1 As 158/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 102/2019- 55 - text 9 30 A 102/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobkyně: Dopravní společnost Zlín - Otrokovice, s.r.o. sídlem Podvesná XVII/3833, 760 92 Zlín zastoupena advokátem JUDr. Radkem Ondrušem sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 22. 7. 2019 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2019, č. j. X, jenž zamítl odvolání žalobce proti předchozímu usnesení Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „dopravní úřad“) ze dne 3. 3. 2016, č. j. X, které vyslovilo, že žalobce není účastníkem řízení o uložení pokuty za porušení zákona o silniční dopravě vedeného se společností STUDENT AGENCY, k. s. jakožto účastníkem řízení o uložení pokuty za porušení zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silniční dopravě“). Pod sp. zn. X. Obě citovaná správní rozhodnutí uvedla, že existuje podezření o porušení ust. § 9 odst. 2 písm. a) a § 10 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě dopravcem STUDENT AGENCY, k. s., tedy podezření ze spáchání správních deliktů podle ust. § 35 odst. 1 a 2 zákona o silniční dopravě, přičemž tyto správní delikty jako přestupky označeny nejsou, jedná se tudíž o kategorii jiných správních deliktů. Správní orgány dále dovodily, že žalobce, jenž se domáhá v tomto řízení postavení účastníka řízení, jím nemůže být, což vyplývá z ust. § 27 správního řádu i z judikatury, která nikterak nedovodila uplatnění speciální úpravy účastenství v řízení podle zákona o přestupcích, konkrétně institutu poškozeného, v řízení o jiných správních deliktech vedeném podle správního řádu. II. Obsah žaloby 2. Ve včas podané žalobě žalobce namítal, že v citovaném sankčním správním řízení je osobou poškozenou, a tedy účastníkem správního řízení. Žalobce provozuje veřejnou osobní linkovou dopravu dotovaným spojem na lince, na které dopravce STUDENT AGENCY, k. s. provozoval dopravu bez vydání příslušné licence, tedy využíval zastávky na trase, na které provozuje veřejnou linkovou dopravu právě žalobce a jiní dopravci, kdy protiprávním jednáním neoprávněného dopravce vznikla žalobci přímá škoda spočívající ve snížení zisku v důsledku snížení počtu přepravovaných osob, které na trase neoprávněně přepravil uvedený dopravce. Žalobce je příjemcem celé řady dotací, jak z národních, tak evropských zdrojů na nákup dopravních prostředků, kde jedním z monitorovacích ukazatelů je počet přepravovaných osob a zejména zvýšení tohoto počtu. Vzhledem k tomu, že dopravce STUDENT AGENCY, k. s. bez příslušného povolení provozoval na stejné trase a zastávkách dopravu, logicky část přepravených osob žalobci odčerpal. V důsledku toho hrozí, že žalobce nebude schopen nastavený koeficient počtu přepravovaných cestujících dodržet, čímž mu hrozí odnětí dotace či sankce v podobě odvodu za porušení rozpočtové kázně. Dopravce STUDENT AGENCY, k. s. neuzavřel se žalobcem žádnou smlouvu o využívání stávajících označníků zastávek. Tím je žalobce též nepochybně poškozen a má nárok na náhradu škody; svým jednáním neoprávněný dopravce parazitoval na dobrém jménu a pověsti žalobce. 3. Žalobce dále namítal, že v trestním řízení se může poškozený připojit se svým nárokem na náhradu škody až do zahájení dokazování u hlavního líčení. Není proto pravdou, že by poškozený byl konkrétním zákonným ustanovením v řízení o správním deliktu nucen před uznáním svého postavení poškozeného přesně specifikovat či vyčíslit újmu. V řízení o správních deliktech je tam, kde zvláštní zákon nestanoví jinak, nutno vycházet ze zásad trestního řízení. Vzhledem k tomu, že správní řád ani přestupkový zákon neukládají poškozenému povinnost vyčíslit škodu společně s prohlášením se za účastníka řízení v postavení poškozeného, je nutno vycházet ze zásady trestního řízení, kdy poškozený musí konkrétní škodu přihlásit před zahájením dokazování v řízení před soudem, v daném případě tomu odpovídá fáze správního řízení odpovídající okamžiku před závěrečným vyjádřením se k provedenému dokazování, popř. fázi koncentrace řízení. Otázka přesného okamžiku, kdy by měl poškozený ve správním řízení o přestupku uplatnit přesnou výši škody, je v tomto směru judikaturní otázkou, kdy žalobce v dané rovině nedohledal přiměřeně aplikovatelnou judikaturu. Neexistuje žádný zákonný, ani jiný opodstatněný důvod pro to, aby práva poškozeného, jak jsou upravena trestním řádem, nebyla analogicky aplikovatelná v řízeních o správních deliktech právnických osob. Je praktické, aby správní úřad při rozhodování o povinnosti právnické osoby platit sankci za správní delikt v oboru práva veřejného současně mohl uložit povinnost k náhradě škody poškozenému. V opačném případě by se poškozený musel složitě domáhat svých práv v civilním soudním řízení. