10 Ads 58/2014 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 5/2017- 48 - text 6 34 Ad 5/2017 Č. j. 34 Ad 5/2017-48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Bc. M. B. bytem X. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 6. 2017, č. j. X., takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobkyně brojila svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2017, č. j. X. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost vrátit ČSSZ přeplatek na starobním a vdoveckém důchodu zemřelého otce pana M. L., nar. X., naposledy bytem v X., zemřelého dne ... (dále též jako „oprávněný“), který vznikl za dobu od 20. 6. 2016 do 19. 7. 2016 v částce 10 124 Kč. Povinnost vrátit přeplatek na důchodu byla žalobkyni uložena podle § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Ve včas podané žalobě žalobkyně uvedla, že dědické řízení po obou jejích rodičích, kteří ji velmi krátce po sobě opustili, bylo zastaveno z důvodu zanechání majetku jen nepatrné hodnoty. Otec žalobkyně pobíral ke dni své smrti dávky starobního a vdoveckého důchodu, které mu byly vypláceny prostřednictvím bankovního účtu u České spořitelny, a.s. Otec žalobkyně zemřel dne ... Žalovaná mu ještě dne 13. 6. 2016 nechala připsat na bankovní účet dávku starobního a vdoveckého důchodu ve výši 16 731 Kč. Banka však bankovní účet otce žalobkyně nezablokovala, pročež z něj odešly ještě nějaké platby. Některé z nich se na vyžádání vrátily, jiné nikoliv. Žalovaná vyzvala Českou spořitelnu k vrácení neoprávněně vyplacené částky ve výši 16 731 Kč, ta však vrátila pouze 6 607 Kč. Rozdíl ve výši 10 124 Kč zůstal nevyrovnán. 3. Žalovaná se přihlásila se svou pohledávkou ve výši 10 124 Kč do dědického řízení vedeného ve věci pozůstalosti po otci žalobkyně Okresním soudem v Prostějově prostřednictvím soudní komisařky JUDr. Lenky Vrzalové, notářky v Prostějově, pod sp. zn. 34 D 753/2016 a Nd 163/2016. Usnesením ze dne 18. 8. 2016, č. j. 34 D 753/52016-32, bylo dědické řízení pravomocně zastaveno pro zanechání majetku jen nepatrné hodnoty bez zanechání závěti pro případ smrti (v právní moci dne 19. 8. 2016). Vzhledem k zastavení dědického řízení nebyla pohledávka žalované ve výši 10 124 Kč vypořádána. 4. S ohledem na usnesení v dědickém řízení má žalobkyně za to, že se nikdy nestala dědicem svého otce, jeho pohřeb celý zaplatila ze svého, stejně tak jako u své matky, z peněz uložených na účtu otce nikdy neviděla ani část. Soudní komisař v citovaném usnesení o zastavení dědického řízení poukázal ve výroku I. na nulový zůstatek na sporožirovém účtu otce, čímž žalobkyně nabyla majetek pouze nulové hodnoty, který jí měl kompenzovat alespoň částečně náklady pohřbu, coby jeho vypraviteli. V daném případě se tedy žalobkyně nestala dědicem svého otce, pročež na ni jeho dluhy postupem dle § 1701 občanského zákoníku nemohly přejít. Přesto ji však žalovaná vyzvala dopisem ze dne 8. 9. 2016 k vrácení přeplatku na otcově důchodovém pojištění ve výši 10 124 Kč. Žalobkyně však s touto platbou nesouhlasí, nechce platit něco, co v životě neviděla a neměla z toho ani korunu užitku. Naopak s odchodem otce utrpěla těžkou ztrátu a hradila též náklady spojené s jeho pohřbem. V tomto duchu také žalobkyně odpověděla dopisem žalované a pokládala věc za vyřízenou. Přesto pak bylo žalobkyni doručeno prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2017, v němž jí bylo uloženo vrátit přeplatek na dávce důchodového pojištění jejího otce ve výši 10 124 Kč za období od 20. 6. 2016 do 19. 7. 2016. Uvedeným rozhodnutím se žalobkyně cítí být poškozena na svých právech, když vlastně jako ne-dědička musí vracet přeplatek na důchodu, který byl otci neoprávněně vyplacen a následně i banka neoprávněně tuto dávku přeposlala dál. 5. Napadené rozhodnutí žalované působí na žalobkyni jako nějaký vzor, který je úředníky kopírován na všechny situace, které se ke správnímu orgánu v těchto důchodových věcech dostanou. Například je v rozhodnutí uvedeno, že podání žalobkyně bylo bez ohledu na to, jak je označeno, vyhodnoceno jako námitky, přitom však podání žalobkyně bylo takto výslovně označeno. Žalovaná v druhostupňovém rozhodnutí ani nehodnotila důkazy, z nichž má skutkový stav za prokázaný, a to aniž by se vypořádala s námitkami žalobkyně v její neprospěch. Žalovaná si totiž do rozhodnutí zkopírovala jakýsi ustálený vzor, aniž by se věcně zabývala námitkami žalobkyně. 