3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

29 A 48/2020- 37 - text 13 29 A 48/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobkyně: V. P. zastoupená advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2020, č. j. MV-19606-5/SO-2020 takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 26. 2. 2020, č. j. MV-19606-5/SO-2020, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 800 Kč, a to k rukám její advokátky Mgr. Pavlíny Zámečníkové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně dne 14. 10. 2013 podala u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo vnitra“) podle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žádost o vydání povolení k trvalému pobytu po pěti letech nepřetržitého pobytu na území. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 11. 12. 2013, čj. OAM-21281-8/TP-2013, tuto žádost zamítlo na základě § 75 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná rozhodla o podaném odvolání rozhodnutím ze dne 13. 1. 2015, čj. MV-5819-3/SO-2014, tak, že rozhodnutí zrušila a vrátila věc k opětovnému projednání. K tomuto kroku přistoupila na základě shledané nepřezkoumatelnosti závěru Ministerstva vnitra o tom, že by žalobkyně mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Ministerstvo vnitra totiž v rozporu s judikaturou správních soudů nezkoumalo intenzitu hrozby narušení veřejného pořádku. 2. Ministerstvo vnitra následujícím rozhodnutím ze dne 27. 4. 2015, čj. OAM-21281-24/TP-2013, žádost opětovně zamítlo podle § 75 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 77 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců na základě toho, že se žalobkyně dopustila obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 9. 2015, čj. MV-76865-4/SO-2015, rozhodnutí opětovně zrušila a věc vrátila k dalšímu projednání. K tomuto kroku přistoupila na základě zjištění, že z protokolu o výslechu žalobkyně nebylo možné učinit závěr o tom, že by vědomě obcházela účel povoleného dlouhodobého pobytu s cílem splnit podmínky pro podání žádosti o povolení k trvalému pobytu. Rovněž uvedla, že neplnění účelu povoleného dlouhodobého pobytu není důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu dle § 75 zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo vnitra žádost v následném rozhodnutí po doplnění spisového materiálu opětovně zamítlo rozhodnutím ze dne 28. 6. 2016, čj. OAM-21281-47/TP-2013 (dále jen „třetí rozhodnutí“), na základě § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla podané odvolání a napadené rozhodnutí potvrdila rozhodnutím ze dne 12. 10. 2016, č. j. MV-114672-4/SO-2016. 3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně (dále také „soud“). Soud žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 19. 12. 2018, č. j. 29 A 220/2016-35. Žalovaná došla k závěru, že je třeba doplnit dokazování a rozhodnutím ze dne 11. 2. 2019, č. j. MV-114672-12/SO-2016 třetí rozhodnutí Ministerstva vnitra zrušila a věc mu vrátila k dalšímu projednání. Ministerstvo vnitra po opětovném doplnění spisového materiálu rozhodnutím ze dne 9. 10. 2019, č. j. OAM-21281-73/TP-2013 (dále jen „čtvrté rozhodnutí“) žádost žalobkyně zamítl s tím, že žalobkyně závažným způsobem narušila veřejný pořádek a neshledal zásad do soukromého a rodinného života. Žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítla podané odvolání. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně předně namítala nezákonnost rozhodnutí žalované. Žalovaná postupovala v rozporu s § 2 odst. 1, 3, § 3, § 4 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Správní orgány dále postupovaly v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu. Rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná a nepřezkoumatelná. Žalovaná se nevypořádala s námitkami uvedenými v odvolání. 5. Rozhodnutí správních orgánů spočívají na nesprávných skutkových závěrech. Výslech žalobkyně byl nesprávně interpretován. Žalobkyně podle názoru správních orgánů nevykonávala funkci jednatelky společnosti Popivan, s.r.o. (dále jen „Popivan“). S tím žalobkyně nesouhlasí. Závěry o tom, že žalobkyně neplnila účel povoleného pobytu jako jednatelka ani jako osoba samostatně výdělečně činná, jsou nepřezkoumatelné a nemají oporu v předložených důkazech. Ze spisu není zřejmé, že by žalobkyně již při podání žádosti o povolení dlouhodobého pobytu zamýšlela neplnit jeho účel. Z výpovědi žalobkyně nelze ani usuzovat, že by při podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání v podobě účasti v právnické osobě věděla, že tvrzený účel nebude nebo nehodlá plnit. 