8 As 12/2015 — Nejvyšší správní soud

62 A 213/2017- 43 - text 8 pokračování 62 A 213/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Ing. J. F. bytem F. pod Ž. h. 46 zastoupen Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem sídlem Svatoplukova 1209, Frýdek-Místek proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.7.2017, č.j. KUJI 50359/2017, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22.7.2017, č.j. KUJI 50359/2017, a rozhodnutí obce Fryšava pod Žákovou horou ze dne 9.6.2017, kterým byla odmítnuta žádost žalobce ze dne 31.5.2017 o poskytnutí informací, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 783 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Szkandery, advokáta, sídlem Svatoplukova 1209, Frýdek-Místek. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22.7.2017, č.j. KUJI 50359/2017, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí obce Fryšava pod Žákovou horou (dále jen „obec“) ze dne 9.6.2017 (bez č.j.), kterým byla odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace ze dne 31.5.2017, v níž žalobce požadoval poskytnout vyúčtování právních služeb obci za období červen 2016 až květen 2017, rozpis všech právních služeb po jednotlivých úkonech, dále informaci, kdy byly úkony činěny a po jak dlouhou dobu (a to včetně vyúčtování, popř. faktur), smlouvy na samostatnou právní službu od června 2016 do května 2017 a dále objednávky takových právních služeb. Obec coby povinný subjekt ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), dospěla k závěru, že je namístě poskytnutí informace odmítnout, neboť postup žalobce vyhodnotila jako zneužití práva. Žalovaný její závěry v napadeném rozhodnutí potvrdil s tím, že žalobce dlouhodobě vůči obci postupuje šikanózním způsobem. I. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce s hodnocením žalovaného nesouhlasí. Odkázal-li žalovaný na četnost dřívějších žádostí žalobce o informace a na to, že žalobce dříve působil na pozici starosty, tak k tomu žalobce uvádí, že již v této funkci není a má na poskytnutí uvedených informací právo. Žalobce uvádí, že má zájem na řádném chodu obce a transparentnosti nakládání s finančními prostředky, což je důvodem, proč využívá svého práva veřejné kontroly. Posouzení tohoto jednání jako šikanózního je pouze subjektivním názorem žalovaného a na povinnost informace poskytnout by takový názor neměl mít vliv. 3. Žalobce poukazuje na to, že svými vlastními prostředky zajišťuje tisk soukromých letáků za účelem větší informovanosti občanů a rozšíření prvku veřejné kontroly. Žalovaným uváděná četnost žádostí o informace je vyústěním neochoty obce a důsledek marné snahy žalobce. Žalovaný nemá ze zákona právo žádným způsobem omezovat nebo kontrolovat nakládání žadatele s poskytnutými informacemi a není oprávněn hodnotit způsob jejich využití. Žalobce tak nečiní pro svoji politickou agitaci; jeho jednání je nutné chápat odděleně od jeho bývalé funkce starosty. Samotný fakt, že žalobce tuto funkci zastával, je žalovaným využíván pro odmítnutí informace poskytnout. 4. Žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené a prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 5. Žalovaný nesouhlasí se žalobou a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 6. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem; žalovaný navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 7. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 8. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 9. V posuzované věci není mezi účastníky řízení sporu o otázky skutkové; sporu je o to, zda jednání žalobce žádajícího informace bylo zneužitím práva, či nikoli. Žalobce dne 31.5.2017 obec požádal, aby mu poskytla následující informace: vyúčtování právních služeb pro obec za období červen 2016 až květen 2017, rozpis všech právních služeb po jednotlivých úkonech, kdy byly úkony činěny a po jak dlouho dobu (a to včetně vyúčtování, faktur) a jednotlivé smlouvy na právní služby od června 2016 do května 2017, včetně objednávek těchto právních služeb. 10. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží. 11. Východiskem pro zdejší soud při posouzení věci bylo především to, že hlavním smyslem a účelem práva na informace je kontrola činnosti veřejné moci, a to v řadě aspektů, v jejichž rámci je hospodaření s veřejnými prostředky jedním z nejvýznamnějších. „Toto základní právo a jemu odpovídající povinnost orgánu veřejné moci je klíčovým prvkem vztahu mezi státem a jednotlivcem; jeho smyslem je participace občanské společnosti na věcech veřejných, tzn. že informování veřejnosti se týká fungování veřejné moci jako takové; pomocí těchto informací ji může veřejnost kontrolovat.“ (nález Ústavního soudu ze dne 15.11.2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, č. 223/2010 Sb. ÚS). Z ústavně garantovaného práva na informace ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod coby imanentní součásti demokratického právního státu plyne, že je třeba poskytnout zásadně veškeré požadované informace, ledaže existují závažné důvody, které převáží nad právem na informace; tyto výjimky jsou upraveny na zákonné úrovni, zejména v § 9 až § 11 zákona č. 106/1999 Sb., který v podrobnostech upravuje způsob výkonu práva na informace a tomu odpovídající postupy povinného subjektu při vyřizování žádostí o informace. Také střet práva na informace a povinnosti zachovávat mlčenlivost je vyřešen ve prospěch poskytování informací (§ 19 zákona č. 106/1999 Sb.). 12. Důvody či podmínky pro odmítnutí poskytnutí informací z důvodu zneužití práva z povahy věci na zákonné úrovni neupravuje, neboť zpravidla se bude jednat o individualizované, specifické okolnosti, které ve vzájemném souhrnu budou naplňovat koncept zneužití práva, jak byl vymezen judikaturou Ústavního soudu a správních soudů. „…zákaz zneužití práva je pravidlo českého vnitrostátního práva, včetně práva veřejného, které vyplývá z povahy České republiky jako materiálního právního státu založeného na určitých vůdčích hodnotách, k nimž vedle úcty ke svobodě jednotlivce a ochraně lidské důstojnosti patří mimo jiné i úcta k harmonickému sociálnímu řádu tvořenému právem a odepření ochrany jednání, které práva vědomě a záměrně využívá v rozporu s jeho smyslem a účelem.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27.5.2010, č.j. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb. NSS). Podle Ústavního soudu lze „…za zneužití procesního práva považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem nebo zmařit řádný postup řízení. Jedním z případů zneužití procesního práva je šikanózní jednání; od obyčejného zneužití práva se liší tím, že je vedeno přímým úmyslem způsobit protistraně škodu.“ (nález Ústavního soudu ze dne 25.7.2012, sp. zn. I. ÚS 988/12 č. 223/10 Sb. ÚS). 13. Lze dovodit, že o zneužití práva na informace se jedná tehdy, kdy je toto právo uplatňováno nikoli za účelem ochrany již zmiňované hodnoty, jíž je v tomto případě zájem na hospodárném a transparentním nakládání s veřejnými prostředky, nýbrž je vedeno primárně snahou o posílení vlastního soukromého zájmu a poškození jiného, zpravidla systematicky a úmyslně, s cílem kupř. samoúčelně zahltit povinný subjekt. „Pokud by se v konkrétním případě ukázalo, že žádost o informace, které by bylo jinak třeba vyhovět, má za cíl poškodit dotčenou osobu, jíž se informace týká (např. ji šikanovat, vydírat, vyprovokovat vůči ní nenávist apod.), bylo by možné předmětné informace odepřít na základě principu zákazu zneužití práva“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.3.2015, č.j. 8 As 12/2015-46). „Omezit přístup k informacím dle § 11 odst. 1 lze přitom jen tehdy, pokud by poskytnutím mohlo být nepřiměřeně narušeno jiné základní právo, případně i z jiných závažných důvodů ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Například