č. j. 9981-5/2016-640000-12, rozhodl o zabrání zboží. Konkrétně výrokem I. rozhodl podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů, o zabrání zboží obsaženého v tabulce č. 1 (nedenaturovaný líh obsažený ve výrobcích s celkovým obsahem lihu v těchto výrobcích nejméně 15 % objemových lihu) a konstatoval, že vlastníkem uvedeného zabraného zboží se podle § 22 odst. 4 zákona č. 676/2004 Sb. stává stát. Tabulka č. 1: Zboží zabrané podle výroku I. rozhodnutí o zabrání Položka Balení (skleněné lahve v litrech) Obsah lihu v % Množství (ks) 1 Královský Panákův Gin - 0,7 40 8 2 Královská Lemon Vodka – 0,7 40 350 3 Slovácká Panákova Meruňkovice - 0,5 38 450 4 Královský Panákův GIN - 0,7 40 48 5 Bylinná Hořká jemná - 0,7 40 224 6 Královský Panákův GIN – 0,7 40 5 7 Bylinná hořká – 0,7 40 40 8 Bylinná hořká jemná – 0,7 40 313 9 Lihovina s aroma rumu - 1 40 10 10 Lihovina s aroma vodka - 1 40 6 11 Lihovina s aroma hořká -0,7 40 8 12 Lihovina s aroma broskev - 0,7 38 24 13 Lihovina s aroma vodka – 0,7 40 3 14 Lihovina s aroma vodka – 0,7 40 5 15 Lihovina s aroma rumu 0,7 45 36 16 Královská Lemon Vodka – 0,7 40 364 17 Královská Medová Vodka – 0,7 40 5 18 Královská Medová Vodka Jemná – 0,7 40 504 19 Královská Panákova Borovička – 0,7 40 120 20 Královská Panákova Vodka – 0,7 40 359 21 Královská Panákova Vodka velmi jemná - 0,7 40 55 22 Královská Panákův FERNET – 0,7 40 1 23 Královská Peach Vodka - 0,7 40 3 24 Královský Medvědí Brum - 0,7 45 271 25 Královský Medvědí Brum - 0,7 45 372 26 Královský Panákův Fernet Citrus - 0,7 40 40 27 Královský Panákův Fernet Classic - 0,7 40 16 28 Královský Panákův Gin - 0,7 40 2747 29 Slovácká Panákova Hruškovice - 0,5 38 21860 30a Slovácká Panákova Meruňkovice - 0,5 38 21105 30b Slovácká Panákova Meruňkovice - 1 38 28 31 Slovácká Panákova Vodka - 0,5 38 30 32 Slovácký Panákův GIN - 0,7 40 488 33a Slovácký Panákův UM - 0,5 38 41847 33b Slovácký Panákův UM - 1 38 1974 34 Slovácký Tuzemský Panák - 0,5 38 6006 35 Slovácký UM Jemný - 1 38 1 Výrokem II. celní úřad rozhodl o zabrání zboží podle § 69 odst. 2 písm. b) zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, ve znění pozdějších předpisů, uvedeného v tabulce č. 2. Také v tomto případě celní úřad konstatoval, že vlastníkem zabraného zboží se stává stát podle § 70 odst. 1 zákona č. 307/2013 Sb. Tabulka č. 2: Zboží zabrané podle výroku II. rozhodnutí o zabrání Položka č. Balení (plastové barely) Obsah lihu v % Množství (kg) 36 Hruška aroma 45 50,88 Položka č. Balení (skladovací kovové nádrže) Obsah lihu v % Množství (l) 37 Líh jemný 96,2 1650 38 Líh bezvodý 99,9 7960 4. K odvolání insolvenčního správce žalovaný změnil napadené rozhodnutí tak, že upravil odkazy na ustanovení právních předpisů obsažených ve výrocích I. a II. správního orgánu I. stupně. Žalovaný konstatoval, že zboží zabrané ve výroku I. je zabráno podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 676/2004 Sb. a zboží uvedené ve výroku II. podle § 69 odst. 2 písm. a) zákona č. 307/2013 Sb.; ve zbytku rozhodnutí celního úřadu potvrdil. II. Shrnutí obsahu žaloby 5. Insolvenční správce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou z důvodu, že žalovaný nesprávně posoudil porušení povinností dlužníka. 6. Dne 26. 6. 