6. I kdyby žalobkyně skutečně vykonávala ve funkci jednatelky činnost, která jednateli nepřísluší, nemůže tato okolnost vést k závěru, že byl závažným způsobem narušen veřejný pořádek nebo ohrožena bezpečnost jiného členského státu Evropské unie. 7. Závěr o tom, že k neplnění účelu dlouhodobého pobytu žalobkyní přistoupily další okolnosti, jež lze kvalifikovat narušení veřejného pořádku jako závažný, tedy skutečnost, že se žalobkyně měla dopustit zároveň s neplněním dlouhodobého účelu i nelegální práce, je nesprávný, v rozporu s provedenými důkazy a se zákonem. V daném případě nebyla prokázána soustavnost výkonu práce pro zaměstnavatele dle pokynů zaměstnavatele. Závěry o výkonu nelegální závislé práce správní orgány nesprávně interpretovaly z výslechu žalobkyně. Žalobkyně nebyla kontrolována panem R., nýbrž v rámci výkonu funkce jednatele jménem společnosti sháněla pro společnost zakázky a subdodávky. Činila tak samostatně, nezávisle a bez pokynů či nařízení jiných osob. Činnost žalobkyně v žádném případě nenaplňuje znaky nelegální závislé práce. 8. Ministerstvo vnitra ani žalovaná nejsou orgánem příslušným k postihu nelegální práce. Zda žalobkyně vykonávala nelegální práci, není pro posouzení jejího jednání z hlediska následků vyplývajících ze zákona o pobytu cizinců relevantní. K neplnění účelu dlouhodobého pobytu tedy nepřistoupila žádná další individuální okolnost, která by jednání žalobkyně mohla kvalifikovat jako narušení veřejného pořádku závažným způsobem. 9. Za závažní narušení veřejného pořádku nelze dle ustálené judikatury považovat spáchání jakéhokoliv trestného činu či porušení jakéhokoliv právního předpisu. Je nezbytné postupovat individuálně. K výkladu pojmu závažné narušení veřejného pořádku žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34. Jednání, kdy není vykonávána funkce jednatele a tím není plněn účel pobytu a namísto toho je vykonávána nelegální závislá práce, nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu a tak v něm nemůže být spatřováno závažné narušení veřejného pořádku. 10. Správní orgány pochybily, neboť při svém rozhodování dostatečně neposoudily, zda jednání žalobkyně představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Dále se nezabývaly intenzitou jednání narušující veřejný pořádek, významem porušené normy a formou zavinění. Žalovaná nepostupovala v intencích jí citovaného rozsudku. V důsledku absence hodnocení závažnosti narušení veřejného pořádku jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná. Správní orgány se dostatečně nezabývaly a nevypořádaly s otázkou zachování přiměřenosti mezi intenzitou porušení normy – intenzitou narušení veřejného pořádku a intenzitou následku spočívajícího v zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu. Rovněž byl nesprávně hodnocen dopad od rodinného a soukromého života žalobkyně. Správní orgány nepřihlédly a nehodnotily délku pobytu žalobkyně na území ČR (žije zde přibližně 14 let), že na území ČR dlouhodobě podniká jako osoba samostatně výdělečně činná, dodržuje zákony, nedopustila se žádného trestného činu ani přestupku. 11. Je nutno posoudit časový odstup mezi jednáním a okamžikem, kdy správní orgány o žádosti žalobkyně rozhodovaly, tedy aktuálnost narušení veřejného pořádku. Žalovaná pouze konstatovala, že délka řízení nezakládá nezákonnost jeho rozhodnutí a ze zákona nevyplývá, že by závažné narušení veřejného pořádku mělo být posuzováno ve vztahu do budoucna. Stěžejní je dle žalované, zda došlo k narušení veřejného pořádku v minulosti a zda narušení dosahovalo intenzity závažného narušení. Takový závěr je v rozporu s rozsudkem NSS ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34. Od doby, kdy se dle správních orgánů měla žalobkyně dopustit neplnění účelu podnikání a výkonu nelegální práce, do vydání žalob