7 Afs 44/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Af 64/2017- 51 - text 13 31 Af 64/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: ROBSTAV k.s., IČO: 27430774 sídlem Mezi vodami 205/29, Modřany, 143 00 Praha 4 zastoupen advokátem Mgr. Filipem Toulem členem sdružení Čech – Toul, sdružení advokátů sídlem Lannova tř. 16/13, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR sídlem Na Pankráci 546/56, Nusle, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 25. 5. 2017, č. j. ÚOHS-R0059/ 2017/VZ-15983/2017/321/Oho takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 21. 7. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 25. 5. 2017, č. j. ÚOHS-R0059/2017/VZ-15983/2017/321/Oho (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým předseda žalovaného potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2017, č. j. ÚOHS-S0053/2017/VZ-08221/2017/531/JLí (dále též „rozhodnutí prvního stupně“), a rozklad podaný žalobcem zamítl. 2. Rozhodnutím prvního stupně žalovaný jakožto příslušný orgán dle § 112 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. 9. 2016 (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), ve výroku I. postupem dle § 118 odst. 5 písm. a) zákona o veřejných zakázkách zamítl návrh žalobce na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – osoby zúčastněné na řízení a) (dále též „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „R6 (D6) Nové Strašecí – Řevničov“, zadávané v užším řízení, jejíž oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 9. 2016 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 26. 9. 2016 pod ev. č. zakázky 632641, ve znění opravy uveřejněné dne 7. 11. 2016, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 29. 9. 2016 pod ev. č. 2016/S 188-337385, ve znění opravy uveřejněné dne 9. 11. 2016 pod ev. č. 2016/S 216-362924 (dále též „veřejná zakázka“), neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 nebo 2 citovaného zákona. 3. Výrokem II. rozhodnutí prvního stupně žalovaný postupem dle § 118 odst. 5 písm. c) zákona o veřejných zakázkách zamítl návrh žalobce na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky v části návrhu směřující proti postupu zadavatele při poskytnutí dodatečných informací k zadávacím podmínkám, ve které žalobce uvedl, že má „za to, že dodatečné informace nebyly poskytnuty v souladu se zákonem, zejména co se týká obsahu, kdy na řadu dotazů bylo odpovězeno obecně“, neboť tento nebyl podán osobou k tomu oprávněnou. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v souhrnu nesouhlasil se závěry předsedy žalovaného uvedené v jeho rozhodnutí, které napadal ve třech žalobních bodech. 5. Měl za to, že zadavatel stanovil technické kvalifikační předpoklady dle § 56 odst. 3 písm. c) zákona o veřejných zakázkách v rozporu se zákonem, když v bodě 3.7.1 kvalifikační dokumentace veřejné zakázky požadoval, aby osoba na pozici stavbyvedoucího k osvědčení o odborné kvalifikaci prokázala realizaci minimálně jedné dokončené nebo zprovozněné silniční dopravní stavby ve finančním objemu minimálně 500 mil. Kč bez DPH a u zástupce stavbyvedoucího prokázání zkušenosti s minimálně jednou dokončenou nebo zprovozněnou mostní stavbou ve finančním objemu minimálně 25 mil. Kč bez DPH. 6. Žalobce byl toho názoru, že zákonodárce skrze poznámky pod čarou jasně stanovil, co je myšleno pojmem „odborná kvalifikace“ uvedeném v § 56 odst. 3 písm. c) zákona o veřejných zakázkách. Tím měla být autorizace dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu povolání“). Tento závěr měla také podpořit poznámka pod čarou uvedená u § 54 písm. d) zákona o veřejných zakázkách pojednávajícím o dokladu osvědčujícím odbornou způsobilost dodavatele a dalších osob, jelikož tato přímo odkazuje na zákon o výkonu povolání. Zákon o veřejných zakázkách tak přesně vymezuje, jaké předpoklady může zadavatel požadovat po uchazečích stran jejich vedoucích zaměstnanců. Jistě to nemá být finanční objem v minulosti realizovaných zakázek, ale ona autorizace, která jako jediná dává záruku, že se jedná o osobu kvalifikovanou, odborně způsobilou. Zaměstnanci (stavbyvedoucí) o finančním objemu jimi dříve provedených zakázek navíc