8 Afs 66/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 121/2021- 105 - text  30 A 121/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Ing. J. S. zastoupený advokátem Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou sídlem Holandská 854/1, Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské nám. 1, Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. MUDr. A. S. 2. CETIN a.s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 3. EG. D, a.s., IČO: 28015438 sídlem Lidická 1873/36, Černá Pole, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2021, č. j. MMB/0216207/2021, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2021, č. j. MMB/0216207/2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10 800 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Ing. Ludvíka Juřičky, advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Úřad Městské části města Brna, Brno – Líšeň (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 9. 2020, č. j. MC LISEN 07276/2020/2700/FAU (dále jen „společné povolení“), vydal podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“) na žádost první osoby zúčastněné na řízení (dále jen „stavebník“) společné povolení pro umístění a povolení stavby označené jako „Změna stavby rodinného domu“ na ulici X, na pozemku parc. č. XA, k. ú. L. (dále jen „stavba“ či „stavební záměr“; všechny nemovité věci zmiňované v tomto rozsudku se nalézají v tomtéž katastrálním území – pozn. soudu). Stavební úřad současně stanovil podmínky pro umístění a provedení stavby i pro užívání stavby. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 7. 2021, č. j. MMB/0216207/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil společné povolení. 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 1. 10. 2021 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 4. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. 5. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 6. O věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil, přičemž žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a soud má tudíž za to, že i žalovaný s tímto postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl. Průběh správního řízení 7. Stavebník podal dne 24. 3. 2020 žádost o vydání společného územního a stavebního povolení týkající se stavebního záměru. 8. Magistrát města Brna jako dotčený orgán územního plánování (dále jen „orgán územního plánování“) v závazném stanovisku ze dne 8. 7. 2019 shledal, že stavební záměr je přípustný. Pokud jde o míru stavebního využití stanovenou v čl. 8 přílohy č. 1 k obecně závazné vyhlášce Statutárního města Brna č. 2/2004, o závazných částech Územního plánu města Brna, ve znění pozdějších změn (dále jen „územní plán“), uvedl orgán územního plánování, že lokalita je tvořena řadovou zástavbou převážně rodinných domů o jednom nadzemním podlaží zastřešených šikmou střechou (výška průměrně 6,2 m) až dvoupodlažních rodinných domů s obytným podkrovím (3. NP) pod šikmou střechou (výška průměrně 11 m). Navrženými stavebními úpravami, přístavbou a nástavbou dojde k navýšení celkového obestavěného prostoru o 47,1 %, přičemž podle regulativu míry stavebního využití pozemků ve stabilizovaných funkčních plochách nesmí překročit objem přístavby a nástavby 50 % původního objemu stavby. Záměr svým charakterem, počtem nadzemních podlaží a způsobem řešení nenarušuje charakter okolní zástavby a nezhoršuje podmínky pro využívání sousedních nemovitostí. Dále orgán územního plánování dodal, že stavební záměr naplňuje požadavky na hospodárně využívání zastavěného území a navrženým využitím respektuje stávající funkci. Stavebním objemem, rozlohou i účelem odpovídá stávajícímu stavu území a výrazně jej nemění. Neměl by být zdrojem negativních vlivů v lokalitě. 9. Žalobce dne 8. 6. 2020 podal námitky, v nichž vyjádřil nesouhlas se zamýšleným stavebním záměrem. 10. Dne 2. 9. 