7 As 397/2018 — Nejvyšší správní soud

62 A 13/2020- 159 - text 13 pokračování 62 A 13/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Contur media s.r.o. sídlem Ovocný trh 572/11, Praha zastoupen Mgr. Viktorem Hunalem, advokátem sídlem Sokolovská 47/73, Praha proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské nám. 1, Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve výzvě žalovaného ze dne 22. 10. 2019, č.j. MMB/0444201/2019, sp. zn. 5400/OD/MMB/0438945/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, odboru dopravy, který má spočívat ve výzvě žalovaného ze dne 22. 10. 2019, č.j. MMB/0444201/2019, sp.zn. 5400/OD/MMB/0438945/2019, vydané podle § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), k odstranění reklamního zařízení na pozemku parc. č. 996/1 a parc. č. 510/8 v k. ú. Přízřenice. 2. Zdejší soud již o věci jednou rozhodoval a rozsudkem ze dne 24. 9. 2020, č.j. 62 A 13/2020-110, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 1. 2022, č.j. 5 As 318/2020-50, na základě kasační stížnosti žalobce uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, neboť se zdejší soud nevypořádal s argumenty žalobce uplatněnými ve vyjádření ze dne 15. 9. 2020, které žalobce zopakoval u jednání soudu dne 17. 9. 2020. Konkrétně zdejší soud neposoudil argument a v souvislosti s ním uplatněné důkazní návrhy, zda lze považovat vedlejší budovy za součást hlavní budovy (č. p. 264), a dále zda je pro posouzení věci relevantní § 31 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“), dle kterého se samostatnými popisnými a evidenčními čísly neoznačují příslušenství budovy, která jsou součástí jednoho celku. Žalobce z uvedeného dovozoval, že je možné započíst půdorysy vedlejších budov pro účely vymezení plochy souvisle zastavěného území obce dle § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Podle žalobce je uvedená výzva nezákonná a nepřezkoumatelná. Žalobce odkazuje na své námitky, které proti výzvě podal. Reklamní zařízení se podle žalobce nachází v souvisle zastavěném území obce a bylo umístěno mimo ochranné pásmo silnice. Žalovanému jako silničnímu správnímu úřadu ve smyslu zákona o pozemních komunikacích není svěřena působnost ani pravomoc k podání výzvy; stavba reklamního zařízení byla do souvisle zastavěného území umístěna a povolena územním souhlasem a souhlasem s provedením stavby, po předchozím vyjádření všech dotčených orgánů. Kladně se vyjádřil také žalovaný v rámci koordinovaného stanoviska. To, že se reklamní zařízení nachází mimo ochranné pásmo komunikace, vyplývá i ze stanoviska Krajského úřadu Jihomoravského kraje. 4. Žalobce dále namítá, že nabyl právo k umístění reklamního zařízení na daném území v dobré víře. Od doby, kdy bylo silničním správním úřadem v roce 2008 vydáno jeho stanovisko, se podstatně nezměnila ani definice souvisle zastavěného území obce pro vymezení ochranného pásma silnice. Ze zákona o pozemních komunikacích plyne, že silniční ochranná pásma v souvisle zastavěném území neexistují. Výzvu žalovaného je třeba považovat za nulitní a hledět na ni jako by nebyla nikdy vydána. Výzvou jsou žalobci ukládány povinnosti výrazným způsobem zasahující do práva žalobce chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobce nebyly jeho námitky překonány či vyvráceny ani sdělením žalovaného ze dne 8. 11. 2019; nákresy, na které žalovaný odkazoval, jsou nedostatečné a nepřezkoumatelné, souvisle zastavěné území na nich není znázorněno, nejsou okótované, neodpovídají skutečnosti. 5. Pokud žalovaný argumentuje legislativní změnou zákona o pozemních komunikacích účinnou od 1. 9. 2012, provedenou zákonem č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 196/2012 Sb.“), tak tato se podle žalobce vztahuje toliko na reklamní zařízení před účinností této novely povolená silničním správním úřadem, nikoli stavebním úřadem. 6. Ve vyjádření ze dne 15. 9. 2020 žalobce rozvedl své argumenty, z nichž dovozuje, že se reklamní zařízení nachází v souvisle zastavěném území. Poukázal na skutečnost, že hlavní budova č. p. 264 na pozemku parc. č. 1015/2, 1016 a 1023/3, k. ú. Přízřenice tvoří jeden celek s dalšími přidruženými vedlejšími budovami, jež se neoznačují samostatnými popisnými čísly a jejichž označení je pokryto označením hlavní budovy. V posuzovaném případě jsou veškeré vedlejší budovy součástí jednoho celku, Areálu Vídeňská 264/120b, tvořeného pozemky a budovami ve vlastnictví společnosti HEIM Trade SE. Za budovu, které bylo přiděleno číslo popisné ve smyslu § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, podle žalobce není možné považovat pouze budovu hlavní, které je přiděleno číslo popisné, ale logicky i další vedlejší budovy, se kterými hlavní budova tvoří jeden celek. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud rozhodl tak, že zásah žalovaného v podobě uvedené výzvy je nezákonný, a aby zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcova práva a přikázal žalovanému obnovit stav před zásahem. Na svém procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného 8. Žalovaný nesouhlasí se žalobou. Podle žalovaného byla výzva vydána v souladu s platnou právní úpravou. Žalovaný poukazuje na změny právní úpravy vztahující se k definici pojmu souvisle zastavěné území, zejména provedené zákonem č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění (dále jen „zákon č. 186/2006 Sb.“), kterým byla definice vložena do zákona o pozemních komunikacích, a dále zákonem č. 152/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 152/2011 Sb.“), kterým byl uvedený pojem s účinností od 1. 7. 2011 novelizován do současné podoby. Ze situačního nákresu přiloženého k vyjádření k námitkám žalobce proti výzvě plyne, že se reklamní zařízení nachází mimo souvisle zastavěné území ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný poukazuje na to, že žalobce nemohl být v dobré víře, pokud provozuje reklamní zařízení v silničním ochranném pásmu bez povolení silničního správního úřadu; neznalost zákona neomlouvá a jde pouze k tíži žalobce. 9. K argumentaci žalobce uvedené ve vyjádření ze dne 15. 9. 2020 žalovaný uvedl, že argumentace odkazem na zákon o obcích je nepřípadná a nemá vliv na posouzení souvisle zastavěného území dle zákona o pozemních komunikacích. 10. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a navrhl, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci 11. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 12. Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s.ř.s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Přímé zkrácení na svých právech postupem žalovaného, spočívající ve výzvě k odstranění reklamního zařízení, je ze strany žalobce tvrzeno a je jím argumentováno. Tato podmínka řízení je tedy splněna. Pokud jde o legitimaci pasivní, žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provádí. Tu je nepochybně správním orgánem žalovaný; jeho identifikace není spornou; spornou není ani skutečnost, že jde o správní orgán. I tato podmínka řízení je tedy splněna. 13. Podle § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. 14. Podle § 85 s.ř.s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. 15. Žalobce shledává nezákonný zásah ve výzvě žalovaného k odstranění reklamního zařízení ve vlastnictví žalobce. 16. Podle obsahu správního spisu žalovaný dne 22. 10. 2019 vyzval žalobce k odstranění reklamního zařízení umístěného bez povolení příslušného silničního správního úřadu v silničním ochranném pásmu komunikace (silnice III. třídy) na pozemku parc. č. 996/1 a parc. č. 510/8 v k.ú. Přízřenice v Brně, ulice Vídeňsk