4 Ads 177/2011 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 20/2020- 82 - text  14 č. j. 31Ad 20/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: O. V., IČO X sídlem X zastoupen JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem sídlem nám. Svobody 87/18, 602 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2020, č. j. 6173/1.30/20-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 18. 12. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2020, č. j. 6173/1.30/20-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 22. 6. 2020, č. j. 36785/9.30/19-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán prvního stupně v prvostupňovém rozhodnutí uznal žalobce vinným ze spáchání: 1. přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) jehož se měl dopustit tím, že na pracovišti výrobního závodu společnosti LINDEN s.r.o. na adrese Žižkova 750/40, 693 01 Hustopeče (dále jako „pracoviště“), umožnil výkon závislé práce spočívající v kontrolních, třídících a pomocných pracích tam uvedeným fyzickým osobám mimo pracovněprávní vztah, čímž porušil § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákoník práce“) 2. přestupku dle § 140 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti, jehož se měl dopustit tím, že jako zaměstnavatel neměl v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu, konkrétně dne 22. 1. 2019 v místě pracoviště neměl kopii dokladu dohody o provedení práce ze dne 21. 1. 2019 osoby E. H., nar. X, čímž porušil § 136 odst. 1 zákona o zaměstnanosti 3. přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, jehož se měl dopustit tím, že zastřeně zprostředkovával zaměstnání dle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, když v období od 1. 1. 2018 do 22. 1. 2019 pronajmul pracovní sílu v podobě tam uvedených pracovníků, resp. tyto pracovníky dočasně přidělil k výkonu práce spočívající v kontrolních, třídících, popř. balících prací, ke společnosti LINDEN s.r.o., na pracovišti bez povolení ke zprostředkování zaměstnání, čímž porušil § 14 odst. 3 písm. b) v návaznosti na § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, a tím nedodržel podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti 4. správního deliktu (ve vazbě na § 112 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky) dle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, jehož se měl dopustit tím, že porušil povinnost při vzniku dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, když tam uvedeným zaměstnancům umožnil na základě dvou základních pracovněprávních vztahů současně výkon práce: třídicí, popřípadě výrobní práce, tedy práce, které jsou stejně druhově vymezeny, čímž porušil § 34b odst. 2 zákoníku práce. 2. Druhým výrokem prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena pokuta ve výši 350 000 Kč a třetím výrokem uložena povinnost uhradit paušální náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí částečně změnil, a to tak, že ve výroku I. bodu 3. nahradil slova „J. S., nar. X“ slovy „J. S., nar. X“. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby 4. V první části žaloby žalobce brojil proti přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Podle jeho názoru protokol o kontrole neobsahoval uvedení podkladů, ze kterých kontrolní zjištění vycházela. Podklady musí být uvedeny přímo u odůvodnění, aby bylo zřejmé, z čeho správní orgán dané zjištění vyvodil. Není možné uzavřít, že je odkaz na veškeré dokumenty ve spise. Z poskytnutí součinnosti, na němž se zakládají obě správní rozhodnutí, je zcela zřejmé, že kontrolní orgán nevedl výslech za účelem zjištění, zda byly naplněny definiční znaky závislé práce, a proto nedostatečně zjistil skutkový stav. Aby mohl kontrolní orgán uzavřít, že byly naplněny znaky závislé práce, měl úplně zjistit skutkový stav, a především kumulativní naplnění všech znaků závislé práce. 