7 As 21/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 253/2017- 100 - text  10 29 A 253/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: Ch. V. M. zastoupený advokátkou Mgr. Naďou Smetanovou sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2017, č. j. MV-95648-7/SO-2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Odměna a náhrada nákladů tlumočníka Ing. T. V. P. se určuje částkou 770 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí ze dne 25. 4. 2017, č. j. OAM-29999-14/DP-2016, jímž Ministerstvo vnitra podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále též „zákon o pobytu cizinců“), zamítlo žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, neboť byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že správní orgány se dopustily zásadních chyb v aplikaci a výkladu právních norem. Ministerstvo vnitra v prvé řadě porušilo jeho procesní práva. Před vydáním rozhodnutí mu v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nebylo umožněno seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Vzhledem k nezákonnému a nesprávnému doručování tzv. fikcí je třeba na výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí hledět, jako by nebyla vůbec doručena. Tato skutečnost měla vliv i na nezákonnost rozhodnutí žalované. Správní řád obsahuje též ustanovení o doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky či správním orgánem ustanoveného opatrovníka. Dle § 32 odst. 3 správního řádu se v případě, kdy se nejedná o účastníka, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo, doručuje veřejnou vyhláškou. Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 8 A 71/2014, rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k pobytu představuje odnětí práva ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Žalobci tedy bylo odjímáno právo a mělo mu být doručováno prostřednictvím správním orgánem ustanoveného opatrovníka. Tento výklad lze odvodit i z právní doktríny. Vzhledem k závažnosti následků vyplývajících z posléze vydaného rozhodnutí lze mít za to, že správní orgán pochybil, pokud doručoval prostřednictvím tzv. fikce doručení. 3. Žalobce dále namítl, že ve věci nebyly dány podmínky pro zamítnutí jeho žádosti, resp. správní orgán mohl a měl i přes pravomocný trestní příkaz žádosti vyhovět. Žalobce byl trestním příkazem odsouzen za nikoliv závažný čin, a navíc pouze k podmíněnému trestu odnětí svobody. Znění zákona hovoří o odsouzení pro úmyslný trestný čin, avšak zákonodárce jistě neměl na mysli bagatelní přečiny. Při výkladu a aplikaci právních norem nelze hledět jen na jejich doslovné znění, ale je třeba šetřit jejich smysl. Žalobce vede od uložení podmíněného trestu bezproblémový řádný život, a jakmile uplyne podmínka, nebude už mít ani záznam v rejstříku trestů. Žalobce splňuje všechny podmínky pro prodloužení platnosti pobytu, správnímu orgánu dodal potřebné dokumenty a žádosti tak kromě trestního příkazu za bagatelní trestný čin nic nebránilo vyhovět. V rámci zkráceného trestního řízení žalobce neměl právní povědomí o tom, že trestní příkaz s podmíněným odsouzením může vést ke komplikacím v pobytových věcech, jinak by proti němu podal odpor a tento by nenabyl právní moci. 4. Žalobce dále poukázal na nedostatečné posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí na jeho osobu. Výčet v § 174a zákona o pobytu cizinců představuje minimální množinu faktorů, které ovlivňují přiměřenost správního rozhodnutí, přičemž, je-li správní orgán povinen zvážit „zejména“ vyjmenované faktory, tak to znamená, že se musí vypořádat se vším uvedeným. Jinými slovy, dle zákona o pobytu cizinců musí být každé rozhodnutí, tedy i žalobou napadané rozhodnutí žalované, přiměřené, přičemž § 174a tohoto zákona nabízí odpověď na otázku, co je onou „přiměřeností“. V situaci, kdy je správní orgán povinen postupovat tak, aby zjistil skutečný stav věci, je jeho povinností minimálně se pokusit o to, že žalobce buď vyslechne, nebo jej jakýmkoliv jiným způsobem vyzve k tomu, aby se k předmětné problematice vyjádřil, případně se uvedené náležitosti pokusil zjistit sám jiným způsobem. Napadené rozhodnutí však v rozporu s § 3 správního řádu neobsahuje dostatečnou úvahu o přiměřenosti. Žalovaná se s otázkou přiměřenosti rozhodnutí nijak nevypořádala, což je porušením § 68 odst. 3 správního řádu. 5. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě upozornila na částečný překryv žalobních a odvolacích námitek, pročež odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznila, že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Dodala, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu správní orgány nebyly povinny zkoumat přiměřenost rozhodnutí. Nelze proto ani dospět k závěru, že by nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Jednání konané dne 13. 10. 2020 7. Řádně předvolaná žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Zástupce žalobce s odkazem na obsah podané žaloby zdůraznil otázku přiměřenosti rozhodnutí správních orgánů. Uvedl, že samotný aplikovaný § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců stricto sensu správnímu orgánu nestanoví povinnost hodnotit přiměřenost zamítavého rozhodnutí v řízení o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu. Tato povinnost však plyne ze základních principů správního řízení (§ 2 odst. 3, 4 správního řádu) a dále z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). V této souvislosti žalobcův zástupce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2020, č. j. 8 Azs 147/2018-44, a to zejména na jeho bod [21]. Z uvedeného dle něj plyne, že v určitých případech je i v daném typu řízení třeba aplikovat § 174a zákona o pobytu cizinců. Na tomto základě žalobcův zástupce zrekapituloval, že žalobce v České republice pobýval od roku 2005, řádně podnikal, kromě jediného inkriminovaného případu nebyl nikdy trestán. V posledním období žila v České republice celá jeho bližší rodina, tedy jeho jediná dcera s vnukem, jakož i všichni jeho sourozenci s rodinami. Žalobce trpí cukrovkou, vysokým krevním tlakem a dnou se zánětlivou artritidou. Aktivně mu pomáhají jeho sourozenci, a to i s obživou. Ve Vietnamu by zůstal sám, vzhledem k věku a zdravotním obtížím je tam navíc nezaměstnatelný. 8. Soud podrobně konstatoval obsah správního i soudního spisu. K důkazu četl listiny doložené žalobcem v průběhu řízení o žalobě. S většinou z nich se přitom seznámil již při projednávání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Zde se jednalo o kopie žalobcových přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2009, 2012, 2013 a 2014, včetně příloh, průkazu o povolení k trvalému pobytu žalobcovy dcery Ch. N. Li., překladu jejího rodného listu, rodinných fotografií (na č. l. 19 až 22), žalobcových receptů na léky Metfogamma a Humulin, jeho průkazu pacienta s diabetem a průkazu diabetika, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2017, č. j. 2 T 171/2016-90 (jímž bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku uloženého trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, a stanovena zkušební doba ve výměře 13 měsíců), rodného listu žalobcova vnuka K. Ch. G. B. a jeho průkazu o povolení k trvalému pobytu. Dále soud četl jím pořízenou informaci o pozemku parc. č. 2517 nacházejícího se v katastrálním území Jihlava, jehož součástí je objekt k bydlení č. p. 1092 (Masarykovo náměstí 1092/30 – žalobcovo bydliště), z veřejně přístupné aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí, jím pořízený výpis z obchodního rejstříku ohledně majitele této nemovitosti HA-LO s. r. o., a žalobcem předloženou kopii výpisu z rejstříku trestů fyzických osob ze dne 2. 10. 2020 týkající se žalobce. Na základě takto získaných informací si soud učinil dostatečný obrázek o žalobcových životních poměrech, pročež následně z důvodu nadbytečnosti zamítl návrh žalobce na provedení svědeckého výslechu jeho bratra C. V. C., který se měl vyjádřit k žalobcově rodinné a zdravotní situaci. Stejně tak soud neshledal důvodu, p