1 Afs 135/2004 — Nejvyšší správní soud

31 A 294/2017- 100 - text 9 31 A 294/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Václava Štencla, MA a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobců: a) VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST a. s. IČO 494 55 842 sídlem Soběšická 820/156, 638 01 Brno zastoupen advokátem Mgr. Markem Vojáčkem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 b) statutární město Jihlava IČO 002 86 010 sídlem Masarykovo nám. 1, 586 28 Jihlava proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17, 117 05 Praha 1 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2017, č. j. 14863/2017-MZE-15110, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2017, č. j. 14863/2017-MZE-15110, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Krajský úřad Kraje Vysočina, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“) rozhodnutím ze dne 13. 1. 2016, č. j. KUJI 3752/2017, sp. zn. OŽPZ 2699/2016 OI-11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve výroku I. podle § 6 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“) zrušil dvanáct rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru lesního a vodního hospodářství a zemědělství, jimiž bylo provozovateli – žalobci a) vydáno povolení k provozování vyjmenovaných vodovodních řadů a kanalizačních stok pro žalobce b) a ve výroku II. stanovil vykonatelnost svého rozhodnutí ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o povolení k provozování uvedených vodovodů a kanalizací pro nového provozovatele. Na základě odvolání žalobců a) a b) žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 7. 2017, č. j. 14863/2017-MZE-15110 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změnil výrok II. především tak, že se odkládá vykonatelnost prvostupňového rozhodnutí do 31. 12. 2018, a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. Proti napadenému rozhodnutí podali žalobci a) a b) samostatné žaloby, které soud spojil usnesením ze dne 20. 9. 2019, č. j. 31 A 294/2017-84, ke společnému řízení. II. Shrnutí stanovisek účastníků řízení 2. Žalobce a) se domáhá zrušení správních rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami (zejména s námitkou nicotnosti výpovědi i odstoupení od provozní smlouvy). Výpověď i následné odstoupení od Smlouvy o provozu vodovodů a kanalizací, o nájmu vodovodů a kanalizací, o správě a rozvoji majetku vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu ze dne 17. 12. 1996 (dále jen „provozní smlouva“) byly zdánlivé, neboť pro projevení vůle ze strany zástupce žalobce b) neexistovalo rozhodnutí rady města, kterým by vytvořila vůli města. Možnost výpovědi nájemní smlouvy či odstoupení od ní z důvodu zániku práva hospodaření nebyla připuštěna zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“). Provozní smlouva je uzavřena na dobu určitou, proto ji nebylo možné podle § 677 občanského zákoníku z roku 1964 vypovědět. Z důvodu změny vlastnického práva ji může vypovědět pouze nájemce. Žalovaný si dále posoudil předběžnou otázku trvání provozní smlouvy v rozporu s pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně, který dospěl k závěru, že práva a povinnosti Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO přešla na žalobce b). K ukončení procesu vystoupení z tohoto svazku nedošlo (ten je dokončen až majetkovým vypořádáním) a právo hospodaření tohoto svazku stále trvá. Žalobce a) platil nájemné řádně a včas, nebyl proto důvod pro odstoupení od smlouvy. Krajský úřad se dále dopustil procesního pochybení, když řízení do vydání uvedeného rozsudku nepřerušil. 