5. Žalobce je přesvědčen, že nebyly naplněny definiční znaky závislé práce, především základní znak, a to vztah nadřízenosti a podřízenosti. Zaměstnavatel je oprávněn dávat zaměstnanci pokyny a zaměstnanec je povinen tyto pokyny respektovat. Je zcela samozřejmé, že pokud je generální objednatel přítomen sám, nebo jsou zde jeho zaměstnanci, pak je zcela zřejmé, že tyto osoby mohou dohlížet na provádění díla. Jak bylo kontrolujícímu orgánu opakovaně sděleno, práce spočívající v provedení kontroly výrobků vyráběných u objednatele obchodní společnosti LINDEN s.r.o. jsou prováděny na základě obchodního vztahu. Žalobce předložil kontrolujícímu orgánu smlouvu, která byla uzavřena mezi žalobcem a objednatelem, na základě této žalobce vysílal své zaměstnance k plnění sjednané práce pro objednatele. Ten je však nevzal v potaz. Přiložení nulové důkazní váhy důkazům, které svědčí ve prospěch žalobce a objasňují skutečný stav, pak mohou být porušením zásady vyšetřovací a zásady materiální pravdy. Objednatel přitom prostřednictvím svých zaměstnanců, konkrétně paní L., prováděl kontrolu provádění díla, jak mu umožňuje § 2593 občanského zákoníku. Kontrolu provádění díla by však neměl kontrolující orgán zaměňovat s pojmem nelegální zaměstnávání. 6. Na závěr první části žaloby se žalobce vyjádřil také k nutnosti výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Některé osoby vyslechnuté během kontroly uvedly, že jim práci zadává žalobce, některé naopak, že jim práci zadává mistr od objednatele. V tomto případě musí inspektorát práce, jak vyplývá z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu či pokynu MPSV důsledně rozlišovat, kdy jde o pokyny zaměstnavatele, a kdy jde o legální subdodávku. 7. V druhé části žaloby žalobce brojil proti přestupku podle § 140 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti. Z dohody o provedení práce plyne, že byla uzavřena den před výkonem práce. Pokud by u prováděné kontroly byl přítomen přímo žalobce sám, byla by dohoda předložena, neboť ji žalobce měl u sebe z důvodu podpisu. Bezprostřední doručení dohody kontrolujícímu subjektu není vyloučeno, což plyne i z Metodiky Státního úřadu inspekce práce. Zákon nestanoví povinnost mít pracovněprávní dokumenty ihned v okamžiku zahájení kontroly na pracovišti a úmyslem zákonodárce bylo zajistit prokázání pracovněprávního vztahu v době kontroly, nikoli ihned po zahájení kontroly. Podle současné právní úpravy tuzemské a unijní lze nepochybně uzavřít, že pracovněprávní dokumentace, tedy právě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP a DPČ), jsou významným nosičem osobních údajů zaměstnanců, kdy je obecně zastáván názor, že společně se mzdovými výměry a výplatními lístky by měl zaměstnavatel dbát na vysoké zabezpečení před případným zneužitím. Vzhledem k tomu, že práce byla vykonávána pro obchodního partnera, vyhodnotil žalobce, že nad vnitrostátní právní úpravou stanovenou ustanovením § 136 zákona o zaměstnanosti převáží právní úprava unijní, která stanoví povinnost zabezpečení ochrany osobních údajů. Žalobce má veškeré pracovněprávní dokumenty uzamčeny v uzamykatelných kancelářích, řádně zabezpečeny. 8. V třetí části žaloby žalobce brojil proti přestupku podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti. Žalobce předložil správnímu orgánu smlouvu, která byla uzavřena mezi žalobcem a objednatelem – společností LINDEN s.r.o. Na základě této smlouvy žalobce vysílal své zaměstnance k plnění sjednané práce pro objednatele. Je zcela zřejmé, že při uzavření smlouvy podle občanského zákoníku mezi dvěma podnikateli je předmět plnění vykonáván fyzickými osobami, lhostejno k místu, kde je práce vykonávána. Správní orgán v kontrolním zjištění na str. 12 uvádí, že pracovní úkoly jsou zaměstnancům žalobce přidělovány mistry objednatele, pracovní doba je rozvržena podle potřeb objednatele a objemu zpracovávané zakázky. Tento závěr je v rozporu s provedenými výpověďmi. Rovněž je nutno zdůraznit, že pro odlišení zaměstnanců objednatele a žalobce měli zaměstnanci žalobce rozlišovací vesty a rovněž prováděli i jinou práci. Správní orgán navíc nerozlišuje mezi zastřeným agenturním zaměstnáváním a legální subdodávkou, tedy outsourcingem. Pokud si podnik zajistí pro část plnění svých běžných úkolů dodavatele, který práci převezme a při jejím provádění vystupuje svým jménem (všichni zaměstnanci potvrdili existenci pracovněprávního vztahu k žalobci, vyplácení provádí žalobce apod.), pak není takovýto způsob prací nelegální. 9. Ve čtvrté části žaloby žalobce ke správnímu deliktu dle § 25 odst. 1 písm. a) zák