2012 vydal Celní úřad Uherské Hradiště exekuční příkaz prodejem movitých věcí, v němž byl dlužník poučen o zákazu nakládat se sepsanými věcmi. Při respektování poučení dlužník s lihem nenakládal. Nemohl tedy porušit povinnost označit líh ve spotřebitelském balení podle § 3 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb. poté, co mu bylo oprávnění k provozování daňového skladu zrušeno. Spáchání deliktu podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 676/2004 Sb., resp. dle § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 307/2013 Sb. je tedy vyloučeno. Žalovaný nedostatečně zohlednil, že v době, kdy bylo dlužníkovi povolení k provozování daňového skladu odňato, nemohl s lihovinami jakkoli nakládat v důsledku inhibitoria a nemohl je označit podle zákona o povinném značení lihu. 7. K situaci navíc přispěl sám správní úřad, který navzdory vydanému exekučnímu příkazu exekuci v přiměřené době neprovedl. Správní úřad tedy na jedné straně zakázal dlužníkovi s věcmi nakládat, nicméně v roce 2016 zboží zabral z důvodu tvrzeného správního deliktu. Postup správního úřadu v rámci exekuce tak podle žalobce představuje liberační důvod, neboť vzniklý stav nemohl dlužník ovlivnit. K tomu žalobce odkázal na judikaturu správních soudů, z níž plyne, že následky dysfunkce veřejné moci nelze klást k tíži jednotlivce. 9. Na základě popsaných důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného, případně i jemu předcházející rozhodnutí celního úřadu, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl tvrzené nedostatky napadeného rozhodnutí. Má za to, že řádně vypořádal odvolací námitky a že podaná žaloba je bezpředmětná. V podrobnostech odkázal na odůvodnění správních rozhodnutí. 11. K námitce, že nemohla být porušena povinnost označit výrobky v průběhu inhibitoria, žalovaný odkázal na strany 4 až 6 napadeného rozhodnutí, kde se uvedenou argumentací žalobce zabýval. 12. Co se týče namítaného porušení zásad insolvenčního řízení, žalovaný zdůraznil, že dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zabrání lihu přecházejí věci do vlastnictví státu (§ 42d odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů). S propadnutými nebo zabranými výrobky se podle § 42d odst. 3 citovaného zákona naloží způsobem stanoveným zvláštními předpisy (např. zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích) nebo se tyto výrobky zničí. 13. V posuzovaném případě byl zajištěn líh, který se v okamžiku zajištění nacházel ve volném daňovém oběhu. Správce daně podle § 78 zákona o spotřebních daních může povolit v daňovém skladu jeho zpracování a předmětný neznačený líh tak může být dán do dražby [§ 2 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů]. Výtěžek z dražby by připadl státu. Postupem správce daně nedošlo ke zkrácení majetkové podstaty dlužníka, ani ke zkrácení věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení. 14. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci soudem 15. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 16. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). 17. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 18. V posuzované věci žalobce zpochybňuje závěry žalovaného, že byly naplněny zákonné důvody pro zabrání vybraných výrobků podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 676/2004 Sb., resp. podle § 69 odst. 2 písm. a) zákona č. 307/2013 Sb. 19. Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti. 20. SLOVLIKER ČR, s. r. o. byl oprávněným provozovatelem daňového skladu, ve kterém vyráběl vybrané výrobky (lihoviny); povolení k provozování daňového skladu mu bylo vydáno dne 4. 11. 2010. Rozhodnutím Celního ředitelství Olomouc ze dne 6. 8. 2012, č. j. 4400-4/2012-130100-23, mu bylo povolení k provozování daňového skladu odejmuto. 21. Dne 7. 6. 2012 byla vůči dlužníkovi SLOVLIKER ČR, s. r. o. zahájena daňová exekuce. Neznačený líh byl Celním úřadem Uherské Hradiště sepsán v protokolu o sou