1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

62 Af 78/2017- 60 - text 8 pokračování 62 Af 78/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Scott Automation a.s. sídlem Úlehlova 36/49, Podivín zastoupen Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem sídlem Jana Palacha 121/8, Břeclav proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.7.2017, č.j. 33211/17/5000-10470-711844, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27.7.2017, č.j. 33211/17/5000-10470-711844, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč k rukám Mgr. Petra Houžvičky, advokáta, sídlem Jana Palacha 121/8, Břeclav. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 27.7.2017, č.j. 33211/17/5000-10470-711844, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměry Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 9.8.2016, č.j. 3516270/16/30000-31471-708652 a č.j. 3516251/16/30000-31471-708652, kterými byl žalobci vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 105 331 Kč a 596 873 Kč. 2. Žalovaný dospěl ke stejnému závěru jako správce daně, že žalobce byl i po skončení reorganizace v rámci insolvenčního řízení zahájeného dne 26.5.2011 a ukončeného dne 9.1.2013 povinen (v návaznosti na výzvu poskytovatele dotace ze dne 13.2.2014, č.j. 2014/10206-831) vrátit část dotace; protože tak žalobce neučinil, dopustil se zadržení těchto finančních prostředků a tudíž porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 3 písm. f) a 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce namítá, že pohledávka poskytovatele dotace z titulu nevyúčtované částky dotace poskytnuté ex-ante před zahájením insolvenčního řízení je pohledávkou vzniklou před rozhodnutím o úpadku. Pokud měl poskytovatel dotace zájem na jejím uspokojení, měl ji přihlásit do insolvenčního řízení. Jelikož pohledávka poskytovatele dotace nebyla přihlášena do insolvenčního řízení, nebylo s ní počítáno v reorganizačním plánu dlužníka a zanikla podle § 356 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), dne 20.7.2012 právní mocí usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 29 INS 9034/2011-B-55 ze dne 7.2.2012, jímž byl schválen reorganizační plán. Poskytovatel dotace s ohledem na dikci § 356 odst. 1 insolvenčního zákona od účinnosti reorganizačního plánu nebyl věřitelem žalobce (dlužníka), proto žalobce nebyl povinen (ani oprávněn) poskytovateli dotace poskytnutou dotaci v části, která nebyla spotřebována na způsobilé výdaje projektu, vrátit. 4. Žalobce v této souvislosti uvádí, že poskytovatel dotace měl přihlásit svoji pohledávku (kterou měl vůči žalobci z titulu dosud nevyúčtované částky dotace, jež byla žalobci poskytnuta předem jako záloha) do insolvenčního řízení jako pohledávku podmíněnou, vázanou na podmínku, že v době stanovené pro realizaci projektu nebude tato částka dotace (vůbec nebo alespoň částečně) použita v souladu s podmínkami dotace, případně jako pohledávku přibližně vyčíslenou ve smyslu § 175 in fine insolvenčního zákona, jejíž konečná výše závisela na vyúčtování dotace. Podle žalobce na uvedeném nic nemění skutečnost, že ve lhůtě pro přihlášení pohledávek poskytovatel dotace nevěděl, jakou část dotace žalobce použije v souladu s podmínkami dotace a jakou nikoli. Tato okolnost byla řešitelná přihlášením 100% výše poskytnuté dotace jako podmíněné, či přibližně vyčíslené pohledávky. Podle žalobce ani § 208 insolvenčního zákona, na který odkazuje žalovaný, nevyjímá poskytovatele dotace z povinnosti přihlásit pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení. Citované ustanovení insolvenčního zákona se týká „majetku“, je systematicky řazeno v hlavě VI. insolvenčního zákona označené jako „majetková podstata“, a podle žalobce se tudíž nikterak netýká uplatňování pohledávek věřitelů. Na povinnost věřitelů k uplatnění pohledávek nemá podle žalobce § 208 insolvenčního zákona vliv. 5. Žalobce dále argumentuje tak, že na zánik pohledávky z titulu nevyúčtované dotace nemá žádný vliv ani to, že po prohlášení úpadku pokračoval v používání