4 Ads 28/2013 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 2/2017- 79 - text  11 34 Ad 2/2017 Č. j. 34 Ad 2/2017-79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Ing. arch. M. N. bytem X. zastoupena advokátem JUDr. Petrem Schlesingerem sídlem Slovákova 279/11, 602 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2016, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 12. 2016, č. j. X., se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 16 456 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Petra Schlesingera, advokáta se sídlem Bratčice 137, 664 67, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobkyně brojila svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 14. 4. 2016, č. j. X. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobkyni přiznán starobní důchod od 24. 6. 2016 ve výši 6.521 Kč měsíčně, a to podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“). 2. Dne 7. 3. 2016 žalobkyně požádala prostřednictvím MSSZ Brno o přiznání starobního důchodu od 24. 6. 2016. Na základě této žádosti bylo vydáno rozhodnutí o přiznání starobního důchodu, přičemž jeho součástí byl osobní list důchodového pojištění ze dne 11. 4. 2016. V něm bylo zhodnoceno pro účely řízení o starobním důchodu období zaměstnání žalobkyně u společnosti INGSTAV v době od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990 jako vyloučená doba bez uvedení vyměřovacích základů. U posledně jmenované společnosti bylo v rámci řízení o námitkách žalobkyně provedeno rozsáhlé šetření ohledně zaměstnání žalobkyně v době od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990, kdy bylo osloveno několik společností a organizací. V evidenci žalované totiž chyběl evidenční materiál na dobu zaměstnání žalobkyně u společnosti INGSTAV Brno, s.p., později INGSERVIS Brno, s.p. (dále též jako „INGSTAV Brno“ nebo „INGSTAV“ a „INGSERVIS Brno“ nebo „INGSERVIS“), a to od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990. 3. V rámci řízení o námitkách bylo z vyjádření společnosti Flammax, s.r.o., zjištěno, že ve spisovně nejsou uloženy osobní karty ani mzdové listy podniku INGSERVIS, resp. INGSTGAV, přičemž odkázáno bylo na možnost archivace těchto dokladů u Středního odborného učiliště stavebního v Brně nebo u Magistrátu města Brna. Z vyjádření Magistrátu města Brna vplynulo, že obdobné materiály se u nich nenachází, a že žádost byla postoupena Moravskému zemskému archivu v Brně. Z vyjádření Moravského zemského archivu v Brně vyplynulo, že požadované dokumenty by se mohly nacházet ve spisovně společnosti Dokument Logistic nebo ve spisovně společnosti Flammax, s.r.o., anebo u Středního odborného učiliště stavebního v Brně. Z vyjádření posledně uvedeného učiliště vyplynulo, že v jejich spisovně jsou uloženy pouze osobní spisy zaměstnanců společnosti INGSERVIS, avšak nejsou zde uloženy mzdové listy. Z osobního spisu žalobkyně, jenž obsahuje pracovní smlouvu a výstupní list, bylo možné doložit pouze dobu zaměstnání v rozsahu od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990; avšak dle sdělení společnosti Docu Save, s.r.o., jsou mzdové listy k dispozici. Výsledkem šetření tedy bylo pouze potvrzení doby zaměstnání žalobkyně ve společnosti INGSTAV v době od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990, avšak mzdové podklady nebyly dohledány. Také žalobkyni, která si dobu celého zaměstnání šetřila vlastní cestou, dospěla k závěru, že mzdové podklady nebyly nikde nalezeny. Na základě doložených dokladů byla žalobkyni provedena rekonstrukce evidenčních listů důchodového zabezpečení na celou dobu jejího zaměstnání, která jí byla následně prvostupňovým rozhodnutím zhodnocena jako doba vyloučená (bez uvedení vyměřovacích základů). Žalobkyně doložila své platové výměry, když současně uvedla, že jiné doklady již nevlastní. Mzdové podklady nebyly nikde nalezeny. Z doložených platových výměrů ze dne 25. 7. 1986 a 29. 1. 1987 nevyplývá konkrétní výše skutečně dosažených vyměřovacích základů žalobkyně, příp. počet získaných vyloučených dnů. Je pouze uvedeno pracovní zařazení žalobkyně, výše základního stanoveného tarifu a osobního ohodnocení. Pro rekonstrukci výše vyměřovacích základů žalobkyně tak nebyly tyto doklady dostatečné. 4. Při vydání napadeného rozhodnutí žalovaná postupovala podle § 16 odst. 4 písm. c) zdp, podle něhož jsou vyloučenými dobami po 31. 12. 