3. Žalovaný k žalobě žalobce a) poukazuje na judikaturu, z níž podle něj vyplývá, že vystoupením ze svazu ztrácí svaz právo nakládat s infrastrukturou vystoupivších členů. Představa, že provozní smlouva má ryze soukromoprávní charakter, neodpovídá skutečnosti a rozsudek Krajského soudu v Brně nepředstavuje ucelené vyřešení otázky přechodu práv a závazků na vystoupivší vlastníky infrastruktury. Nelze tak ustoupit od principů vytčených v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 35/2013. Činnost žalobce a) je v rozporu s projevem vůle žalobce b). Námitka nedostatku jeho vůle je účelová, neboť ze všech okolností je patrné, že žalobce b) činil všechny kroky k tomu, aby provoz vodovodů a kanalizací získal pod svou kontrolu. Rozsudek Krajského soudu v Brně se týká jen hrazení nájemného za období leden až březen 2013 a nezabývá se otázkou výpovědi předmětné smlouvy, není tudíž vyčerpávající, a správní orgány si tak musely o otázce platnosti smlouvy učinit úsudek samy. Rozsudek byl napaden dovoláním a tentýž soud v jiném rozsudku zaujal odlišný právní závěr. Žalobce a) přiznává, že nerespektuje právo žalobce b) na odměnu. Zjevně tedy jedná bez dobré víry a přechod práv a závazků nerespektuje. Nehrazením nájemného tak sám vyloučil aplikaci § 680 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964 (de facto tím žalobce smlouvu sám vypověděl). Opačný přístup by byl v rozporu s dobrými mravy a nemůže požívat právní ochrany. 4. Žalobce b) se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí v části, v níž změnilo výrok II. prvostupňového rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že měnící část napadeného správního rozhodnutí není odůvodněna a je nepřezkoumatelná. Žalovaný se jeho argumentací nezabýval. I přesto, že ke ztrátě podmínek provozování došlo již před čtyřmi lety, odložil vykonatelnost rozhodnutí o dalších šestnáct měsíců. Legalizoval provozování infrastruktury ve vlastnictví žalobce b) žalobcem a) bez toho, že by splňovala zákonné podmínky. To mu právní úprava neumožňuje. Žalovaný si přisvojil působnost jiného úřadu rozhodnout o povinnosti veřejné služby provozovatele vodovodu nebo kanalizace, kterou lze navíc uložit maximálně na rok, aniž by nadto řádně vedl řízení a aniž by svůj postup řádně odůvodnil. Jihlavské vodovody a kanalizace, a. s. přitom splňuje zákonné podmínky a požádala o vydání povolení k provozování dotčené infrastruktury. Žalovaný ani nestanovil podmínky provozování dotčené infrastruktury, čímž umožnil Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko pobírat nájemné. Rozhodnutí je v rozporu se zákonem, dobrými mravy, právem chráněnými zájmy obyvatel Jihlavy, pomíjí vlastnické právo žalobce b) a jeho vůli, aby žalobce a) nadále neprovozoval jeho infrastrukturu. Žalovaný rozhodl o odkladu vykonatelnosti a tedy o přikázání povinnosti veřejné služby (které je totožné s vyvlastněním), aniž by stanovil náhradu žalobci b). 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě žalobce b) uvádí, že podmínkou provozování infrastruktury je vydání příslušného povolení, jež je podmíněno uzavřením dohody s vlastníky provozně souvisejících vodovodů a kanalizací. Absence této dohody brání tomu, aby danou infrastrukturu provozoval žalobcem zvolený provozovatel. Vzájemné vypořádání práv mezi žalobcem a dalšími vlastníky infrastruktury a Svazem vodovodů a kanalizací je věcí jejich jednání. Součástí nároků může být právo na vydání bezdůvodného obohacení. Tvrzení o nepřezkoumatelnosti je liché. Odložení vykonatelnosti rozhodnutí není uložením veřejné služby. Takové řešení by připadalo v úvahu teprve tehdy, když by v přiměřené lhůtě nebylo možno vydat povolení jinému provozovateli. Odložení vykonatelnosti je vhodnější rovněž z hlediska vlastníka infrastruktury, neboť si lze představit úspěšné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Na placení nájemného nemá rozhodnutí vliv. 6. Ve svých dalších podáních žalobci setrvali na svých stanoviscích, které podpořili dalšími dílčími argumenty, a vymezili se proti argumentaci druhého ze žalobců. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud v Brně na základě včas podaných žalob přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházejícího jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek [§ 51 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. III.a Posouzení důvodnosti žaloby žalobce a) 8. Žalobce a) předně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se n