6 As 286/2018 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 5/2019- 72 - text 5 30 Ad 5/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobce: D. H. zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Matějíčkem sídlem Jiráskova 994/9, Přerov proti žalovanému: Velitel vojenského útvaru 1535 Hranice adresa pro doručování: Legislativní a právní odbor Ministerstva obrany, nám. Svobody 471/4, poštovní přihrádka 154, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. SpMO 42964/2018-6142 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o posouzení zákonnosti rozhodnutí o snížení služebního platu po dobu žalobcovy dočasné pracovní neschopnosti. 2. Žalobce byl od 6. 8. 2018 do 24. 8. 2018 v dočasné pracovní neschopnosti. Dne 8. 8. 2018 u něj byla provedena kontrola dodržování režimu dočasně práce neschopného, při níž nebyl zastižen. Velitel 74. motorizovaného praporu proto rozhodnutím ze dne 19. 11. 2018, č. j. MO 317517/2018-6142, rozhodl o snížení platu o 30 % po dobu žalobcovy dočasné pracovní neschopnosti. 3. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v podané žalobě shrnul dosavadní průběh řízení. Popsal, že se v době kontroly nacházel v koupelně a prováděl osobní hygienu. Proto neslyšel domovní zvonek. Ihned po ukončení kontroly se pokoušel telefonicky kontaktovat pověřenou osobu, což dokládal přehledem odchozích hovorů. Žalovaný se nicméně k tomuto důkaznímu prostředku nijak nevyjádřil, přestože z něj vyplývalo, že žalobce ihned po neúspěšném provedení kontroly kontaktoval pověřenou osobu. 5. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nezabýval souladem řízení se zákonem a připustil porušení zásady koncentrace řízení. V napadeném rozhodnutí uvedl nové skutečnosti o výskytu osoby v okně, která se následně měla skrýt v době prováděné kontroly. Žalovaný pouze zopakoval závěry správního orgánu I. stupně, aniž by se řádně zabýval uplatněnými odvolacími námitkami. 6. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě považoval napadené rozhodnutí za zákonné a odvolací námitky za dostatečně vypořádané. Nedošlo k porušení zásady koncentrace řízení, neboť v napadeném rozhodnutí byly pouze zmíněny skutečnosti plynoucí ze svědecké výpovědi, k níž došlo již v řízení před správním orgánem I. stupně. Tuto skutečnost žalobce ve vyjádření k podkladům ani v podaném odvolání nezpochybňoval. 8. Argumentace uplatněná v odvolání se týkala zejména nevyužití interní směrnice ze dne 18. 9. 2014, ev. č. 1/63/8/2014-6142, a žalobcova hovoru v 19:08. Ani odchozí hovor však neprokazuje, že se žalobce v době kontroly nacházel v místě pobytu. Žalobce navíc nijak nezpochybnil, že zvonek neměl dostatečně označen. Nevysvětluje rovněž, proč u sebe neměl mobilní telefon, pokud se nacházel v místě, kde není domovní zvonek dobře slyšet. Porušení režimu dočasně práce neschopného tak bylo řádně prokázáno. Výše snížení platu odpovídá kumulaci porušení povinností. 9. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Další vyjádření účastníků řízení 10. Žalobce v replice ze dne 26. 11. 2019 poznamenal, že žalovaný ve svém vyjádření nerozporoval výskyt další osoby v okně, která jej měla informovat o probíhající kontrole. Doplnění této skutkové okolnosti v rámci odvolacího řízení představuje porušení zásady koncentrace řízení. K této okolnosti by tak nemělo být přihlíženo. I pokud by se snad v místě bydliště další osoba v době kontroly vyskytovala, nebylo by pro žalobce nic snazšího, než tuto osobu identifikovat, aby potvrdila, že se žalobce zdržoval v koupelně a prováděl osobní hygienu. K tvrzením o neoznačeném zvonku doplnil, že se nejednalo o první kontrolu (ale o první neúspěšnou kontrolu), proto pověřená osoba věděla, na koho má zvonit. Zmíněný vnitřní předpis podle žalobce neupravuje ani nerozšiřuje práva a povinnosti kontrolované osoby. V bodě 5 písm. c) však stanoví pověřené osobě, jakým způsobem má být prováděna kontrola, aby nedošlo k pochybnostem. Pověřená osoba tak měla kontrolu zopakovat po uplynutí jedné hodiny; pokud by tak učinila, bylo by provedení kontroly řádně umožněno. 