6 Ads 99/2011 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 9/2021- 53 - text pokračování 13 33 Ad 9/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobkyně: M. S. bytem X zastoupena JUDr. Marta Nováková advokátka, sídlem Višňová 1836, 696 62 Strážnice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2021, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně brojí svou žalobou proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 19. 4. 2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“ nebo „ČSSZ“) rozhodla ve věci námitek žalobkyně ze dne 12. 2. 2021 ve znění doplnění námitek ze dne 18. 2. 2021 proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 13. 1. 2021, o žádosti o invalidní důchod, kterým žalovaná ve výroku I. rozhodla, že žalobkyni se od 16. 3. 2010 přiznává invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 3 872 Kč měsíčně s valorizací podle příslušných právních předpisů, a ve výroku II. žalovaná rozhodla, že výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně náleží podle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) ode dne 31. 1. 2014. 2. Námitky byly zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí žalované bylo potvrzeno. Žalobkyně napadá prostřednictvím své žaloby proti napadenému rozhodnutí prvostupňové rozhodnutí v rozsahu výroku II., kterým žalovaná určila, že výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně náleží žalobkyni dle § 55 odst. 2 ZDP ode dne 31. 1. 2014. II. Napadené rozhodnutí 3. K námitkám žalobkyně týkající se stanovení data, od kterého jí byl přiznán doplatek invalidního důchodu, je v napadeném rozhodnutí uvedeno následující. Žalobkyně sice podala žádosti o invalidní důchod již v roce 2017 prostřednictvím kanadského nositele pojištění, ale na první žádosti o invalidní důchod chybí registrační razítko žalované, která tak rozhodovala až o druhé žádosti z roku 2017, tj. o žádosti z 21. 12. 2017, kterou zaregistrovala dne 9. 1. 2018. Prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 9. 2018. 4. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, které byly zamítnuty a rozhodnutí ze dne 6. 9. 2018 bylo potvrzeno. Obě tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 17. 12. 2018. Dále žalobkyně podala žádost o invalidní důchod dne 31. 1. 2019, kterou žalovaná registrovala dne 6. 2. 2019. O této žádosti bylo prvoinstančně rozhodnuto dne 13. 5. 2019 tak, že žádost se zamítá. Žalobkyně sice byla uznána invalidní v prvním stupni, avšak nesplňovala podmínku získání potřebné doby pojištění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 13. 5. 2019, nenabylo toto rozhodnutí právní moci. V řízení o námitkách byla žalobkyně shledána invalidní, avšak nesplňovala podmínku získání potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod. Rozhodnutím o námitkách ze dne 15. 10. 2019 tak byly námitky zamítnuty a rozhodnutí ze dne 13. 5. 2019 potvrzeno. Žalobkyně proti rozhodnutí o námitkách podala žalobu, o které bylo dne 30. 11. 2019 rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně tak, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni ode dne 16. 3. 2010. 5. Krajský soud v Brně rozhodnutí o námitkách ze dne 15. 10. 2019 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalované, která realizovala rozsudek krajského soudu tak, že rozhodla o žádosti ze dne 31. 1. 2019, že se přiznává invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od 16. 3. 2010 ve výši 3 872 Kč měsíčně. Dále invalidní důchod podle příslušných právních předpisů valorizovala. Dále rozhodla o výplatě invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně od 31. 1. 2014. Toto datum žalobkyni v napadeném rozhodnutí určila správně. Doplatek žalobkyni nelze přiznat k žádostem z roku 2017, protože na té z 27. 11. 2017 podané prostřednictvím kanadského nositele pojištění chybí registrační razítko a žalovaná o ní tak nerozhodovala. Rozhodnutí k žádosti ze dne 21. 12. 2017 podané prostřednictvím kanadského nositele pojištění, které ČSSZ zaregistrovala dne 9. 1. 2018, nabylo právní moci dne 17. 12. 2018. Žalovaná tak mohla doplatek invalidního důchodu přiznat pouze k žádosti ze dne 31. 1. 2019 podané na OSSZ Hodonín, zaregistrované žalovanou dne 6. 2. 2019, o které je vydáno rozhodnutí ze dne 13. 5. 2019, které je nepravomocné. 