6. Žalobkyně zcela neporozuměla tomu, proč banka, která si neoprávněně započetla svou pohledávku proti vyplacené dávce na důchodu po smrti otce žalobkyně, nevrátí to, oč se momentálně bezdůvodně obohacuje. Pro správní orgány je zřejmě jednodušší peníze nespravedlivě požadovat po žalobkyni. Žalovaná žádá nekompromisně peníze po žalobkyni s tím, aby si je pak sama vydolovala z České spořitelny, a.s. 7. Své výtky vůči napadenému rozhodnutí žalobkyně formulovala tak, že toto rozhodnutí nesplňuje náležitosti, které na něj klade § 67 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), konkrétně jde o chaotické odůvodnění, které se skládá patrně z kompilátu předchystaných vzorů a do něj doplněných údajů v konkrétní věci žalobkyně. Z odůvodnění dále není seznatelné, jakým způsobem žalovaná zhodnotila důkazy a proč dospěla ke svým konkrétním skutkovým zjištěním, kde na několika málo řádcích shrnula své poznatky, jimiž bylo odůvodněno celé rozhodnutí. Správní rozhodnutí bylo učiněno v konkrétní věci, pročež nemůže být zdůvodněno jen „formulářovou šablonou“. Žalovaná se nevypořádala s námitkami žalobkyně, jejími tvrzeními a důkazy, které žalobkyně ve věci namítala. Shrnutí, že žalobkyně poukazovala na nezákonnost rozhodnutí, se žalobkyni jeví jako nedostačující. Je zákonnou povinností správního orgánu se vypořádat v rozhodnutí s námitkami účastníků, zhodnotit podklady pro vydání rozhodnutí a sdělit, čím se řídil při hodnocení důkazů (§ 68 správního řádu), což správní orgán ve věci neučinil. V této souvislosti žalobkyně poukázala na rozhodnutí NSS týkající se nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Ze stejného důvodu poukázala i na rozsudek Vrchního soudu v Praze. 8. Žalovaná toliko konstatovala, že napadené rozhodnutí přezkoumala v plném rozsahu a v rozsahu uplatněných námitek a po provedeném dokazování zjistila, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Z uvedeného však nejsou zřejmé závěry žalované v této konkrétní věci. 9. Jelikož žalovaná vzala za rozhodný skutkový stav, který nemá oporu ve správním spise, mělo by být rozhodnutí zrušeno podle § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Dále nebyly dodrženy zákonné podmínky pro vydání správního rozhodnutí, pročež napadené rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností a nezákonností a jako takové by mělo být pro podstatné porušení ustanovení o řízení zrušeno také z důvodu uvedeného v § 76 odst. 1 písm. a) a písm. c) s.ř.s. 10. Ve věci bylo rozhodnuto podle § 64 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění, který zavedl objektivní absolutní odpovědnost osoby, které náleží dispoziční práva k účtu, na který pobírá jiná osoba dávky důchodového pojištění. Tato konstrukce je podle žalobkyně silně protiústavní, neboť umožňuje orgánům důchodového pojištění vymáhat přeplatek na důchodovém pojištění neoprávněně po disponentech s účtem poživatele důchodu, aniž by tito vznik přeplatku jakkoliv zavinili. Správní orgán má tak v rukou nebezpečný institut, kterým zasahuje do práv třetích osob, přitom by mohl neoprávněný přeplatek požadovat přímo od banky, která se bezdůvodně obohatila. Zákonodárce zavedením tohoto institutu umožnil zásah do práv třetích osob, které nejsou účastníkem prvotního právního vztahu, a to jen proto, aby usnadnil úřední činnost správních orgánů. Ačkoliv Ústava ČR zaručuje právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces s tím, že současně platí, že povinnosti lze ukládat jen na základě zákona a zákonem stanoveným způsobem, přesto je § 64 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění protiústavní, neboť zasahuje do práv třetích osob, zde disponenta s bankovním účtem zemřelého, kterého trestá za skutečnost, která je na jeho vůli nezávislá, přičemž nenabízí žádné důvody k liberaci a ani žádnou kompenzaci za uvedený zásah. Žalobkyně k tomu připomněla nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 12. 4. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 12/94, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 26. 11. 1