— Nejvyšší správní soud

31 Ad 6/2022- 51 - text  8 č. j. 31 Ad 6/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, ve věci žalobkyně: TSA Formentor s. r. o. sídlem Olšanská 55/5, 130 00 Praha 3 zastoupená advokátem JUDr. Martinem Köhlerem sídlem Vysoká 149/4, 460 10 Liberec proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2022, č. j. 419/1.30/22-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále jen „inspektorát práce“) rozhodnutím ze dne 15. 12. 2021, č. j. 24482/9.30/21-12, shledal žalobkyni vinnou ze spáchání šesti přestupků, a to: 1) podle § 140 odst. 1 písm. g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, neboť v červnu 2021 zastřeně zprostředkovala zaměstnání pronajmutím pracovní síly čtyř pracovníků (S. Ch., O. Z., H. K. a I. O.) korporaci LINDE + WIEMANN CZ, s. r. o. (dále jen „LW“) na pracovišti na adrese Lidická 3453/141, 690 03 Břeclav, bez povolení k zprostředkování zaměstnání; 2) podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť na výše uvedeném pracovišti umožnila dne 23. 6. 2021 paní I. O. výkon závislé práce dělníka ve výrobě mimo pracovněprávní vztah a bez povolení k zaměstnání; 3) podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti, neboť nejpozději v den nástupu pracovníků S. Ch., O. Z. a H. K. písemně neinformovala příslušnou pobočku úřadu práce o jejich nástupu do zaměstnání; 4) podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, neboť s pracovníky S. Ch., O. Z. a H. K. sjednal zkušební dobu delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru; 5) podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona o inspekci práce, neboť zaměstnankyně O. Z. vykonávala dne 21. 6. 2021 pro žalobkyni závislou práci, aniž s ní měla žalobkyně uzavřenou písemnou pracovní smlouvu; 6) podle § 26 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce, neboť v konkrétně specifikovaných obdobích neposkytl zaměstnankyním S. Ch., O. Z. a H. K. k dosažené mzdě příplatek za práci v noci nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. 2. Za uvedená jednání uložil inspektorát práce žalobkyni pokutu ve výši 220 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Rozhodnutím ze dne 26. 5. 2022, č. j. 419/1-30/22-3, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí inspektorátu práce potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Nejprve uvedla, že žalovaný porušil § 2 odst. 1, § 3, § 4 odst. 2. § 4 odst. 4, § 36 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Dále namítla, že při provedené kontrole zjistil inspektorát práce šest osob ukrajinské národnosti, z nichž dvě uvedly, že pracují pro korporaci IRGES s. r. o., a další byly vybrány do kontrolního vzorku. Není zřejmé, jakým způsobem a proč byly vybrány tyto osoby do kontrolního vzorku, a rozhodnutí správního orgánu je proto nepřezkoumatelné. Z rozhodnutí dále není jasné, jak bylo s těmito osobami komunikováno (česky nebo ukrajinsky), zda byl přítomen tlumočník, případně zda tyto osoby souhlasily s výslechem v češtině. Správní orgán pochybil, neboť se měl nejprve ptát ukrajinsky. Teprve poté, co by osoby ukrajinsky uvedly, že rozumějí česky, mohl by se ptát česky. Tento postup musí být písemně zaznamenán, což se nestalo. Celá situace je nepřezkoumatelná, výslechy jsou nepoužitelné jako důkazy a musí být provedeny znovu. U paní I. O. není zřejmé, zda se jedná o jednu nebo dvě osoby, neboť jsou ve spisu uváděna dvě rozdílná data narození. Paní Ch., Z., O. a K. vypovídaly stejnými slovy, což působí dojmem, že si správní orgán vše připravil dopředu a nechal si to jen od těchto osob schválit. 4. K jednotlivým přestupkům žalobkyně uvedla následující. 1) Žalobkyně není agenturou práce, ale právnickou osobou, která má své zaměstnance a „pracuje na základě smlouvy o dílo“. Nešlo o pronajmutí pracovní síly. Uvedení čtyři pracovníci byli v pracovním poměru k žalobkyni a vykonávali práci na pronajatých strojích. Pan Ž. je proškolil pouze z dobré vůle. Pracovní pomůcky s logem LW měli zaměstnanci pouze proto, že své zapomněli doma a nemohli by bez nich pracovat. Žalovaný nemůže žalobkyni trestat za pronájem pracovní síly a současně za nesplnění oznamovací povinnosti dle bodu 3). 2) Paní O. se byla na práci pouze podívat, zda se jí bude líbit a zda na ni bude stačit; dne 23. 