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 6/2012 – 47. Žalobce dále uvedl, že je přesvědčen, že jako osoba poškozená protiprávním jednáním dopravce má právo nahlížet do správního spisu, vyjadřovat se k dané věci a navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení a výši škody. Pokud by tomu tak nebylo, došlo by k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. 4. Podle žalobce má žaloba výrazný judikatorní rozměr ve vztahu k jasnému vymezení vztahu obecný a zvláštní a vztahu dřívější a pozdější. Podle názoru žalobce zákon o silniční dopravě, který je ve vztahu k právní úpravě některých procesních institutů normou speciální, výslovně neřeší otázku poškozeného v řízení o přestupcích podle citovaného zákona taxativním výčtem tak, jak to má na mysli ust. § 27 odst. 3 správního řádu, který je ve vztahu k citovanému zákona normou pozdější a normou obecnou. Při vymezení pojmu poškozený v tomto řízení o deliktech je proto nutno primárně vycházet z přestupkového zákona a správního řádu za přiměřeného aplikačního využití zásad trestního řízení tak, jak tyto vymezují postavení poškozeného. Pokud speciální úprava nestanoví jinak, je nutno na otázku vymezení poškozeného v řízení o správních deliktech podle zákona o silniční dopravě nahlížet z pohledu obecné úpravy, tedy ve smyslu správního řádu a přestupkového zákona, kdy žalobce se tímto výslovně prohlásil v daném řízení za poškozeného. Takto vymezené účastenství zákona o silniční dopravě výslovně nevylučuje. 5. Pokud jde o věcnou náplň dovozovaného postavení účastníka řízení, je nutno vycházet ze samotného účelu zákonodárce, kterým tento vymezil regulaci dané činnosti tak, že prioritním hlediskem je zajištění kvality dopravní obslužnosti, a to pokud možno stabilním a komplexním podnikatelským prostředím, jehož věcné vymezení počtem provozovatelů stanoví regulátor, jenž je příslušný správní úřad obdobně, jako je tomu v případě regulace jiných podnikatelských činností, např. provozování STK apod. Posílení této argumentace je nutno spatřovat i v činnosti celého systému ústředních správních úřadů, které z regulace činnosti vycházejí. Metodika finančních toků vedená Ministerstvem financí ČR v případě její aplikace na dotační tituly do veřejné dopravy předpokládá jako jeden ze základních monitorovacích ukazatelů počet přepravovaných osob. Takto je možno monitorovací ukazatel jako základní formulovat pouze a jenom za podmínek státní regulace dané činnosti, nikoliv prostředí zcela volného obchodu, jak se snaží dovodit žalovaný. Pokud by došlo k rozmělnění kogentního podnikatelského prostředí v dané rovině veřejných služeb uvolněním státní regulace, pak by nebylo možno v době udržitelnosti konkrétních dotací dodržet ukazatel zvýšení počtu přepravovaných osob. Žalobce jako příjemce celé řady dotací obsahujících základní monitorovací ukazatel zvýšení počtu přepravovaných osob má logicky zájem na zachování stávající podoby daného podnikatelského prostředí obsahující předem známé dopravce tak, aby bylo možno naplnit monitorovací ukazatel. III. Vyjádření žalovaného 6. V písemném vyjádření žalovaný k podané žalobě uvedl, že uplatněné důvody pro posouzení, zda může být žalobce účastníkem řízení o správním deliktu, jsou naprosto irelevantní. Přesto žalovaný k jednotlivým argumentům žaloby uvedl, že k právu provozovat linkovou dopravu se nepojí žádná majetková práva, lze však shrnout, že žalobce opravdu mohl být poškozen jednáním společnosti STUDENT AGENCY, k. s. Doprava provozovaná společností STUDENT AGENCY, k. s. naplňovala definici zvláštní linkové dopravy, jenž neslouží široké veřejnosti, nýbrž je určena skupinám cestujících, které o existenci linky vědí a jsou informováni o jejím provozu z jízdního řádu. Uvedená společnost neměla žádno