6. K námitkám týkajících se nesprávného úředního postupu, kdy stát za tuto škodu odpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem žalovaná uvedla, že vždy po podání žádosti o invalidní důchod postupovala standardním postupem, tj. posouzením zdravotního stavu žalobkyně. Posouzení zdravotního stavu bylo provedeno lékařem OSSZ, který hodnotí zdravotní stav žalobkyně komplexně. 7. Rozhodnutí žalované vždy byla v případě žalobkyně vydána na základě nezbytného podkladu – posudku o invaliditě. Dále byla tato rozhodnutí vždy vydána na základě posouzení splnění zákonných podmínek pro nárok na invalidní důchod. Žalobkyně nebyla v případě žádosti z roku 2017 uznána invalidní a v případě žádosti ze dne 31. 1. 2019 byla sice uznána invalidní v prvním stupni, ale nesplňovala potřebnou dobu pojištění v rozhodném období. Žalované tak nezbylo, než žádosti o invalidní důchod pro nesplnění podmínek určených § 38 ZDP zamítnout. Nejednalo se tedy o nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 8. Podle čl. II bodu 14 zákona č. 306/2008 Sb. za dobu před 1. lednem 2009 se důchod nebo jeho zvýšení doplatí ve výši, v níž důchod správně náležel, nejvýše v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými ke dni 31. prosince 2008. Žalovaná nemůže doplatit invalidní důchod od 16. 3. 2010 ani podle ustanovení č. II bodu 14 zákona č. 306/2008, vzhledem k tomu, že důchod účastnici řízení nebyl přiznán před 1. lednem 2009. III. Žaloba 9. Žalobkyně se stanoveným datem výplaty invalidního důchodu nesouhlasí, napadené rozhodnutí ze dne 19. 4. 2021 a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí ze dne 13. 1. 2021 považuje v tomto rozsahu za nezákonné. Nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí žalobkyně spatřuje v chybně stanoveném datu, od kterého jí výplata invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně náleží podle ustanovení § 55 odst. 2 ZDP. 10. Žalobkyně požádala o uznání invalidity v České republice a přiznání invalidního důchodu podáním ze dne 27. 11. 2017, které učinila prostřednictvím vládní agentury Service Canada v souladu s bilaterální Smlouvou mezi Českou republikou a Kanadou o sociálním zabezpečení č. 1/2003 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“). V souladu s čl. 22 odst. 2 Smlouvy se podání učiněné v Kanadě posuzuje stejně, jako kdyby bylo učiněno u příslušného orgánu na území České republiky. 11. Žalobkyně vysvětlila genezi svých žádostí a řízení vedených o jejím nároku na invalidní důchod. Na první žádosti žalobkyně chybí registrační razítko žalované a žalovanou o této žádosti ze dne 27. 11. 2017 tedy nebylo nerozhodováno. Na doporučení žalované podala žalobkyně v téže věci novou žádost na území České republiky, a to dne 20. 6. 2018 přímo u žalované. Toto správní řízení bylo pravomocně skončeno rozhodnutím ze dne 30. 10. 2018, jímž žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila původní rozhodnutí č. j. X ze dne 6. 9. 2018. 12. V souladu s doporučením žalované ze dne 28. 1. 2019 podala žalobkyně žádost o invalidní důchod dne 31. 1. 2019, ačkoli ještě neuplynula lhůta k podání správní žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí námitek ze dne 30. 10. 2018, na což nebyla žalobkyně v rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2019 upozorněna. Rozhodnutí o námitkách ze dne 30. 10. 2018 žalobkyně převzala dne 19. 12. 2018, lhůta k podání správní žaloby končila dne 19. 2. 2019. Jelikož žalobkyni bylo žalovanou doporučeno podat novou žádost o invalidní důchod, řídila se tímto pokynem z rozhodnutí ze dne 28. 1. 2019, a to namísto podání správní žaloby. 13. Žalobkyně se tedy opakovaně domáhala uznání invalidity podáním ze dne 31. 1. 2019 u žalované (žádost registrována dne 6. 2. 2019), která byla opakovaně zamítnuta pro nesplnění podmínek, a to rozhodnutím žalované č. j. X ze dne 13. 5. 2019 s odůvodněním, že žalobkyně sice byla shledána invalidní pro invaliditu prvního stupně (vznik invalidity určen ke dni 10. 1. 2019), avšak podle žalované nesplňovala podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno v námitkovém řízení rozhodnutím žalované ze dne 15. 10. 2019, č. j. X, proti němuž žalobkyně podala žalobu ke zdejšímu soudu, který toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 30. 11. 2020, č. j. 33 Ad 21/2019-68 a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. V tomto řízení žalovaná vydala rozhodnutí ze dne 13. 1. 2021, č. j. X, jímž byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro inval