9 As 1/2009 — Nejvyšší správní soud

30 A 48/2018- 66 - text 12 30 A 48/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobce: T. V. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Dvořákem sídlem Vinohradská 22, Praha 2 proti žalované: Masarykova univerzita sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, Brno o žalobě proti rozhodnutí rektora Masarykovy univerzity ze dne 2. 2. 2018, č. j. MU-IS/72047/2017/539550/FSS-7, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o přezkum hodnocení výsledku vysokoškolské zkoušky. 2. Žalobce je studentem Masarykovy univerzity, Fakulty sociálních studií, oboru Psychologie. Na konci jarního semestru 2017 neuspěl u zkoušky z předmětu Základy psychometriky, proto požádal podle čl. 39 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity (dále též „SZŘ“) o revizi hodnocení výsledku zkoušky z tohoto předmětu. V důsledku neúspěšného ukončení předmětu nebyl připuštěn ke státní závěrečné bakalářské zkoušce a musel opakovat celý předmět v jarním semestru 2018. Rozhodnutím děkana Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity ze dne 31. 7. 2017, č. j. MU-IS/72047/2017/539550/FSS-3, byla zamítnuta revize hodnocení předmětu PSY259 Základy psychometriky v bakalářském studijním programu Psychologie, oboru Psychologie. 3. Odvolání žalobce proti zmíněnému rozhodnutí rektor Masarykovy univerzity zamítl. II. Obsah žaloby 4. Žalobce nesouhlasí se způsobem, jakým bylo rozhodnuto o jeho odvolání, zejména s nedostatečným vypořádáním odvolacích námitek. Je rovněž přesvědčen, že v řízení před správním orgánem prvého stupně došlo k procesnímu pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. 5. Úvodem poznamenal, že nesouhlasí s hodnocením jeho seminární práce, která byla hodnocena 5 body z možných 20. Rozporuje rovněž hodnocení písemné části zkoušky v prvním zkouškovém termínu, kdy získal 10 bodů a nebyl připuštěn k ústní části zkoušky. Ve druhém zkušebním termínu již k ústní části zkoušky připuštěn byl, nicméně s ohledem na nízké hodnocení seminární práce nedosáhl minimálního počtu bodů k úspěšnému ukončení předmětu (36 bodů ze 70). Nechce zabíhat do odborného posouzení kvality seminární práce či písemné části zkoušky, napadá však způsob, jakým byla posuzována jeho žádost o revizi hodnocení předmětu a následné odvolání. 6. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Při rozhodování o revizi hodnocení předmětu je nutné postupovat podle správního řádu, což plyne z § 68 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Platí tedy požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí vyslovené judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75) nebo Ústavního soudu (nález ze dne 5. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 44/03). Žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu ve věcech týkajících se rozhodování o právech a povinností studentů vysokých škol, podle níž z rozhodnutí musí být zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností správní orgán vysoké školy dospěl ke svému závěru, přičemž nepostačuje prostý přepis zákonných ustanovení. 7. V žádosti o revizi považoval žalobce hodnocení předmětu za svévolné z důvodu neúměrně nízkého hodnocení seminární práce (zejm. hodnocení způsobu, jakým byla testována empirická validita) a kvůli svévolnému hodnocení písemné části zkoušky (zejm. nulového hodnocení otázky definice reliability). Prvostupňové rozhodnutí děkana obsahuje pouze informaci o tom, že byla ustavena komise k prověření hodnocení a že tato shledala hodnocení seminární práce i otázky č. 3 písemné zkoušky za adekvátní. Takové posouzení podle žalobce nese znaky svévole. Děkan neposoudil náležitě jeho námitky, pouze odkázal na hodnocení komise. Ani ze zápisu z jednání komise není patrné, jak bylo s argumentací žalobce naloženo. 8. Na nedostatky prvostupňového rozhodnutí upozornil žalobce v podaném odvolání. Ačkoliv je napadené rozhodnutí obsáhlejší, vlastní hodnocení rektora začíná až na straně 12 a obsahuje lakonický závěr, že se se stanoviskem děkana ztotožňuje. Ve vztahu k hodnocení seminární práce či písemné části zkoušky rektor pouze odkazuje na stanovisko proděkana, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Vlastní hodnocení rektora není v napadeném rozhodnutí vůbec obsaženo. 