2020 vydal stavební úřad společné povolení. Stavební záměr popsal jako změnu stavby rodinného domu v řadové zástavbě v rozsahu přestavby dvorního křídla (odstranění části stávajícího, výstavba nového) se změnou obrysu, změnu dispozičního využití 1. NP a nástavbu 2. NP. 11. Proti společnému povolení podal žalobce odvolání. Namítl nedostatečné vypořádání jím uplatněných námitek (bod 9 tohoto rozsudku). Orgán územního plánování nedostatečně posoudil, jak stavební záměr zasáhne do charakteru území. Stavba do okolní zástavby nezapadá a narušuje architektonický ráz lokality. Stavba zasahuje do dvorních a zahradních částí okolních pozemků hloubkou téměř 21 m, z toho v délce 15,6 m dokonce dvěma nadzemními podlažími a objemem tak okolní zástavbu značně převyšuje. Dále žalobce zpochybnil závěr, že stavební záměr odpovídá regulativu míry stavebního využití pozemků ve stabilizovaných funkčních plochách. Výchozí míra zvýšení objemu stavby ve výši 47,1 % je nesprávná a dle žalobcem předložených výpočtů činí ve skutečnosti 57,6 %. Podle žalobce stavba neodpovídá ani regulativu míry stavebního využití vyjádřenému indexem podlažní plochy (dále jen „IPP“), který má dle projektové dokumentace činit 1,03, avšak dle výpočtu předloženého žalobcem činí ve skutečnosti 1,58. Maximální možná hodnota IPP (0,82) pro stavební záměr, tak byla překročena více než dvojnásobně. Závazné stanovisko orgánu územního plánování se proto zakládá na chybných podkladech a je věcně nesprávné. 12. V odvolacím řízení žalovaný nejprve v souladu s § 147 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění zákona č. 403/2000 Sb. (dále jen „správní řád“) vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska ze dne 8. 7. 2019. Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) jako nadřízený orgán orgánu územního plánování je potvrdil revizním závazným stanoviskem ze dne 28. 11. 2019. Krajský úřad zejména provedl kontrolní přepočet naplnění prostorového regulativu IPP. Dospěl přitom k závěru, že skutečný IPP pro existující zástavbu v předmětné funkční ploše BC má orientační hodnotu cca 0,8. Navržený IPP záměru činí přibližně 1,1, a je tedy vyšší než orientační IPP funkční plochy BC. Z tohoto důvodu ověřil krajský úřad, zda nárůst objemu stavby nepřekračuje 50 %. Výpočtem přitom došel k závěru, že nárůst činí pouze cca 28 %, přičemž do výpočtu zahrnul nejen objem rodinného domu, ale i kůlny a přístřešku ve dvoře, protože jsou rovněž předmětem změny stavby a z urbanistického hlediska se podílejí na celkové hmotě stavby. Při nezahrnutí těchto objektů by nárůst objemu činil 35 %. Závěr o dodržení daného objemového limitu je tedy věcně správný. Krajský úřad se rovněž ztotožnil se závěrem, že závěr je v souladu s cíli a úkoly územního plánování. 13. Žalobce ve vyjádření ze dne 29. 4. 2021, k němuž přiložil výpočet objemu stávající stavby vyhotovený autorizovaným inženýrem v oboru pozemních staveb (dále „jen autorizovaný inženýr“), zpochybnil závěry krajského úřadu uvedené v revizním závazném stanovisku ze dne 28. 11. 2019. Krajský úřad v reakci na toto vyjádření připustil pochybení, pokud jde o výpočet nárůstu objemu stavby, který podle správných údajů činí 34 %, resp. 45 % (při nezapočtení kůlny přístřešku na dvoře). Početní chyba však nemá vliv na výsledný závěr o splnění prostorového regulativu. Krajský úřad proto přípisem ze dne 20. 7. 2021 sdělil, že neshledal důvod ke změně revizního závazného stanoviska ze dne 28. 11. 2019. 14. Dne 26. 7. 2021 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný se zabýval vlivem stavebního záměru na žalobcův pozemek a stavbu na něm, přičemž dospěl k závěru, že nevyvolá nepřiměřený nárůst imisí a nedojde ke změně proslunění budovy a osluněné plochy pozemku. Pokud jde námitky týkající se (ne)dodržení regulativu míry stavebního využití odkázal žalovaný na potvrzující revizní závazné stanovisko krajského úřadu ze dne 28. 11. 2019 a na doplňující přípis krajského úřadu ze dne 20. 7. 2021, z nichž plyne, že námitky nejsou důvodné. Žalovaný dodal, že stavební záměr je určen pro trvalé bydlení. Určité zatížení okolních pozemků způsobuje každá stavba či její změna, je však spravedlivé požadovat po vlastnících okolních