4 Ads 121/2012 — Nejvyšší správní soud

29 A 73/2018- 277 - text  13 29 A 73/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobkyně: I. D. zastoupená advokátem JUDr. Ing. Pavlem Schreiberem sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2015, č. j. 2051/15 takto: I. Rozhodnutí České advokátní komory ze dne 12. 8. 2015, č. j. 2051/15, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč, a to k rukám jejího advokáta JUDr. Ing. Pavla Schreibera do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně ze dne 2. 8. 2015 o určení advokáta dle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o advokacii“). Předmětem požadované bezplatné právní služby bylo „zpracování dovolání, případně zastoupení ve věci 6 Nc 701/2014 (60 Co 158/2015-138), o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy, těžká újma na zdraví, proti 22 osobám státních zástupců“. Důvodem nevyhovění žádosti bylo jednak nedoložení tvrzených rozhodných skutečností, jednak nesplnění podmínky pro poskytnutí právní služby bezplatně s ohledem na zjištěné majetkové a sociální poměry žalobkyně. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě žalobkyně brojila proti té části odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaná shledala, že žalobkyně sice uvedla jména dvou advokátů, kteří ji měli odmítnout poskytnout právní služby, avšak toto tvrzení nijak nedoložila. Dle žalobkyně má tiskopis prohlášení o příjmových a majetkových poměrech žadatele formu čestného prohlášení, a pokud by v prohlášení neuvedla pravdivé údaje, logicky by jí hrozil postih. Navíc v daném období, za naprosto identických podmínek, žalobkyni přiznaly dva soudy právo na určení zástupce pro řízení. Pokud žalované někdy nějaký doklad chyběl, byla žalobkyně vyzvána k doplnění žádosti a následně jí byl advokát určen. V projednávané věci žalobkyně poskytla tytéž, žalované již dříve známé podklady, na základě kterých jí dříve ustanovila advokáty. Z tohoto důvodu žalobkyně navrhla, aby soud provedl důkaz všemi rozhodnutími žalované o ustanovení advokáta od roku 2014. V této souvislosti dodala, že rozhodnutí bylo vždy podepsáno JUDr. I. S. Konfrontací těchto listin lze dospět k závěru, že v jiných případech za stejných podmínek žalovaná ustanovila žalobkyni advokáta. 3. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nesplňuje kritéria pro přiznání práva na poskytnutí právní služby bezplatně. V identickém období přitom dva soudy za shodných podmínek přiznaly žalobkyni právo na určení zástupce. 4. Žalovaná též nepřihlížela k splácení dluhů, půjček a jiných závazků žalobkyně, k nimiž se zavázala vlastním rozhodnutím a úkonem. Toto tvrzení žalovaná v předchozích rozhodnutích o žádostech žalobkyně o určení advokáta neuváděla, opsala jej až z usnesení soudu č. j. 58 Co 136/2014-92, resp. č. j. 58 Co 136/2014-109. Dluhy žalobkyně přitom uznalo již několik soudů. Dluh u vlastní matky ve výši 212 000 Kč vznikl v době, kdy žalobkyně v důsledku kriminálních činů přišla o zaměstnání a příjmy. Hypoteční dluh ve výši 1 000 000 Kč pak vznikl v důsledku pořízení nemovitosti se zahradou na adrese S. 3; měsíční splátka činí 6 167 Kč. 5. Z písemně doložených skutečností a prohlášení je dále jednoznačně patrné, že žalobkyně má vyživovací povinnost vůči své zletilé (20 let) dceři, což nezpochybnil ani žádný soud. Písemné podání žalobkyně je tedy důkazem i pro soudy, nikoliv však pro žalovanou. Pokud by žalobkyně uvedla nepravdivé údaje, vystavuje se postihu. Dcera byla studentkou střední školy, od září 2015 pak školy vysoké. Žalobkyně se stará o její veškeré potřeby od potravin a cestovného po studijní nároky. Pokud žalovaná požadovala doklad o jejím studiu, měla žalobkyni vyzvat k doplnění, jak se tomu stalo již u jiných chybějících listin, v rámci jiných určení advokáta nejen ve věci žalobkyně. Co se týče tvrzení žalované, že dcera žalobkyně vlastní nemovitost – rodinný dům na adrese N. d. 37, je tato skutečnost výsledkem rodinných dohod, která navíc nemá na posouzení majetkových a sociálních poměrů žalobkyně žádný vliv. 6. Žalobkyně je zcela bez prostředků a neměla jak zabezpečit nástup své dcery na vysokou školu. Uvedená měsíční mzda ve výši 10 101 Kč v napadeném rozhodnutí nekoresponduje se skutečnou průměrnou měsíční mzdou žalobkyně (za poslední 3 měsíce před podáním