nemusí vůbec vědět. Současně ani skutečnost, že i určitý objem prací realizují na požadované pozici, nezaručuje provedení zadávané veřejné zakázky odborně a řádně, tedy včas a bez vad. S touto argumentací žalobce se dle jeho názoru žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal. Požadovaná informace podle žalobce pak zadavateli k ničemu neslouží, pouze nezákonně zužuje rozsah možných uchazečů, je zcela neadekvátní, nesouvisí se způsobilostí uchazečů předmětnou zakázku realizovat, a je tak bezpochyby diskriminační. Žalobce tedy nadále spatřoval napadený úkon zadavatele v rozporu s § 6 a § 56 zákona o veřejných zakázkách. 7. Dále žalobce tvrdil, že zadavatelem zvolená lhůta pro doručení žádostí o účast v délce 47 dnů, následně prodloužená o dalších 66 dnů nebyla dostatečná. Minimální zákonná délka lhůty pro doručení žádostí o účast je 56 dnů pro zakázku o předpokládané hodnotě 300 mil. Kč. Předmětná veřejná zakázka má přitom předpokládanou hodnotu 1,153 miliardy Kč, tedy je cca 4x finančně objemnější. Tomu ovšem neodpovídá délka lhůty k podání žádostí o účast, s čímž však předseda žalovaného nesouhlasil a považoval ji za dostatečnou. Žalobce však tento závěr neměl za argumentačně podpořený s výjimkou tvrzení toho, že příprava žádosti o účast je administrativně nenáročná. Žalobce se však s tímto hodnocením vzhledem k předpokládané hodnotě veřejné zakázky a náročnosti vyjednávání uchazečů ke splnění kvalifikačních kritérií neztotožnil, a považoval stanovenou lhůtu k podání žádostí o účast za nastavenou v rozporu se zákonem, a to zejména s § 6 zákona o veřejných zakázkách. 8. Naposledy žalobce namítl, že kvalifikační dokumentace neobsahuje informace (např. financování, požadavek zadavatele na dispozici s obalovnou apod.) pro zadávací řízení podstatné. Předsedovi žalovaného vytkl, že tuto námitku v napadeném rozhodnutí nevyvrací jinak než tím tvrzením, že se v případě posuzované veřejné zakázky jedná o pouhou kvalifikační dokumentaci, která nemusí obsahovat žádné žalobcem požadované informace. S tím však žalobce nesouhlasil, jelikož dle jeho názoru by i kvalifikační dokumentace měla obsahovat alespoň základní informace o veřejné zakázce, jejím financování, požadavkům na strojní vybavení apod. III. Vyjádření žalovaného 9. Předseda žalovaného v rámci svého vyjádření doručeného zdejšímu soudu dne 2. 10. 2017 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K samotným žalobním námitkám nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval následující. 10. K výhradě nastavení technických kvalifikačních předpokladů v bodě 3.7.1 kvalifikační dokumentace veřejné zakázky v rozporu se zákonem uvedl, že s ohledem na faktickou neurčitost pojmu odborné kvalifikace je zadavatel do určité míry oprávněn obsah daného pojmu v mezích zákona stanovit sám. Měl za to, že pozice stavbyvedoucího pro dopravní stavby a pozice zástupce stavbyvedoucího pro mosty a inženýrské konstrukce je pro řádnou realizaci zadávané veřejné zakázky klíčová. Požadované reference odborné způsobilosti stavbyvedoucích se v daném případě současně týkají obdobného plnění, a tedy bezprostředně souvisí s předmětem dané veřejné zakázky. Pokud pak jde o nastavené finanční limity kvalifikačního požadavku odborné způsobilosti stavbyvedoucích, jsou významně nižší než předpokládaná hodnota veřejné zakázky, tudíž měl žalovaný i tyto za přiměřené a legitimní. Za rozhodné žalovaný považoval, že stanovení technických kvalifikačních předpokladů patří v mezích zákona k výlučným oprávněním zadavatele, kdy formulace „lepších“ kvalifikačních předpokladů nepřísluší ani žalobci, ani žalovanému, který může toliko přezkoumávat, zda zadavatel postupoval v zadávacím řízení v souladu se zákonem a zásadami v něm zakotvenými. Nakonec shrnul, že zákon o veřejných zakázkách možnost požadovat referenci v rámci prokazování odborné způsobilosti dle § 56 odst. 3 písm. c) zákona o veřejných zakázkách nevylučuje, a že odborná způsobilost stavbyvedoucích byla s přihlédnutím k okolnostem případu, zejména významu, náročnosti a způsobu realizace veřejné zakázky, stanovena v souladu se zákonem. 11. Předseda žalovaného v souvislosti s námitkou nedostatečné délky lhůty pro podán