1 As 92/2009 — Nejvyšší správní soud

29 A 30/2021- 46 - text  9 29 A 30/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: FAIRWIND TRADING, s r. o., IČO: 07250185 sídlem Brod nad Dyjí 13, 691 81 Brod nad Dyjí zastoupený advokátem JUDr. Radovanem Zubkem sídlem Dykova 2230/2, 636 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2020, č. j. 54659/2020-MZE-16231, sp. zn. 1RM13559/2020-16231 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým žalovaný k odvolání žalobce potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 21. 9. 2020, č. j. JMK 127066/2020, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 226/2013 Sb., o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 226/2013 Sb.“). Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že v období od 3. 4. 2019 do 3. 7. 2019 nepoužíval systém náležité péče při uvedení 22,99 m3 teakového řeziva dovezeného do České republiky dne 1. 4. 2019 a 23,82 m3 teakového řeziva dovezeného do České republiky dne 3. 6. 2019 na trh, ačkoliv k tomu byl povinný dle čl. 4 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 995/2010 ze dne 20. 10. 2010 (dále jen „Nařízení“). Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, dále správní orgán prvního stupně uložil žalobci povinnost úhrady nákladů řízení podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že na základě přezkumu rozhodnutí o přestupku z hlediska správnosti i zákonnosti neshledal důvod pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobce navrhl krajskému soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil. 4. Žalobce v žalobě argumentuje, že správní orgán prvního stupně řádně nevymezil skutek, kterého se měl žalobce údajně dopustit, čímž zatížil rozhodnutí o přestupku vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobce pro ověření skutečného významů dokumentů, kterými prokazoval existenci systému náležité péče, ve správním řízení taktéž navrhoval provedení důkazu ve formě vyjádření příslušného orgánu státu Myanmar, jak žalovaný, tak správní orgán prvního stupně však odmítl důkazní návrh provést, čímž měli zasáhnout do jeho práva na spravedlivý proces. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný posoudil skutková zjištění správního orgánu prvního stupně v otázce zavedení systému náležité péče žalobcem a taktéž v otázce kvalifikace společnosti Double Helix Tracking Technologies Pte Ltd, 163 Tras Street, # 10-05 Singapure 079024 (dále jen „Double Helix“) v rozporu s podklady řízení. S odkazem na rozhodnutí švédského správního orgánu v obdobné věci namítá, že žalovaný a správní orgán prvního stupně postupovali v rozporu se zásadou legitimního očekávání jako obecně akceptovaného principu evropského správního práva. Konečně žalobce namítá, že správní orgány jsou dlouhodobě přesvědčeny, že není fakticky možné prokázat legálnost těžby teakového dřeva v Myanmaru před rokem 2017, žalobce tak byl ve správním řízení předurčen k neúspěchu. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v první řadě zmínil účel nařízení č. 995/2010 spočívající ve snaze o zabránění uvádění nelegálně těženého dřeva na trh Evropské unie. K zajištění tohoto účelu Nařízení č. 995/2010 i zákon č. 226/2013 Sb. povinují hospodářské subjekty, aby si nastavili systém náležité péče, přičemž v posuzované věci žalobce své povinnosti nedostál, neboť sice doložil legálnost zpracování teakového dřeva na pile, neprokázal však legálnost procesu, který zpracování na pile předcházel. Jednalo se zejména o absenci dokumentace ohledně ročního plánu těžeb, povolení vstupu do lesa za účelem těžby, označení stromů určených k těžbě apod. Nedostatek systému náležité péče pak žalobce nemohl zhojit ani certifikací společnosti Double Helix, jelikož tato společnost nesplňuje kritéria stanovená v čl. 4 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 607/2012 ze dne 6. 7. 2012 (dále jen „prováděcí nařízení“). Žalovaný odmítl tvrzení žalobce o nemožnosti prokázání legálnosti těžby dřeva v Myanmaru před rokem 2017. Žalovaný proto uzavírá, že žalobu by měl krajský soud jako nedůvodnou zamítnout. 6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce konstatoval, že v letech 2014 až 2016 uskutečnil systém náležité péče odpovídající tehdejším podmínkám, což dokazuje dokument „Certificate of legality of timber products“, vydaný Ministerstvem přírodních zdrojů a životního prostředí Myanmaru (dále jen „MONREC“), přiložený ve spise. Následně žalobce napadl argumentaci žalovaného a správního orgánu prvního stupně v otázce prokázání legality těžby dřeva v Myanmaru před rokem 2017, kdy poukazuje na to, že v nově vydaných rozhodnutích s odkazem na zásadu jednotnosti řízení správní orgány „zamlčely“ v původních rozhodnutích svá vlastní tvrzení, že legálnost těžby dřeva nebylo možné žádným způsobem prokázat. IV. Posouzení věci soudem 7. Krajský soud, za splnění podmínek pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 51 s. ř. s.), přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházející jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 8. Podstatou předmětného sporu je odlišný náhled žalobce a žalovaného na institut systému náležité péče dle § 11 zákona č. 226/2013 Sb. zavedený způsobem, který hospodářským subjektům ukládá čl. 4 odst. 3 a čl. 6 nařízení. Jelikož žalobce využil pro splnění části těchto povinností ověření třetí stranou (společnost Double Helix), je předmětem sporu i splnění kritérií certifikace nebo jiného režimu ověřování společností Double Helix dle čl. 4 Nařízení. IV. a) Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 9. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že by se jí soud musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, rozhodnutí správních soudů jsou rovněž dostupná na www.nssoud.cz). Je-li totiž rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. Takové rozhodnutí by bylo nutno zrušit pro nepřezkoumatelnost, která může nastat buď pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. uvádí jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). 10. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost v nejasném skutkovém vymezení spáchaného přestupku, neboť z něj nevyplývá, kterou konkrétní povinnost z výčtu čl. 6 odst. 1 písm. a) a písm. b) Nařízení měl žalobce porušit, protože citovaná čísla zmíněného článku obsahují celkem 11 dílčích povinností a správní orgán prvního stupně ji ve svém rozhodnutí konkrétně nevymezil. Žalovaný pochybil, když takové rozhodnutí potvrdil a vadu nenapravil, napadené rozhodnutí je tak rovněž nepřezkoumatelné. 11. S touto námitkou žalobce se ovšem krajský soud neztotožňuje, neboť k tomu, aby rozhodnutí správního orgánu bylo považováno za přezkoumatelné, je mimo jiné nezbytné, aby z odůvodnění rozhodnutí jednoznačně vyplývalo, že se správní orgán posuzovanou věcí zabýval a neopomenul žádné účastníkovy námitky. Stejně tak z odůvodnění musí plynout vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, přičemž takto formulované právní závěry musí být srozumitelné, vnitřně bezrozporné a nacházející oporu právě ve skutkových zjištěních a provedených důkazech. V opačném případě by se jednalo skutečně o rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť by nedávalo dostatečné záruky vylučující libovůli v rozhodovací činnosti správce daně. O takový případ se však u žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného nejedná. 12. K otázce dostatečné identifikace skutku a podřazení pod konkrétní skutkovou