6. 2021 papírově pro žalobkyni nepracovala, ale měla to v úmyslu. Vykonávala stejnou práci jako zbylé tři kolegyně, ale na pracovišti byla nová – kvůli COVIDu neměla práci v Logistic Team. Práce se jí líbila, a dokonce požádala o změnu zaměstnavatele. 3) Žalobkyně zasílala informaci o nástupu zaměstnankyň na příslušnou pobočku úřadu práce. Jelikož tam tato informace nedorazila, posílala ji znovu, ale to už bylo ve smyslu zákona o zaměstnanosti pozdě. Jednalo se o politováníhodný omyl. 4) „Tuto skutečnost prohlásila žalobkyně za nespornou“. 5) Zaměstnankyně O. Z. měla písemnou smlouvu s žalobkyní uzavřenou až od 22. 6. 2021, neboť dne 21. 6. 2021 si ji byla pouze prohlédnout, zda jí bude vyhovovat. Žalobkyně má s odkazem na občanský zákoník za to, že nedostatek formy je možné mezi smluvními stranami dodatečně zhojit, přičemž neplatnosti smlouvy se nelze dovolat, pokud bylo započato s plněním (zaměstnanec začal práci vykonávat). 6) Mezi žalobkyní a korporací LW nebyla uzavřena rámcová smlouva o dočasném přidělení osob. Byl mezi nimi obchodněprávní vztah na základě smlouvy o dílo. Zásada stejná práce, stejná mzda, stejná hodnota platí toliko v pracovněprávních vztazích. Tvrzení o tom, že žalobkyně by měla dávat stejnou mzdu jako korporace LW, která nevystupuje jako uživatel, ale jako objednatel, je nepřiléhavé. 5. Ve vztahu ke správnímu trestu žalobkyně namítla, že správní orgán nedostatečně odůvodnil, proč uložil pokutu právě ve výši 220 000 Kč. Správní orgán rovněž nedostatečně zhodnotil polehčující a přitěžující okolnosti. Přitěžující okolností je přitom pouze mnohost spáchaných přestupků, kdežto polehčujícími okolnostmi jsou první provinění žalobkyně a okamžitá náprava ze strany žalobkyně poté, co jí bylo vytknuto pochybení. Podnikání žalobkyně zásadním způsobem ovlivnila covidová ekonomická situace na trhu práce, kdy byl omezen příliv pracovníků ze zahraničí. Žalobkyně se jako jedna z mála snaží „držet“ zaměstnance. Uložená pokuta je však tak vysoká, že v situaci, kdy bylo žalobkyni vládním opatřením zakázáno podnikat, nemůže pokutu zaplatit, aniž by musela propouštět. 6. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí a rozhodnutí inspektorátu práce, neboť žalobní námitky jsou shodné s námitkami uváděnými žalobkyní ve správním řízení a při kontrole. Porušení správního řádu uvádí žalobkyně jen obecně bez návaznosti na napadené rozhodnutí. Zástupce žalobkyně byl před vydáním rozhodnutí inspektorátu práce poučen podle § 36 odst. 3 správního řádu, na což reagoval doložením daňových přiznání žalobkyně. V odvolacím řízení nebylo prováděno dokazování, nebylo tak třeba aplikovat § 36 odst. 3 správního řádu. Druh a výše sankce byla řádně odůvodněna, inspektorát práce se zabýval všemi zákonnými kritérii. V České republice v průběhu pandemie koronaviru nenastala situace, kdy by bylo vládním opatřením zakázáno podnikat – rozhodně ne v oblasti podnikání žalobkyně (kompletační a dokončovací práce). Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 8. Soud ve věci nařídil a provedl jednání, při němž účastníci setrvali na svých stanoviscích. 9. Žaloba není důvodná. 10. Námitky týkající se porušení § 2 odst. 1, § 3, § 4 odst. 2. § 4 odst. 4, § 36 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu jsou žalobkyní vedeny ve zcela obecné rovině bez jakékoliv vazby na projednávaný případ. Soud se k nim proto může rovněž vyjádřit jen zcela obecně tak, že ze správního spisu nezjistil, že by ze strany správních orgánů došlo k porušení těchto ustanovení. Žalobkyni byla dána možnost, aby uplatnila skutečnosti a důkazy svědčící v její prospěch (viz zejména protokol o provedení důkazů ze dne 13. 10. 2021). Rovněž byla postupem dle § 36 odst. 3 správního řádu vyzvána, aby se vyjádřila k podkladům rozhodnutí (viz vyrozumění o ukončení dokazování ze dne 10. 11. 2021). Tohoto práva pak žalobkyně využila a doložila svá daňová přiznání. Jiné návrhy (procesní, důkazní) neučinila. Tyto žalobní námitky jsou proto nedůvodné. 11. K dalším námitkám pak soud úvodem poznamenává, že jsou zcela totožné s námitkami, které žalobkyně uplatnila v rámci kontroly i v rámci správního řízení. Správní orgány se přitom s těmito námitkami opakovaně vypořádaly (k tomu viz zejména zcela