11. Žalovaný v reakci na žalobcovu repliku doplnil, že kontrola dodržování dočasné pracovní neschopnosti proběhla u žalobce (na zvolené adrese) ve dnech 8. 8. 2018, 16. 8. 2018 a 5. 11. 2019. Žalobce žalovaného nijak neinformoval, na koho a jak zvonit. To žalovaný doložil záznamem o podaném vysvětlení kpt. Ing. P. z 13. 3. 2020. Z něj plyne, že žalobce blízko místa nahlášeného pobytu při dočasné pracovní neschopnosti staví svou vlastní nemovitost, kde se nejspíše pohyboval v době kontroly. Z toho důvodu nebylo ze strany osoby, která byla při příjezdu viděna za oknem, reagováno na zvonění. Žalobce byl nejspíš prarodičem kontaktován a čekal na odjezd kontroly kpt. P., aby se dostavil bez spatření rychle nazpět domů k prarodičům a poté telefonoval kpt. P., že je připraven ke kontrole. V. Posouzení věci soudem 12. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. 13. O žalobě rozhodl soud bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. 14. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, že by k ní soud byl povinen přihlížet i z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35). 16. Žalobce má za to, že žalovaný nedostatečně odpověděl na jeho odvolací námitky a pominul ve svém rozhodnutí i důkaz (přehled hovorů), který ve správním řízení předložil. Námitky uplatněné v odvolání se týkaly postupu kontroly v rozporu s vnitřní směrnicí, nepřezkoumatelnosti odůvodnění ohledně míry snížení služebního platu a nesprávnosti skutkových zjištění. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný ztotožnil se skutkovými závěry správního orgánu I. stupně, že se žalobce v době kontroly nenacházel v místě pobytu. Výslovně zmínil, že žalobce nebyl zastižen v době kontroly, nereagoval na zvonění zvonku ani na telefonát pověřené osoby. Žalovaný odmítl námitku rozporu s vnitřní směrnicí, neboť považoval za stěžejní, že došlo k porušení § 56 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění tím, že žalobce neposkytl součinnost podle § 64 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Vnitřní pokyn, seznam hovorů ani čestné prohlášení žalobce proto žalovaný nepovažoval za relevantní. Výši snížení služebního platu považoval za přiměřenou. Zásadní podle žalovaného bylo, že došlo k porušení více než jedné z povinností žalobce, na čemž ničeho nezměnil ani fakt, že při následné kontrole dne 16. 8. 2018 již porušení povinností zjištěno nebylo. 17. Soud k tomu uvádí, že přestože je odůvodnění napadeného rozhodnutí stručné, reaguje na všechny uplatněné odvolací námitky a je z něj patrné, jak se žalovaný s argumentací žalobce a důkazy vypořádal. Lze z něj seznat, proč žalovaný nepovažoval za průkazný seznam telefonických hovorů žalobce či jeho čestné prohlášení, i skutečnosti odůvodňující výši snížení žalobcova služebního platu. 18. Námitka nepřezkoumatelnosti tak není důvodná. 19. Dále soud hodnotil námitku porušení zásady koncentrace řízení, resp. porušení zásady zákonnosti. 20. Podle § 82 odst. 4 správního řádu se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. 21. Žalobce uvedenou námitku zakládá na tom, že až v odvolacím rozhodnutí bylo uvedeno, že při příjezdu kontroly byla v okně domu, v němž se žalobce měl zdržovat, zahlédnuta osoba. Tato skutečnost je podle žalobce nepravdivá. Jak však správně konstatoval žalovaný ve vyjádření k žalobě, výtka žalobce nemůže směřovat k porušení zásady koncentrace, neboť ta by mohla spočívat nanejvýš v tom, že by v odvolacím řízení bylo v rozporu se zákonem přihlédnuto k nové argumentaci žalobce a k jím navrhovaným novým důkazům v rozporu s § 82 odst. 4 správního řádu. V nyní projednávaném případě tak žalobce zpochybňuje spíše jiné hodnocení důkazů žalovaným, resp. zdůraznění některých skutkových okolností, které správní orgán I. stupně nepovažoval za význa