9. Způsob posouzení žádosti o revizi navíc nemá oporu v zákoně ani ve vnitřních předpisech. K provedení revize hodnocení předmětu je příslušný děkan. Má věc posoudit a žádosti buďto vyhovět, nebo ji zamítnout. V projednávaném případě děkan rozhodnutím ze dne 30. 6. 2017 konstatoval, že vyhovuje bodům 1 a 2 žádosti (bude ustavena komise), bod 3 prověří děkan pro studium a o bodech 4 a 5 bude rozhodnuto samostatně. Takový způsob nemá oporu v zákoně. Ani ustavení odborné komise nemá právní základ. Ačkoliv statut fakulty umožňuje ustavit komisi jako poradní orgán, je její ustavení skrze rozhodnutí ve věci nezákonné. Navíc děkan se v rozhodnutí pouze odvolal na stanovisko komise a své rozhodnutí nijak neodůvodnil. 10. Členové komise byli navíc podjatí. Žalobce v doplnění žádosti o revizi vznesl obecnou námitku podjatosti členů komise. Teprve v podaném odvolání mu bylo známo složení členů komise, proto námitku konkretizoval a namítal zejména vztah k věci, neboť členové komise s dr. Širůčkem úzce spolupracovali. S námitkou podjatosti mělo být naloženo podle § 14 správního řádu. Vzhledem k tomu, že děkan vycházel ze stanoviska komise, její členové jistě měli vliv na výsledek řízení. Děkan na námitku reagoval tak, že vznesl dotaz na členy komise, zda se cítí býti podjatí. Po jejich negativní odpovědi žádné další kroky nepodnikl. O námitce však mělo být rozhodnuto usnesením podle § 14 odst. 2 správního řádu. Rektor v napadeném rozhodnutí na tyto námitky nereagoval vůbec. Předmětná vada řízení přitom mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. 11. S ohledem na vše uvedené žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že děkan zahájil řízení o žádosti o revizi hodnocení podle § 68 až § 69a zákona o vysokých školách. Nad rámec povinností stanovených zákonem ustavil z odborníků, kteří v příslušném předmětu nevyučovali ani nezkoušeli, tříčlennou komisi. Ta se jednoznačně shodla, že hodnocení seminární práce i písemné části zkoušky, je adekvátní. Rozhodnutím ze dne 31. 7. 2018 proto děkan žádost žalobce zamítl. Rektor v napadeném rozhodnutí podrobně zrekapituloval podstatné okolnosti případu a zcela jednoznačně se vyjádřil ke všem odvolacím důvodům a námitkám žalobce. 13. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně děkan taktně upozornil žalobce na spornost jeho požadavků a s ohledem na jeho zdravotní problémy mu doporučil podat žádost o povolení druhého opakování předmětu PSY259 Základy psychometriky a zápis do dalšího semestru s prominutím kreditových povinností. Této možnosti žalobce využil. Rozhodnutím o udělení výjimky ze dne 8. 9. 2017 bylo vyhověno žádosti žalobce o povolení zápisu do podzimního semestru 2017 a byl mu umožněn třetí zápis předmětu PSY259 v jarním semestru 2018. Studium žalobce bylo od 27. 9. 2017 do 31. 1. 2018 přerušeno a byl mu prominut poplatek za studium. Dne 25. 5. 2018 splnil žalobce všechny podmínky tohoto předmětu, dne 6. 6. 2018 obhájil bakalářskou práci a dne 8. 6. 2018 složil státní závěrečnou zkoušku. Tím úspěšně absolvoval bakalářský studijní program Psychologie. Poté se přihlásil se do navazujícího magisterského studia. 14. Podle žalovaného napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad namítaných žalobcem. Žalobce se snaží vynutit si vlastní pravidla hodnocení, aby mohl uspět se svými závěry a zpochybnit hodnocení zkoušejících. Drze a nevěcně napadá děkana ohledně ustavení komise a tvrdí, že si posouzení měl učinit sám. Pokud by komise nebyla ustavena, žalobce by nepochybně namítal nedostatečnou odbornost při posouzení věci. Úporná snaha o vyloučení členů komise má podle žalovaného jen zastřít osobní pochybení žalobce. Student nemá nárok na výběr členů zkušebních a hodnotících komisí. Žalobce se rovněž marně pohoršuje nad upozorněním svých vyučujících, že jeho aktivní angažmá v televizních pořadech zaměřených na ezoteriku se z hlediska profesionální etiky neslučuje s odborným studiem psychologie. 15. S ohledem na vše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Replika žalobce 16. Žalobce v replice podotkl, že žalovaný ve svém vyjádření uvedl z větší části pasáže, které s posouzením věci absolutně nesouvisí. Není pravdou, že by žalobce od počátku podal svoji žádost s cílem případ zveřejnit a medializovat. Pouze uváděl, že nevěří tomu, že bude jeho případ korektně posouzen. Záměrem žalobce bylo domoci se ko