žaloby ve výši 7 895 Kč). Žalované je navíc velmi dobře známo, že žalobkyně je těžce zdravotně postižena. Pokud jde o „důchod“ ve výši 5 503 Kč, nutno zdůraznit, že se jedná o důchod invalidní, přičemž invalidita vznikla v důsledku jednání 22 osob státních zástupců, členů justiční a policejní mafie, a výdaje s ní spojené dosahují někdy až 9 000 Kč měsíčně. Namítala také, že je nejdříve žalovanou tvrzeno, že žalobkyně nijak nedoložila svůj stav invalidity, na druhou stranu žalovaná částku 5 503 Kč plynoucí z vyplaceného důchodu započítala do příjmů žalobkyně, aniž by měla k tomuto tvrzení právně relevantní dokument. Tato skutečnost dokládá snahu žalované poškodit ji. 7. Žalobkyně dále nesouhlasila s tvrzením žalované, že je vlastníkem nemovitosti, jejíž část je již po rekonstrukci. Žalobkyně se stala obětí kriminálních zločinů a nemohla tak nemovitost opravit. Nemůže užívat vlastní bydlení, neboť dům je neobyvatelný. Hodnota nemovitosti je navíc nízká a banka při vyřizování hypotéky odmítla použít dům jako zástavu, a proto je ve prospěch žalobkyně zastaven jiný dům, díky čemuž nemůže s nemovitostí nakládat. I tvrzení žalované o vlastnictví 3 automobilů žalobkyní je nepřesné, kdy jeden automobil je zničeným vrakem, ostatní mají velmi nízkou hodnotu. 8. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil, uložil žalované povinnost zdržet se dalšího poškozování práv žalobkyně, pomluv a urážlivých vyjádření, a dále povinnost uhradit žalobkyni způsobené škody. III. Vyjádření žalované k žalobě 9. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že např. usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2014, č. j. 1 Co 197/2014-45, bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že nerozumí právní problematice a soudnímu řízení. V daném usnesení je výslovně konstatováno, že žaloba žalobkyně a L. N., v základních rysech splňuje nároky kladené na řádně podanou žalobu, a že z podání je zřejmé, že tyto osoby jsou způsobilé činit kvalifikovaná podání a jsou schopny hájit své zájmy samy, neboť se přiměřeně orientují i v hmotněprávní a procesněprávní problematice spojené se soudním řízením. Tvrzení žalobkyně, že jí žalovaná zamítavým rozhodnutím brání v přístupu k soudu, je tak nepravdivé. 10. Nepřípadné je též tvrzení žalobkyně, že již dříve poskytla žalované další podklady. V každé žádosti o určení advokáta žalovanou totiž musí žadatel tvrdit a prokazovat své osobní, majetkové a příjmové poměry (svá tvrzení ze žádosti, resp. prohlášení). Žalovaná eviduje více žádostí žalobkyně, advokát jí byl určen nejméně třikrát, z toho jednou v řízení před Ústavním soudem, dále pro odvolací a dovolací řízení. O těchto dvou žádostech žalovaná rozhodla na podzim 2014, ovšem za jiných žadatelkou tvrzených a osvědčovaných poměrů (žalovaná nebyla zpravena o skutečných majetkových poměrech žadatelky). 11. Žalobkyně nepředložila stanovisko Ministerstva spravedlnosti specifikované číslem jednacím, pouze uvedla, že „ministerstvo vydalo 22 státních zástupců k žalobě na ochranu osobnosti“. Žalovaná měla důvodnou obavu, že obsah stanoviska mohl u žalobkyně (a L. N.) vzbudit více naděje, než tomu ve skutečnosti bylo (bez bližší znalosti obsahu stanoviska nebylo možné se vyjádřit). Pro toto řízení je ovšem významné, že bez závěru žalobkyně (a L. N.) o obsahu ministerského stanoviska by zřejmě nebylo ani žádosti o ustanovení zástupce pro soudní řízení, ani žádosti žalobkyně o určení advokáta. V ostatním žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 12. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobkyně a další podání účastníků 13. V podání ze dne 3. 9. 2017 žalobkyně předně uvedla, že toto podání nevypracovala sama, ale osoba jí blízká. Žalobkyně by toho nebyla schopna vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu a také proto, že je právní laik. Vyjádření žalované je snahou skrýt svá pochybení, je účelové a zavádějící. Nad rámec již řečeného žalobkyně uvedla, že částka životního minima jednotlivce, která nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení, činila měsíčně 3 410 Kč, normativní náklady na jednu osobu činily pro jednu osobu 5 858 Kč měsíčně, celkem 9 268 Kč plus náklady, které je žalobkyně povinna poskytovat formou výživného. To vše je však pouze pro jednu osobu, ne pro dvě, a není to výpočet