prostředků dotace. Ve vztahu k poskytnuté záloze (platba ex-ante) je významné pouze to, že byla poskytnuta před zahájením insolvenčního řízení a v této době, resp. do rozhodnutí o úpadku, nebyla zúčtována. K tomu žalobce odkazuje na závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.5.2014, č.j. 1 VSOL 336/2014-B-57. Bylo tedy podle žalobce evidentní, že by mohlo dojít k jejímu použití v rozporu s podmínkami dotace; proto měl poskytovatel pohledávku přihlásit. Žalobce dále s ohledem na smysl reorganizace uvádí, že postup správce daně a žalovaného jde proti smyslu reorganizace (ozdravění podniku) a proti účelu insolvenčního zákona. 6. Žalobce dále namítá, že některé argumenty žalovaného jsou nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů. Závěr žalovaného, že povinnost odvodu za porušení rozpočtové kázně vznikla až po ukončení insolvenčního řízení a že k porušení rozpočtové kázně došlo dne 3.3.2014, je v rozporu se skutkovým stavem. Žalobcovy odvolací námitky totiž nesměřovaly k tomu, že v důsledku § 356 odst. 1 insolvenčního zákona měla zaniknout pohledávka žalovaného z titulu odvodu za porušení rozpočtové kázně, nýbrž že měla zaniknout pohledávka poskytovatele dotace na vrácení vratky dotace. Žalovaný podle žalobce nezohledňuje, že v případě odvodu za porušení rozpočtové kázně se jedná o jinou pohledávku, než je vratka dotace. 7. Žalobce dále uvádí, že výzva k vrácení pohledávky (zde nespotřebované částky dotace) obecně může přivodit zásadně splatnost pohledávky, nikoli však vznik pohledávky. Již dne 16.8.2012 poskytovatel dotace vyhotovil formulář F1 – Vyúčtování žádosti o ex-ante platbu projektu v celkové výši 1 134 797,33 Kč na projekt a odsouhlasil vyčíslené způsobilé výdaje s požadavkem na proplacení „mínus 702 202, 37 Kč“. Pohledávka poskytovatele tedy existovala již v době insolvenčního řízení. Správce daně i žalovaný přitom uvádějí okamžik vzniku pohledávky různě. Z toho podle žalobce vyplývá, že vznik pohledávky je zcela závislý na tom, kdy se poskytovatel dotace svévolně rozhodl vyzvat žalobce k plnění. Žalobce dále poukazuje na to, že vyúčtování dotace bylo provedeno až dne 16.3.2015 (kdy je žalobce předložil poskytovateli, pozn. soudu), tedy poté, co byl žalobce vyzván k vrácení vratky. 8. Žalobce dále nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro neurčitost dovozuje z toho, že žalovaný odkázal na zprávu o daňové kontrole a uvedl, že se s ní ztotožňuje. 9. Svoji argumentaci žalobce zopakoval v podané replice a z výše uvedených důvodů navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 10. Žalovaný nesouhlasí se žalobou a odkazuje na argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí, na níž setrvává. Zdůrazňuje, že žalobce nerozporuje, že by nebyl povinen vrátit nespotřebovanou část dotace, ani to, že v realizaci projektu pokračoval i v době reorganizace. Pokud jde o argumenty žalobce k postupu poskytovatele, žalovaný má za to, že poskytovatel neměl důvod svoji pohledávku přihlašovat do insolvenčního řízení, neboť prostředky, které žalobci před zahájením insolvenčního řízení poskytl, nebylo možno zahrnout do majetkové podstaty a insolvenční správce nemohl tento majetek použít k uspokojení věřitelů; proto nebylo třeba se o tento majetek speciálně hlásit. Žalovaný dále zdůrazňuje, že ze zprávy o daňové kontrole a napadeného rozhodnutí je jednoznačně zřejmé, že datem porušení rozpočtové kázně je 3.3.2014, tedy poslední den lhůty pro vrácení finančních prostředků na výzvu poskytovatele; k tomuto dni došlo k zadržení prostředků z veřejných rozpočtů. 11. Žalovaný navrhuje, aby zdejší soud žalobu zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Posouzení věci 12. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). 13. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumával v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 14. Podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech se za porušení rozpočtové kázně považuje neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků pos