1995 doby, které se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob, dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy zahrnované do vyměřovacího základu či dobou, za níž náležely náhrady, popř. doby, po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů. Na základě citovaného ustanovení byla doba trvání pracovního poměru žalobkyně u společnosti INGSTAV v době od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990 zhodnocena jako doba vyloučená, neboť se nepodařilo zjistit výši jejích vyměřovacích základů, přičemž doba nebyla došetřena ani v rámci řízení o námitkách. S ohledem na výše uvedené nebylo možné námitkám žalobkyně vyhovět, pročež prvostupňové rozhodnutí bylo v plném rozsahu potvrzeno. II. Shrnutí žalobní argumentace 5. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že jí byl přiznán od 24. 6. 2016 starobní důchod v měsíční výši 6 521 Kč. Součástí tohoto rozhodnutí byl osobní list důchodového pojištění žalobkyně, v němž byla uvedena doba jejího zaměstnání od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1990 jako doba vyloučená podle § 16 odst. 4 zdp, tedy doba zaměstnání, v níž žalobkyně byla účastna sociálního zabezpečení podle právních předpisů platných před 1. 1. 1996, avšak v níž nebylo možné zjistit výši vyměřovacích základů pro důchodové pojištění. Doba zaměstnání žalobkyně od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1985 nebyla v tomto osobním listu nezákonně hodnocena. 6. Žalobkyně doložila, že v době od 23. 1. 1985 do 31. 5. 1990 byla nepřetržitě zaměstnána u INGSTAV Brno, národní podnik, se sídlem Brno, Koněvova 55, od 1. 1. 1990 u INGSTAV Brno, státní podnik, se sídlem Brno, Vídeňská 55, a od 1. 6. 1990 do 31. 12. 1990 u INGSERVIS Brno, státní podnik, se sídlem Brno, Lomená 38. Za tuto dobu žalobkyně prokázala doklady (dohledané ve své evidenci a v archivech a spisovnách) jak dobu zaměstnání, tak vykonávané pracovní funkce, výši svého měsíčního platu a i uzavření dohody o skončení pracovního poměru s INGSERVIS Brno, státní podnik, ke dni 31. 12. 1990. 7. Napadené rozhodnutí žalovaná odůvodnila tak, že z dokladů doložených žalobkyní nevyplývá konkrétní výše jí dosažených vyměřovacích základů, případně počet skutečně vyloučených dnů v období od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1990. Žalovaná v napadeném rozhodnutí také uvedla, že z vyjádření Magistrátu města Brna, Moravského zemského archivu v Brně, společnosti Dokument Logistic CZ, a.s., společnosti Flammax, s.r.o., Střední školy stavebních řemesel Brno – Bosonohy a společnosti Docu Save, s.r.o. vyplynulo, že se v archivní dokumentaci zaniklých zaměstnavatelů žalobkyně INGSTAV Brno, n.p., INGSTAV Brno, s.p. a INGSERVIS Brno, s.p. nepodařilo dohledat mzdové listy žalobkyně za uvedené období, pročež nebylo možné stanovit konkrétní výši vyměřovacích základů žalobkyně za předmětné období. 8. Žalobkyně byla napadeným rozhodnutím žalované zkrácena na svých právech, neboť doba jejího nepřetržitého zaměstnání od 1. 1. 1986 do 31. 12. 1990 byla protiprávně potvrzena jako doba vyloučená ve smyslu § 16 odst. 4 zdp. Přitom nebyla splněna zákonná podmínka, že by nebylo možné z dokladů opatřených žalobkyní zjistit výši vyměřovacích základů za předmětnou dobu zaměstnání (výši průměrných hrubých měsíčních výdělků žalobkyně za toto období). Žalobkyně byla zkrácena na svých právech také tím, že žalovaná nezákonně vůbec nehodnotila zaměstnání žalobkyně v období od 23. 1. 1985 do 31. 12. 1985. Zde žalobkyni nemůže jít k tíži to, že její zaměstnavatelé porušili své povinnosti uvedené v § 35a odst. 4 písm. d) a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). Zaměstnavatelé žalobkyně totiž nezajistili řádnou archivaci mzdových listů žalobkyně za sledované období a neoznámili příslušnému orgánu před svým zánikem, kde jsou uloženy příslušné doklady, tj. mzdové listy žalobkyně za sledované období. Obdobnou úpravu obsahovaly i předchozí zákony o sociálním zabezpečení č. 121/1975 Sb. a č. 100/1988 Sb., účinné v rozhodné době. 9. Žalobkyni také nemohlo být kladeno k tíži porušení povinnosti příslušné MSSZ Brno opatřit a předložit žalované podklady pro rozhodnutí o náležité výši starobního důchodu žalobkyně [§ 6 odst. 4 písm. j) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení] a ani porušení povinnosti MSSZ určit z podkladů předložených výši průměrných hrubých měsíčníc